Sexismus a rasismus
www.inadhled.cz Finále tenisového turnaje žen US Open se stalo tématem posledních dnů. Hysterická reakce Sereny Williamsové v době, kdy jí unikal vysněný titul, byla jaksi úplně mimo a v každém jiném sportu by byl hráč okamžitě vyloučen a v tenisu tedy i zápas ukončen. Následoval by zákaz startu na dalším turnaji, peněžitá pokuta a obrovská ostuda. To si Serena asi stihla uvědomit a na tiskovce už začala mluvit o právech žen. A protože jde o turnaj v pološílených Spojených státech, Williamsová je navíc černoška a dle údajů v cestovním pasu i žena, vyplula z průšvihu jako vítězka, přestože si na turnajový titul nedosáhnula a pokutu bude muset uhradit. Následná omluva skutečné šampiónky Naomi Ósakaové za první grandslamové získané vítězství ve svém životě už jen potvrdila absenci normálního rozumu a zdravého prostředí ve sportu a celé společnosti.
Kdo mohl vnímat rasismus a sexismus v rozhodnutí rozhodčího? Pravděpodobně každý uvědomělý Američan, dále podporovatel hnutí MeToo, všichni černoši, dále genderově vyšinutí aktivisté, zbabělí činovníci tenisové asociace a zfanatizovaní novináři. A protože jde o Ameriku, jde dohromady asi o 2/3 tamního obyvatelstva, celosvětově o 2/10, a to je už solidní množství k tomu, aby po pár letech Sereně za její výstup věnovali turnajové vítězství a přidali i čestné občanství v několika metropolích. I u nás by se mohla přidat se svou troškou do mlýna Top 09 nebo snad muzikant Michael Kocáb a mohli by navrhnout nějaký řád za zásluhy v boji o rovnoprávnost žen a černochů na celém světě. Nic naplat, soupeřkou Williamsové byla jen japonsko-černošská míšenka, což není dostatečně dle posledního trendu čisté rasy. Navíc má jistě daleko i k islámu, takže jí chybí jakékoliv plusové body a je s podivem, že byla do turnaje vůbec vpuštěna.
Sexismem bývá nazýváno ledacos. Jste li běloch a podíváte se na ženu, jste čuně s nekalými úmysly. Oslovíte jí, a tím jste se stali vyvrhelem. Nesouhlasíte s ní, neuznáváte tak její práva. Pomilujete se s ní a vystavíte se tak riziku obvinění ze znásilnění a riskujete pár let kriminálu. A pokud ji skutečně přemlouváte a ona nesouhlasí, přesto k pohlavnímu styku dojde, přijde doživotí. Ovšem jste li černoch či Arab a podíváte se na ženu, poté ji vynadáte do kurev, znásilníte a pohodíte do škarpy, pouze jste se stal obětí neznalosti kultury a prostředí, potřebujete dlouhý čas na asociaci. Trest za Váš hrůzný čin bude tak desetinový a soudce, který Vám ho vyměří, bude nazván rasistou a xenofobem. Ta nějak vypadá sexismus v dnešní době. Žena se má právo samozřejmě bránit, bude li její obrana směřovat vůči bělochovi. Pokud ne, měla by pochopit, že bez vstřícnosti a snahy uvědomit si, že je vhodná k naplnění potřeb dotyčného muže narozeného mimo kulturní evropské prostředí nebude dobrou občankou, dobré by také bylo poděkovat za možnost ho uspokojit, případně se i nabídnout jeho kamarádovi, vůbec nejlepší by bylo při tom otěhotnět a přivést na svět míšence, postarat se o něj a pomoci tak vzniku multikulturní společnosti.
Pokud jde o rasismus, jeho pravou podobu najdeme momentálně v Jihoafrické republice. Vyvlastňování majetku bělošských farmářů a násilí na celých rodinách, které měly dosud významný podíl na prosperitě JAR, nesou rozhodně znaky rasismu. Což ignoruje i britská premiérka Mayová a je jí naprosto lhostejné, že tancuje na hrobu mnoha postižených farmářů. Černošská populace se celosvětově domáhá svých práv, po kterých však nikdo nešlape. Černoši mají všude stejné možnosti, jako bílí lidé, jen je díky své jednoduchosti neumí vnímat. Tam, kde dokážou využít své fyziologické přednosti, mají převahu. Jde o oblast taneční hudby a některých sportů. Bohužel ale také vynikají v místech, kde vládne násilí, obchoduje se s drogami a s lidskými životy. Nejvíce rasisticky znevažovaným národem se tak stávají běloši. Paradoxem je, že si za to mohou vlastní sebezničující interpretací myšlenek o rovnosti sami. Sebedestrukce našeho etnika, je do očí bijící. Vnímat to lze i u nás tam, kde se svých sociálních dávek domáhají Romové.
Podpora nepřizpůsobivých a dostatečně hlučných etnik se stává ekonomicky neúnosnou všude ve světě. Lenost černošských, romských a arabských národů je v kontrastu s pracovitostí Japonců a Číňanů, schopnostmi bělochů. Ani příslušnost Sereny Williamsové k určité skupině s jistou barvou pleti a ženskému pohlaví ji neopravňuje k chování, které předvedla. Nejednalo se o sexismus a rasismus, trest přišel za její primitivní hulvátství a neschopnost přijmout fakt, že byla horší hráčkou na kurtu. V normálním světě by se nic podobného nestalo, a pokud ano, tak s velkými následky pro sportovce. Takto se lze jen divit, kam to spějeme.
J3.K