Řecko a Řekové….
www.inadhled.cz Při výběru z možných letních destinací, o kterých lze letos uvažovat, je nádherné Řecko jednou z prvních, o které lze přemýšlet. Nesčetně mnoho míst, která jsou omývána Středozemním mořem, bohatý výběr různých druhů pláží i duch historie, to vše láká naše turisty do této nejen olivami a vínem proslulé země.
Samotní Řekové dali světu mnohé. Jejich historický význam je nezpochybnitelný a dlouhá století byli hybnou silou Evropy. Jejich mytologie se stala podkladem pro nejedno dílo považované za klasiku a učenci z Peloponéského poloostrova se navždy zapsali do zlaté historie lidstva. Řecká architektura ční nad vše, co se ve starověku postavilo, svou krásou a honosností, navíc i přes prostředí se podařilo až do dnešních let dochovat mnoho svědectví o tom, s jakou láskou tehdejší architekti vytvářeli svá díla. Také sochařství a další umění zanechala bohatý odkaz budoucnosti.
Sparťanské a trójské hrdiny zná ze starověkých balad asi každý a hollywoodská studia přinesla již mnoho filmových verzí ztvárnění jejich doby a životů. Bohové žijící na Olympu přiváděli svou rozmařilostí a všemocností prosté lidi k šílenství i odvážným činům a vše bylo zaznamenáno tak, že se o tom učí ještě v 21.století. Řecko však není jen doba dávno uplynulá, i nynější jeho krásy jsou inspirací pro natočení filmů podobných oblíbenému Mama mia.
Turistický ruch a průmysl je významným pro řecké hospodářství více, než se zdá. Bohatí turisté nejen z Německa již dlouhá desetiletí naplňovali státní pokladnu a milý Řekové si tak mohli užívat relativně poklidného života. Jejich letoviska patří mezi nejznámější v Evropě a nejen mořské pobřeží je středem zájmu světových cestovních kanceláří. Historické památky nabízejí mnohé o lidském vědění a k evropským návštěvníkům se přidali Rusové, Číňané a Japonci. Jak je tedy možné, že se tato kdysi tak hrdá země potácí u ekonomického dna?
Možná, že jednou z příčin je právě ta hrdost. Ruku v ruce s ní jde bohužel neschopnost přijímat realitu se vším všudy. O temperamentu tohoto jihoevropského národa nelze mít pochyb. Stačí si zajít ne jeden jediný vyhrocený fotbalový zápas mezi odvěkými rivaly a ihned pochopíte, kam právě ta hrdost dokáže místní obyvatele dovést. Důsledkem toho je agresivita proti komukoliv, kdo si dovolí nesouhlasit s podporou vlastního týmu. Vynechme však stadiony, tam se ekonomika neutváří. Hlavním problémem Řeků je touha po relativně spokojeném životu a jejich pohodlnost. Sociální politika je pravděpodobně nejvelkorysejší na světě, vynecháme li pár ekonomik stojících na největších zásobách ropy. To i v době, kdy na to tato perla Středozemního moře prostě nemá. Odchody do důchodu v aktivním věku, jejich výše a plno dalších ekonomicko- společenských výdobytků, které stahují stav hospodářství pod hladinu a přímo odporují lidskému rozumu, to vše je trnem v oku věřitelům Řecka..
A není se čemu divit. Největším z nich je Německo. Jeho národ je proslulý svou pracovitostí a precizností. Pochopení pro jihoevropskou laxnost, pohodlnost a často i lenost tak chybí. Přesto právě Němci dlouho ukazovali svou trpělivost, zároveň si uvědomují svou vedoucí ekonomickou úlohu v EU a možné dopady na evropské dění při případném odchodu Řecka z eurozóny. Jenže pohár přetekl a přiblížil se okamžik, kdy se Řekové musí rozhodnout sami. I přes fantastickou historii a nepopiratelný přínos světovému dění nelze v nynější době žít na dluh. Je třeba si utáhnout opasky, pustit se do práce a nespoléhat na to, že se stát a Evropa postarají. Zlepšit výběr daní, začít je platit i v oblastech, ve kterých je to ve zbytku světa běžné a místo demonstrací přiložit ruku k dílu. Potenciál na to tento stát má.
Vraťme se k moři, je léto. Přijdete li na pláž momentálně obývanou místními rodinami, uvědomíte si jejich mentalitu. Vše nabízené občerstvení se jim zdá být drahé a klidně se pohádají s jeho prodejcem, přesto si jej neodpustí. Po setmění a jejich odchodu zůstane všude obrovský nepořádek, nerespektují žádná pravidla a jejich chování k okolí jde naprosto mimo myšlení ostatních, kteří přijeli z jiných zemí. Víkendy a svátky byli pro některé turisty noční můrou. A o tom to je. Pokud se Řekové nezmění, nebude jim jejich historie nic platná. Jisté náznaky snahy být lepšímu lze vnímat u těch, kteří z turistického ruchu přímo žijí, tedy z některých hoteliérů a především z prodejců v soukromých krámcích. Učí se řeči, vychází zákazníkům vstříc, chovají se tržně. Právě z nich by si měli zbylí obyvatelé Řecka vzít příklad. Neudělají to, budou nuceni jednou svou zemi rozprodat. A to si jistě nikdo, snad mimo obchodníků s realitami, nepřeje. Rádi opět navštívíme zemi, o níž se od malička učíme. Je to jen na Řecích.
J3.K
