Seznam zase zaperlil

  Rusko si nepřítele hledat nemusí. Vzhledem k postavení a významu Ruské federace, její odlišnosti od západních mocností, neochotě podřizovat se jejich zájmům a potřebám nemá potřebu si kohokoliv takového vytvářet. Naopak, nerostné a přírodní bohatství, velikost a rozmanitost země, proslulá hrdost i schopnost ubránit si své dělají z Ruska neustálý cíl pro závistivé a nenasytné západní elity. Mezi státy proslulé největší potřebou neustále někoho využívat patří bývalé kolonizátorské velmoci, z nichž nejaktivnější byla Anglie, respektive Velká Británie. Anglosasové navíc společně s Germány patří všeobecně k největším konkurentům Slovanů, takže jistá nevraživost trvající staletí má svůj základ nikoliv v současnosti Ruska, ale trvá mnohem déle. Jestliže Anglosasové v podstatě vyhnali Indiány z jejich území a obsadili Severní Ameriku, pak Slované žijící na obrovské území bydlí po celou dobu na svém a nebýt germánské roztahovačnosti a zarputilosti, se kterou dlouhodobě otravují především Poláky a Čechy, byli by Slované vcelku mírumilovným národem.

  Západ je proslulý vysokou spotřebou čehokoliv. Průmyslová revoluce znamenala zvýšenou potřebu různých surovin, jejichž množství postupně klesá a hledání nových zdrojů je pro západní elity prioritou. Na trhu přibyly Čína a Indie, takže se situace ještě více zkomplikovala. Rusko zůstává konzistentní a obrovská plocha zabírající velkou část planety poskytuje bohaté spektrum všeho, co Rusové a jim blízké národy potřebují. Přestože ruská ekonomika není největší, ve skutečnosti mohou být v Moskvě klidní, protože si s jejími výsledky mohou v klidu pohrávat. Zatímco Britové, Němci, Francouzi a další musí především pracovat a vyrábět, aby se uživili, Rusům čistě teoreticky stačí těžit a výdobytky prodávat. Jistě, bylo by to krátkozraké, takto to nefunguje, ale hovoříme o možnostech, nikoliv o realitě. V Kremlu už pochopili, že k progresu vede samostatnost, vlastní vývoj a strategičtí partneři, nikoliv pouhý výprodej. Bohužel, právě proto vše je Ruská federace trnem v oku západních vůdců.

  Není překvapením, že samozvaná největší světová velmoc Spojené státy má dlouhodobé tendence přetlačit Rusy na všech úrovních. Přiznejme si, že dosud se jí to na většině úrovních dařilo. To se příchodem Vladimíra Putina do Kremlu postupně začalo měnit, a především ve vojenském průmyslu a vývoji zbraní Rusové značně zabrali. Navíc se částečně spolupodílí na vzestupu Číny a spolupráce největších mocností v Evropě a Asii nese ovoce. Rusové poskytují suroviny a nejlepší mozky, Číňané technologickou explozí vyrovnávají vklad do společného postupu, kterého se Západ obává. Jak Rusko, tak i Čína navíc výrazně investují do vývoje vojenských zařízení a v podstatě dokázaly eliminovat dosavadní náskok států NATO. Či spíše šokují jejich účinností.

  Samotná Velká Británie stojí za pokračováním války o Ukrajinu. Byl to bývalý britský premiér Johnson, na jehož pokyn Zelenskyj brzy po začátku SVO zabránil v jednání o jejím ukončení. Je to opět Londýn, který se společně s Macronem staví do čela protiruské evropské koalice, chce nadále vojensky podporovat nacistický režim Zelenského. Johnsona v protiruském tažení nahradil Starmer a rozhodně nezahálí. Reakce Moskvy na sebe nenechala dlouho čekat, vyhodili pár diplomatů a roztržka bude určitě pokračovat. Tím spíše, že Západní Evropa pokračuje v eskalaci vzájemného napětí s Ruskou federací. Vladimír Putin si dělá nepřátele především nadhledem, neochotou být podřazeným samozvaným elitám a systematickým vzestupem Ruské federace. Kdo v tom vidí negativní vlastnosti a hledá důvody, proč Rusy nenávidět, měl by se zamyslet sám nad sebou. Nás může jen mrzet, že nás naši ubozí politici přiřazují na stranu, která je předurčena k neúspěchu. Který navíc každý z nás bohatě dotuje ze svého. Jak dlouho ještě?

Jindřich Kulhavý