Sbírání bodů…
Nynější ekonomicko-politická situace v Evropě nahrává politikům, kteří chtějí relativně lacino sbírat předvolební body. Záleží totiž na tom, jak se kdo postaví k aktuálním událostem a jakou zvolí taktiku. Paradoxně tak situace na kontinentu může přerozdělit síly na české politické scéně.
Pokud je všeobecně naše obyvatelstvo nespokojené s přílivem uprchlíků a přiznejme si, že oprávněně, mohou ti, kteří je obhajují velmi snadno ztratit sympatie. Pravdou je, že Bohuslav Sobotka je nejen pod domácím tlakem, ale zároveň musí částečně respektovat naše členství v EU a tím i problém, na který si unijní generalita zadělala. On si to sám uvědomuje, a protože je to zkušený harcovník na politické scéně a všichni víme, že většina úspěšných politiků musí ovládat taktiku a nemají daleko k slizkým hadům, i on se kroutí a lže. Ví, že se nevyhne povinnosti přijmout x imigrantů, tvrdí tedy národu, že si vybere ty nejlepší. Uznejte, že by tím výrazně přechytračil třeba německou kancléřku Merkelovou. K nám by šli chybějící lékaři, inženýři a učitelé trestního práva (jistě tušíte ironii), zatímco v sousedním Německu by zůstali nevzdělaní a nepřizpůsobivý jedinci v mnohonásobně vyšším počtu.
Možná by bylo více fér říct, že máme smůlu, ale díky nepříliš schopnému vedení EU, špatné obraně jejích jižních hranic a ne vždy oprávněné podpoře USA v jejich zahraniční politice, k nám prostě dorazí tolik a tolik muslimů. Právě zde boduje Miloš Zeman. Jeho odmítnutí koresponduje s jeho chováním. Bohužel v tomto jednotlivém případu výkonná moc neleží na jeho bedrech. Nutno konstatovat, že stejně mluví i jeho předchůdce z Pražského hradu Václav Klaus. A stejně se shodují v oblasti evropsko-ruských vztahů. Čas ukáže, měli li pravdu, nebo jde li pouze o dozvuky jejich spolupráce v době, kdy byli oba prognostiky.
Což by vše samozřejmě znamenalo zvážit, je li rozumné v EU zůstat, neboť časem přijde období, kdy se navalí další průšvihy. Jedním z nich je výše zmíněné sousedství EU a Ruska, které není zrovna vzorem přátelství. Opět jde o historické dědictví. Západní Evropa zůstala pod vlivem USA, východní část pro změnu zažila určitou diktaturu Moskvy a zůstaly antipatie vůči všemu, co ruské jest. Spojené státy byly pro nás vždy vzorem demokracie, bohužel tyto ideály odcházejí s tím, co se dozvídáme o způsobu americké zahraniční politiky, o zadluženosti této země, existuje mnoho informací o tom, co se děje. Prostý občan přitom nemá moc možností posoudit, kde je pravda.
Řecká krize pro změnu nahrává Andreji Babišovi. Vypadá jako ochránce státní pokladny, který prostě odmítá komukoliv půjčovat. Přidá li se k tomu jeho rétorika tvrdící, že podnikatelé kradou, proto je třeba je držet pod krkem a stisk přitahovat, prostý lid mu tleská a dokonce přehlíží, že je to právě on, kdo úspěšně dojí státní kasu. A na jeho stranu se naklání pomyslný jazýček vah i tehdy, prohlásí li předseda vlády, že nechtít Euro mohou jen Marťani. Mimochodem Velká Británie mi jako Mars nepřipadá a také tuto výjimku má.
Bohužel nemáme žádnou opozici, natož pravici. Miroslav Kalousek je poměrně osamoceným vojákem v poli a je otázkou času, kdy velmi dobře organizovaná a placená soukromá policie Andreje Babiše začne argumentovat důkazy svědčícími o bývalých nešvarech, ve kterých Kalousek měl prsty. Přesto lze říct, že tento elitní člen Top 09 má v mnohém pravdu. ODS je nyní velmi nevýrazná a hlavně málo akční, její občasné výkřiky tak zapadají v davu. Chybí pravicová osobnost typu Václava Klause. A nikdo neví, kde by se vzala. Poté, co Topolánek a Nečas dovedli ODS ke kraji propasti a Nagyová ji tam jediným pohybem shodila, není nikdo, kdo by zavelel k útoku proti Sobotko-Babišovskému paktu. Tady nepomůže nic, sbírání bodíků je tak složité, že bude trvat ještě nějakou dobu, než dojde ke změně sil na naší politické scéně. Lidovci byli vždy těmi, kteří se přidali k vítězné straně, jejich katolická minulost mluví za vše.
J3.K