Ruští agenti v Praze

  U nás je značkou, za kterou bychom hledali naše Jamese Bondy, BIS. Spojené státy mají neblaze proslulou CIA, Britové CI5, Izraelci drsný Mosad, dalo by se pokračovat do nekonečna, nicméně to jde pouze o nejznámější zkratky. Žijeme ve světě, kdy je pro nás hrubý zaměstnanec finančního úřadu povýšen na nepříjemnou všemocnou osobu, které je těžké se bránit, byť je to třeba. Přitom jde o pouhého úředníka svévolně povýšeného na boha. V jaké pozici se poté musí nacházet příslušníci elitních složek tajných služeb kontrolující nejen obyvatelstvo vlastní země? A co teprve ti ze zahraničních misí, kteří podstoupili speciální výcviky? Pracují s nepředstavitelnými rozpočty, využívají celosvětových kontaktů, jsou skryti pod různými identitami a k dispozici mají špičkovou techniku. Jejich spektrum práce je natolik široké, že už snad ani nemůže existovat univerzální agent.

  Je všeobecně známo, že tyto tajné složky jsou často těsně spjaté se zločinem a podsvětím. Někdy jde o pragmatické navazování kontaktů vedoucí ke sběru potřebných informací, jindy o způsob vlastního financování. Nejznámější světová bezpečnostně-informační služba CIA bývá hrozbou i pro vlastní prezidenty a její šéf je druhým nejmocnějším člověkem v USA, občas možná i tím prvním. Jeho organizace je spojována nejen se špičkovou prací svých agentských es, ale také s mnoha nelegálními obchody s drogami, zbraněmi, ropou a dalšími komoditami. CIA je pravděpodobně nejrozsáhlejší světovou zločineckou organizací schopnou svrhávat vlády po celém světě. Stojí za Arabským jarem, vznikem ISIS a mnoha dalšími událostmi.

  Protiváhou amerických tajných služeb byli dlouho ty sovětské. V době studené války se svět hemžil agenty i jiných národností a jejich střety končily často skrytým bojem. Ostatně si na to vzpomněli i autoři proslulého seriálu 30 případů majora Zemana. Elitní policisté často přecházeli do neméně výjimečných funkcí a při svých toulkách po světě byli stále ve střehu. Ve skutečnosti mají agenti tajných služeb diplomatické pasy a imunity, pohybují se v mnoha odvětvích a někdy se zdá, že jich je více než policistů šlapajících chodník. Národní bezpečnost je synonymem pro obrovské a nekontrolovatelné výdaje nejednou končící v naprosté žumpě. I proto je realitou obchodování se vším, co má nějakou cenu a je to zároveň přínosem pro tyto tajné služby. Sovětští agenti mívali pověst tvrdých chlapíků, nicméně občas jsou jim dávány až nadpozemské schopnosti, zároveň je ve filmech s touto tematikou často poráželi ještě božštější američtí hrdinové. O Bondovi z CI5 ani nemluvě. Jisté je, že svět tajných služeb je opravdu něčím, co zní romanticky, ale je to prostředí špičkové techniky, provázaných kontaktů, neskutečných podrazů a prasáren.

  Je velmi pravděpodobné, že na filmy s touto tematikou koukali často i někteří naši mediální pracovníci a politici. Do hledáčku tajných ruských služeb se dle médií dostali naši politici. Jde o iniciátora likvidace sochy hrdiny Sovětského svazu a osvoboditele Prahy maršála Koněva a hlavní tvář přejmenování ulice, na níž sídlí velvyslanectví Ruské federace, tedy starostu Prahy 6 Koláře, pražského primátora Hřiba pocházejícího z Pirátské strany a dštícího nonstop síru na Rusko a Čínu a provokatéra z řad ODS Pavla Novotného, který proslul svou hloupostí a výstředností, přičemž hloupost je možná hraná a výstřednost předstíraná. Jde totiž o zvláštní formu politického marketingu, která je skutečně těžko stravitelná. Tedy aspoň pro inteligentní část lidstva představující si u politika určitou úroveň chování a vystupování. I Novotný jde proti Rusku a jeho touhou je vystavit pomník Vlasovcům. Přidejme k nim ještě nejčerstvější kauzu kolem smrti předsedy Senátu ČR Kubery, respektive spekulace, že ho nezabilo vykouřených 60 cigaret denně po mnoho let, ale jakýsi nátlak týkající se jeho plánů zahraniční cesty, která by byla v rozporu se státními zájmy, a máme zaděláno na solidní roztržku s Ruskem i Čínou.

  Dotyční pánové podlehli přesvědčení, že jsou objekty zaměřenými obrazně ruskými špiony. Upřímně, kdyby dostali někde za rohem pořádně přes…ústa…bylo by to asi naprosto v pořádku, protože jejich ignorace tvorby mezinárodních vztahů a zasahování do zahraniční politiky státu z pozic, ze kterých by na ní neměli mít žádný vliv, je evidentní. Ubohost ministerstva zahraničí vedeného Pocheho poskokem Petříčkem je realitou, která poškozuje naše národní zájmy a extravagantní výstupy komunálních pseudopolitiků by za normálních okolností nemohly mít takové dosahy. Jenže mi nemáme protirusky laděné jen opoziční strany, ale i teoreticky apolitická BIS vidí ruské agenty i v polední polévce. Jistě, bylo by naivní si myslet, že u nás nepracují zahraniční tajné služby. Máme ideální polohu, patříme k zajímavým zemím, kde se vždy střetával Západ s Východem. Ale představa, že na české letiště dosedá letadlo s ruským specialistou přivážejícím jed na otrávení některého z těch tří komunálních politiků, je trapně úsměvná. A že by se při tom nechal odhalit našimi agenty z BIS ještě více. Snaha vytvořit tu cosi podobného, jako zkusili Britové se Skripalem a novičokem je skoro pokus o vtip.

  Pravdou zůstává, že usměrnit si komunální politiky by mělo být prioritou. Nikoliv však pro ruské tajné služby, ale pro naše Ministerstvo zahraničních věcí.  Demokracie a právo svobodného projevu mají své hranice a v oblasti politiky dvojnásobně. Přestože výše uvedení 3 pánové, tedy bez Kubery, který už mezi námi není, patří k tomu nejškodlivějšímu, co tu máme, i přesto jsou pravděpodobně pod úrovní rozlišovacích schopností jakýchkoliv tajných služeb s výjimkou našich, které by měly hlídat jejich potencionální hospodářskou kriminalitu. Pokud se jim tedy může něco stát, pak jedině fyzická odplata za jejich postupy. Možná by mnohé vyřešil gentlemanský pěstní souboj, mohou také dostat naloženo někde v pražském zákoutí. Upřímně řečeno, říkají si o to. Ale aby měli obavy z otravy provedené ruským agentem? To je opět další divadlo pro občany. Jako by tuto hru uváděl na prknech svého ancáblu samotný Jan Hrušínský a scénář k němu napsal Šafr z Fórum24. A role Kartouse? Ta je dlouhodobě směšná.

Jindřich Kulhavý