Sejdeme se na Fejsu nebo Ajsku

 Ještě před několika lety nejvíc "frčelo" chatování, tedy povídání v reálném čase skrze webové stránky nabízející možnost chatu. Pokecat jste si mohli se svými známými, s nimiž jste si dali na serveru sraz. Nebo jste si mohli pokecat s někým, koho jste v životě neviděli a kdo je schovaný za přezdívkou. Chatům už ale poněkud odzvonilo a setkáváme se s nimi daleko méně. Boom naopak zaznamenaly sociální sítě a různé komunikační programy.

Zástupců z rodiny komunikačních programů je více. Starou klasikou je "kecálek" ICQ. Funguje na principu listu přátel. Do něho si přidáváte své známé, kteří mají také zavedený ICQ účet. Ve chvíli, kdy se připojíte, vidíte, kdo z Vašich známých je zrovna online a s kým si tak můžete popovídat. Základní funkcí ICQ je psaní zpráv, existuje i možnost si skrze program zavolat, uskutečnit videohovor, posílat SMS nebo si posílat soubory. Na stejném principu pracuje i Skype. Program umožňuje zřídit si vlastní "telefonní" číslo a, stejně jako u ICQ, vytvořit seznam přátel. S nimi si poté můžete, pokud jsou online, přes internet zavolat. Možné je i volání do mobilních a pevných sítí, tato služba je ale zpoplatněná. Nechybí ani funkce vzájemného psaní zpráv. "Kecálků" je bezpočet, kromě dvou výše zmíněných třeba Miranda nebo QIP. QIP je vhodné pro začátečníky, Miranda naopak potěší pokročilejší uživatele. Nabízí totiž možnost stáhnout si do programu různé užitečné doplňky.

Co ale nejvíce v poslední době "jede" jsou sociální sítě a z nich nejvíce Facebook. Síť, původně určená k interní komunikaci mezi studenty Harvardu, se stala velmi oblíbenou a nakonec i nejrychleji rostoucí sociální sítí. A co že je na Facebooku tak úžasného, že na něm má profil více než 350 milionů lidí? Jeho síla tkví v tom, že sdružuje lidi. Jakmile si vytvoříte účet, začnete si přidávat přátele. Posléze Vám Facebook sám nabízí možnost přidávat si přátele svých přátel a tak rozšiřovat okruh svých známých. Připojovat se můžete i k různým skupinám, mnohdy s dosti zvláštními názvy. Na profil si můžete nahrávat fotky či videa, potvrzovat svou účast na událostech, které zveřejnil někdo z Vašich přátel. Můžete psát vzkazy na nástěnky nebo informovat své známé o tom, jak se zrovna cítíte a co zrovna děláte. Narodil se Vašemu známému syn? Pošlete mu přes Facebook panáka. Líbí se Vám někdo a netroufáte si na osobní kontakt? Skrze Facebook mu můžete poslat sladkou pusu.

Ale pozor! Není vše tak růžové, jak se zdá. Z médií je známo několik případů, kdy byl uživatel Facebooku vyhozen z práce. Ptáte se proč? Jeden příklad mluví za všechny: Před šéfem se zaměstnanec tvářil na smrt nemocný s tím, že nemůže přijít do práce. Dopustil se však té chyby, že měl nadřízeného na Facebooku mezi svými přáteli a veřejně se na síti svěřil s tím, jak se mu podařilo šéfa obelhat. Na vyhazov nemusel dlouho čekat. Také nezapomínejte na to, že kromě masivního šíření reklamy jsou všechny sociální sítě celkem podrobně doslova špiclovány bezpečnostními složkami každé země - přátelé nepřátelé. Infiltrují se do systému (někdy i legálně) a  „vycucají“ všechno, co by se kdy mohlo hodit. Důležité pravidlo tedy zní: "Hlídej si, koho máš v přátelích, a nebo alespoň hlídej, co o sobě veřejně píšeš a přemýšlej, co na sebe chceš „prásknout“ a co má raději zůstat nezveřejněno.“ 

Poměrně známou byla, než ji převálcoval Facebook, sociální síť MySpace. Služby poskytuje v podstatě stejné jako konkurenční Facebook, jen je více zaměřená na hudbu. Však také vznikla, aby podporovala nezávislé umělce. O důvodech, proč byl slibně se rozvíjející MySpace zastíněn Facebookem, lze jen spekulovat. Někteří z uživatelů říkají, že je přehlednější a přístupnější. Něco na tom asi bude.

Juniorem mezi sociálními sítěmi je Twitter. Uživatelům umožňuje publikovat své vlastní a číst příspěvky dalších uživatelů. Příspěvky, tzv. tweety, mohou být dlouhé pouze 140 znaků. Většina uživatelů dává svým odběratelům vědět, co v daný moment dělá a co se mu přihodilo. Tweety však mohou mít mimo to velkou informační hodnotu. Například při zemětřesení plní funkci zpravodajství. Informují o událostech daleko dříve, než se do oblasti dostanou první novináři.

Žádná se sociálních sítí ale nemůže nahradit klasické mezilidské vztahy a osobní setkání. Téměř legendárním je příklad jisté americké holčičky. Tu psycholog diagnostikoval jako extrémně osamocenou. Matka oné holčičky se proti tvrzení ohradila se slovy: "Jak může být má dcera osamělá, když má na MySpace devět set přátel?" A psycholog nebyl schopen matce vymluvit, že není přítel každý, koho máte v "listu přátel". Zkrátka, je sice hezké, že máte na Facebooku spoustu přátel, ale když nemáte s kým zajít odpoledne na kafe, je to trochu smutné. Nemyslíte?

Se špionáží se můžeme setkat i v běžném životě - bohužel si to z nás málokdo uvědomuje.

J3.K