Rasismus na druhou
www.inadhled.cz Nazývání skutečností, událostí, dějů a věcí pravými jmény se tak nějak v poslední době příliš nenosí. Čeština má však plno krásných kliček, které umožňují obejít víceméně zakázaná slova a výrazy, kterými bychom za normálních okolností lecos pojmenovali. Kdysi slovíčkaření patřilo do portfolia mluveného a psaného slova především u právníků, nyní jej lze vnímat všude tam, kde se popisují události posledních let, měsíců a dní. Politická i jiná korektnost podpořená nově vzniklými zákony tak dává prostor autorům ovládajícím různá zákoutí jazyka a jejich schopnosti vyjádřit svůj názor tak, aby znění bylo tak nějak dvojsmyslné a v případě nouze se dalo vysvětlit i jinak, než bylo myšleno. Smutné je, kam jsme se to dostali.
Připravují se zákony, které si protiřečí s Ústavou ČR. Týkají se především hanobení rasy a různých skupin obyvatelstva. Přidáme li k tomu naprosto neoprávněnou cenzuru na sociálních sítích, selekci webů zabývajících se problematikou všeho toho, co se kolem nás děje, a praktiky veřejno-právních sdělovacích prostředků vysílajících překroucené informace a za peníze daňových poplatníků, musíme si uvědomit, že utahování šroubů na všech frontách se dotýká i sféry informací. Přitom poplašné zprávy šíří především politici, přestože to poplašné není zrovna správný výraz. Mělo by tam být lživé. Jak jinak nazvat jejich výlevy týkající se neomylnosti úředníků v Bruselu, potřeby být součástí Evropské unie, smrtelného rizika spojeného s existencí Ruska, prospěšnosti migrace, závislosti na ekonomice krachujícího projektu EU a nutnosti zavést euro? A co teprve předvolební sliby přinášející neskutečné možnosti ve zvyšování platů státních zaměstnanců, důchodů a další nesmysly, o kterých si aspoň průměrný počtář dokáže spočítat, jak to vlastně je? Dalo by se asi pokračovat do nekonečna.
Vraťme se však k našim možnostem informovat o skutečnostech. Poslední aktualitou byly hurikány na Floridě a s nimi spojené obrovské škody na majetku. Přírodní živel postupně likvidoval vše, co mu stálo v cestě. Obyvatelé byli vyzváni k opuštění svých domovů a vydávali se na cestu do bezpečí. Ne však všichni. V postižených oblastech zůstali ti, kteří odjet nestihnuli, dále ti bez možnosti do něčeho nasednout a odjet, také obávající se o svůj majetek vědomi si toho, že mezi zůstávajícími bylo pár raubířů, pro které je přírodní živel vítaným pomocníkem při vlastním obohacování se. Paradoxem je, že zatímco v prvních skupinách bylo dost zástupců různých ras, především ale bílé, v té zlodějské ani velmi pozorný pohled o bělocha a Asiata nezavadil. V záběrech se objevovali pouze černoši a velmi minimálně Hispánci. Tedy lidé tmavé pleti, jejichž morální a mentální úroveň poznáváme nyní i v Evropě. Nechceme být rasisté, ale jistota, že prchající muž či žena s krabicemi v ruce ze dveří poškozených krumpáčem je černé pleti, je víceméně stoprocentní. Volá li se tedy veřejně po přísném potrestání tohoto lidského odpadu, který má shodou okolností vlastnosti supů a zároveň tmavou pleť, nejde o rasismus a xenofobii, ale o pouhé vyjádření reality. Podobně to platí u nás a vztahuje se to k chování mnohých Romů. Stačí si spočítat procentuální zastoupení příslušníků tohoto etnika ve vězeňských zařízeních a v počtu obyvatelstva.
Podobný případ je násilí a kriminalita spojené s migrací. Vraždění, loupeže a znásilňování, obchod s drogami a další průvodní znaky chování přistěhovalců jsou spjaté s Araby a černochy. Nikoliv jižně vypadajícími typy lidí. Nalhávat občanům ve zprávách, že jejich činy nemají nic společného s migrací, je záměrným překrucováním, které svědčí o špatném svědomí a obavě z vlastního lynčování, na které mají původní obyvatelé Evropy právo. A vykřikuje li terorista Allah akbar a novináři či policie tvrdí, že hrůzný atentát neměl náboženský podtext, jde o jednoznačné politické zamlčování pravdy a lhaní ve jménu svých soukromých zájmů a z nich se tvořící veřejné doktríny. Zákony o hanobení rasy a její ochrany by se poté měly týkat především té utlačované bílé, která na excesy politiků momentálně doplácí nejvíce.
Jasná je i skutečnost spojená s LGBT skupinami. Přestože jedinou přírodou ověřenou možností zachování lidského rodu je množení se za společné účasti muže a ženy, prosazuje se stále více výhod pro různé úchylky v podobě homosexuality, transsexuality a dalších rozličných variant odporujících přírodním zákonům. Dokud šlo o výjimky z běžného stavu, nikdo nikomu nic nevyčítal. Ti lidé žili v poklidu své životy bez zbytečných výstřelků, neupřednostňovali svá práva a potřeby. Nikdo si jich nevšímal. S rozvojem mediální popularizace LGBT dochází k nárůstu požadavků těchto jedinců, z nichž se stává barevná skupina popíračů genetiky. Jsou li však za své hlučné projevy a chování k ostatním starajícím se o rozkvět rodiny, a tím i státu, nazýváni buzeranty a lesbami, jsou autoři pravdivých výroků perzekuováni a postihováni. Je až neskutečné, kam sklouzlo názorové spektrum podpořené právníky, politiky a novináři.
Z rasismu a xenofobie se stala metla na realisticky uvažující lidi, kteří jsou okrádáni o právo na vyslovení vlastního názoru vyjadřujícího pravdu. Je smutné, kam jsme za pár let od osvobození se strachu z STB dostali. Copak vám to nevadí?
J3.K