Ruská hrozba versus ta bruselská

   Den po prvním kole se na facebooku strhlo mnoho diskuzí. Zatímco většina příznivců Zemana argumentuje poměrně věcně, fanoušci Drahoše jsou daleko emotivnější. Je to pochopitelné, akademik Drahoš se objevil z ničeho a jako kometa odstranil z cesty na Hrad matadory Topolánka a Fišera, známou postavu v podobě Horáčka, aktivistu a lékaře Hilšera a nakonec i trojici na chvostu startovního pole Kulhánka, Hynka a Hanniga. Svým způsobem převálcoval vše, co mu stálo v cestě a pomalu se vidí při prohlížení Prahy z okna Pražského hradu. Stojí předním poslední překážka v postavě dosavadního bydlícího v sídle českých králů, na jehož odstranění dlouhodobě pracují ti, kteří stojí za náhlým vzestupem Drahoše.

  Již dlouho jsme pod tlakem přesvědčováni o tom, kam patříme, kdo je naším přítelem a komu nesmíme důvěřovat. Zatímco naši západní sousedé postupně systematicky pracují nejen na své vlastní islamizaci a likvidaci bezpečnosti, to vše pod dohledem špiček OSN a EU a bez ohledu na útrapy původních obyvatel a daňových poplatníků, z jejichž peněz jsou čerpány dávky přidělené migrantům, u nás se doposud i díky Miloši Zemanovi dařilo zachovávat určitou stabilitu a uzavřenost vůči příchozím. Až na jeden brněnský incident se nám vyhýbalo násilí spojené s imigranty a většina černých návštěvníků Prahy sem jezdí pouze utrácet své sociální dávky. Je však pouze otázkou času, jak dlouho to tak i díky liknavosti odpovědných státních úředníků a politiků zůstane.

  Dalším problémem je naše stoupající a záměrně vytvářená závislost na západoevropské ekonomice. Vzhledem k prodeji většiny našich proslulých značek nám jich zůstalo minimum. Peníze z českých domácností odčerpávají banky i nadnárodní obchodní řetězce, v nadnárodních společnostech pracují za relativně nízkou mzdu nejen Češi, ale často i mnoho cizinců. Přestože Finanční správa tlačí na naše podnikatele a její represivní politika plná přešlapů likviduje řadu z nich, většina daní uniká právě přes zahraniční subjekty u nás tvořící obrovské zisky. Tyto peníze končí většinou ve vyspělých zemích EU. Nebo v neziskových nadnárodních společnostech, které zpětně financují proimigrační aktivitu našeho neziskového sektoru, který nemá téměř nic společného s charitou.

  Naši bezpečnost má chránit armáda. Stav té naší je tristní. Máme více velitelů, než prostých pěšáků, navíc část jich díky exministrovi obrany Stropnickému podléhá přímo německému velení. Přes naši zemi projíždí stále častěji konvoje americké armády, která shromažďuje síly podél ruských hranic. Při případném vyvolání konfliktu, a všichni víme, že Američané to umí znamenitě, by břímě války odnesly evropské státy, první na řadě by byli Slováci, Poláci a my.

  Za posledních 25 let se nám lhalo o mnohém. Bombardování Jugoslávie a celá krize kolem této balkánské země byly záležitostí vměšování Spojených států, podobně atak Íráku, vznik Islámského státu a válka v Sýrii, krize na Ukrajině. Přestože se poslední dvě události pokusili média a zpravodajci otočit a vinu shodit na Rusko, ukázalo se, že i za organizací hlavních příčin stály americké tajné služby. Rozpaky dále trvají nad 11.zářím.

  My se však neustále dozvídáme o škodlivosti vměšování Ruska do všech voleb po půlce světa. Také o činnosti proruských serverů a dalších ruských hrozbách. Miloš Zeman nás údajně vede zpět na Východ. Zcela upřímně se musí tedy položit otázka.  Kdo je skutečným světovým agresorem? Odkud přichází nebezpečí. Ohrožuje nás více Brusel s Berlínem a Paříží, nebo spíše tisíce kilometrů vzdálená Moskva, jejíž prezident překonal následky nesmyslných evropských sankcí, oddlužil svou zemi a patří k největším dodavatelům strategických komodit do celé EU? Je pro nás výhodné napřímo hospodářsky spolupracovat s Ruskem a Čínou, o což se snaží jak USA, tak i přední evropské velmoci s Německem a Francií v čele, nebo je pro nás lepší vše překupovat přes německé firmy? Je pro nás vhodnou inspirací politik chránící vlastní stát a jeho obyvatele před rozmachem islámu, nebo se máme podílet na likvidaci národních států a nevratné změně složení evropské společnosti a ztrátě práva na vlastní sebeurčení?

  Miloš Zeman a Jiří Drahoš, dvě hlavní postavy prezidentského klání. Každý z nich je naprosto jiný. Jiří Drahoš protěžován nejen pražskou Kavárnou, ale i probruselskými elitami, hlásící se k nejtěsnějšímu kontaktu s vrávorající ekonomikou spojenou s eurem, jemuž předvolební kampaň financovali mnozí miliardáři. Navíc za Drahošem stojí političtí dinosauři TOP 09, ODS, většina ČSSD a z nováčků Piráti spojovaní s Antifou, také kreatury typu Rozumka, Jandy a Halíka. Proti němu stojí Miloš Zeman. Má mnoho chyb, jeho spolupracovníci oprávněně nepatří k národním oblíbencům a občas opravdu dělá na první pohled věci, které vedou ke skřípání zubů politické scény i veřejnosti. Nicméně se mu nedá upřít zájem o hospodářský rozkvět ČR, o nezávislost na bruselských diktátech a obrana české státnosti. Rozhodujeme se tak tedy mezi muži rozdílných názorů a zaštiťujících se jinými hodnotami. Z výše uvedeného vyplývá, kdo má více předpokladů být dobrou hlavou našeho státu. Tedy pokud jste četli pečlivě.

J3.K