Rivalové
Zcela záměrně jsem zvolil název dnešního příspěvku takto. Důvodem je zhlédnutí filmu z prostředí závodů formule 1 z dob ježdění Nikiho Laudy a Jamese Hunta.
Musím říci, že mne velmi zaujalo plno myšlenek v něm naznačených, samozřejmě také nádherná technika z té doby a uvědomění si toho, jak malou cenu má někdy lidský život. Což platí o tehdejší době a závodění v ní obzvláště. Se syny jsme byli už dvakrát a jsem si jistý, že tento film shlédnu vícekrát. Kluci jsou z něj nadšení a vzali si z něj více, než kdybych jim říkal já… Geniální je vystižení několika skutečností.
Porovnání, čeho lze dosáhnout pouhým talentem a k čemu se může člověk přiblížit, přidá li k talentu píli, pokoru a neuvěřitelnou sílu potřebnou k překonání překážek. Niki nejen prošel pravým peklem, ale zároveň k samotnému pilotování přidal technickou zručnost a vzdělání, schopnost soustředit se na dosažení touhy vítězit, být nejlepší v tom, co si vybral, ochota riskovat s rozvahou. Proti němu stojí muž, jehož vzhled mu otvírá dveře do ložnic všech žen, image z něho dělá bohéma. Jeho nepopíratelné schopnosti dobře řídit ho katapultovali až na titul mistra světa ve formuli 1 i na neméně kvalitní umístění v náručích žen. Jejich soupeření ale přineslo světu motorismu ty nejkrásnější souboje okořeněné krásnými dialogy. A také jedno poznání. Stojí li proti vám ten nejkvalitnější soupeř, žene to i vás za nejlepšími výkony.
Chcete li být lepší, musíte ze sebe vyždímat to nej, co ve vás je, k tomu přidat i něco navíc. Tedy srdce, moudrost, vášeň a opět to říkám, pokoru. Niki Lauda je legendou a James Hunt jen jedním z mistrů světa. A v tom je obrovský rozdíl. Moji synové sportují a já jsem jim ten rozdíl mohl ukázat. Je na nich, aby si vybrali, kterou cestou se vydají. A neplatí to jen o sportu, je to o přístupu k životu jako takovému.
J3.K
