Radionavigace v letectví
Radionavigační postupy se klasicky používaly a dodnes standardně používají pro určování směru dalšího letu a polohy letadel, ačkoliv v poslední době jsou poněkud tlačeny do pozadí v souvislosti s rozvojem družicových systémů GPS. Pro radionavigaci se používají dlouhovlnná zařízení ( NDB ) a krátkovlnná zařízení ( VOR, DME ). Zvláštním typem je radionavigační přesné přibližovací zařízení ( ILS ), na které se zaměříme.
ILS (Instrument Landing Systém) se používá v konečné fázi přiblížení. V prostoru přiblížení vytváří myšlený paprsek a poskytuje pilotovi představu o poloze letadla vůči sestupové ose. Sestává z kursového majáku (vysílá signál ve svislé rovině – localizer), ze sestupového majáku (vysílá signál v šikmé rovině procházející přibližně prahem dráhy – glide slope) a návěstidel (OM, outer marker – vnější návěstidlo a MM, middle marker – střední návěstidlo, výjimečně IM, inner marker – vnitřní návěstidlo). OM je umístěn zpravidla 7.200 m před prahem a vysílá čárky, MM je cca 1000 m před prahem a vysílá tečku – čárku, IM – pokud je instalován – je do 100 m před prahem a vysílá tečky. Kursový maják pracuje na frekvencích 108.0 – 111.975, sestupový maják na frekvenci 328.6 – 335.4 Mhz (frekvence jsou párové a ladí se jen kursový maják), návěstidla vysílají na kmitočku 75 Mhz. Na palubě je CPI (Cross Pointer Indicator). Je to přístroj podobný CDI, ovšem pracující ve dvou rovinách. Proto vedle kursové indikace obsahuje ještě indikaci sestupovou. Často je výstup CPI vyveden do nějakého sdruženého přístroje – typicky HSI, flight directoru apod. Přijímač signálu návěstidel má optickou a zvukovou signalizaci.
ILS přiblížení
Posádka je zpravidla vektorována do směru, který svírá se směrem ILS úhel mezi 20 a 30 stupni a výškově pod sestupovou rovinu. Jakmile se pohne ručička indikující zachycení kursového majáku, osádka dotáčí do kursu přiblížení tak, aby při dotočení byla ručička právě uprostřed. Pokračuje dále a koriguje kurs letu (tj. eliminuje vliv větru) tak, aby se směrový indikátor pokud možno nevychýlil ze střední polohy. Jakmile se indikátor sestupové roviny přiblíží do středu přístroje, začíná osádka klesat a řídí letadlo tak, aby oba ukazatele byly právě uprostřed. CPI - stejně jako CDI – používá povelovou indikaci (v tomto případě doplněnou ještě o horizontální indikátor). Povelová indikace znamená, že ručičky dávají pilotovi “povel” kam letět (letí "za ručičkou"), neudávají tedy polohu letadla vůči sestupovému paprsku (ta je právě opačná).
Průlet nad polohovými návěstidly (markery) je zvukově a opticky signalizován a je povinností posádky v těchto bodech kontrolovat publikovanou a skutečnou výšku.BC (přiblížení na paprsek) se používá v případě, že ILS systémem je vybaven pouze jeden směr dané VPD a z jakéhokoliv důvodu je nutno provést přistání ve směru opačném. V tomto případě není aktivní sestupový maják, sestup se provádí podle publikované tabulky vzdáleností a výšek buď plynulým sestupem daným gradientem (sklon je zpravidla 3 úhlové stupně vůči zemi), nebo “schodovitě” postupně do jednotlivých výšek v nejbližší další určené vzdálenosti. Kursový maják nepracuje povelově, ale polohově, tzn., udává polohu letadla vůči trati přiblížení a v případě vychýlení musí být korekce provedena na opačnou stranu (“od ručičky”).
Monika Scherlinzky
