Sice se nevyjadřuje, ale půdu si připravuje….
www.inadhled.cz Nervozita posledních dní, hysterické projevy nenávisti vůči prezidentovi Zemanovi Kroměřížské výzvy, STANu, Topky a části dramatických umělců, uměle vytvořená aféra kolem pana Brady, se staly určitým znakem vrtkavé situace na naší politické scéně. A světe div se, opět je tu někdo, kdo mlčí, nemá názor, a přesto ze všeho těží.
Průzkumy popularity opět ukazují na další unik na první příčce. ANO navyšuje náskok, to i přesto, že majitel tohoto sdružení většinou v podstatných případech svůj názor nemá, nebo ho aspoň neříká nahlas. Možná je to proto, že když už něco řekne, jde jednou o lež, jindy o líbivý nesmysl, případně o omyl. Každopádně mu však nedělá problém hlásat cokoliv, vzápětí to otočit a změnit smysl svých slov o 180°. Takže de facto nejde o žádný průšvih, mlčí li Andrej Babiš, protože za pár dalších dní bychom se dozvěděli, že to tak nemyslel. Jde o strategii mlčícího muže. Nevyjádří li se k situaci vůbec, nikdo ho nemůže za nic napadnout a vyhne se chybě, která by jej stála hlasy potencionálních příznivců. Tuto taktiku nepoužil poprvé.
V ČSSD to vře, nespokojenost s linií, kterou drží Bohuslav Sobotka je už jen těžko udržitelná. Propady volebních referencí této vládní strany jsou už do očí bijící, někteří členové volají po změnách. Kdysi nejsilnější politická uskupení, tedy ODS a ČSSD, se procentuálně sbližují a komunisté se tak dostali na druhou pozici. Je až s podivem, že právě ODS ještě nepochopila, že je třeba se začít odlišovat od levicových stran daleko výrazněji, než jen potichu reptat. Chybějící řízný chasník v čele této kdysi elitní parlamentní a vládní strany prostě chybí. ODS není slyšet, vidět, je těžké ji vnímat. Navíc její prounijní směřování z ní rozhodně pravicovou stranu nedělá. To proto, že levicové invazi v celé Evropě i Bruselu svým přístupem vyjadřuje podporu místo toho, aby se postavila do čela odpůrců unijních výmyslů a omezení. Zároveň svou pasivitou a ztrácením pozic přispívá k prosazování proimigračních a likvidačních ekonomických zákonů. I díky tomu narůstá náskok demagogického sdružení ANO, neboť není koho volit.
Nedostatek osobností a schopných jedinců se tedy projevuje nejen v komunální politice, ale zároveň i v té celonárodní. Pokud lze považovat například pány Robejška a Klause juniora za možné vycházející hvězdy našeho politického nebe, je třeba si uvědomit, že samotní a bez podpory prostě neprorazí. Přestože mají velmi zdravé názory, navíc jejich hodnocení nynější vnitrostátní i zahraniční situace vyznívá velmi realisticky, bez týmů, které by jim umožnily vystoupat až do míst, kde by mohli své názory prosazovat, to nepůjde. A bez potřebných financí samozřejmě také ne.
Andrej Babiš mezitím potichu utahuje potřebné šrouby, jeho stáže v USA přináší pro tuto zemi kyselé ovoce, které však jemu život oslazuje. Nadále odvádí pozornost od přečerpávání státních peněz do svých společností, potichu vyhrává státní zakázky, jako tu poslední jeho OLMA zajišťující státní zásoby sušeného mléka, a ještě se směje tahanicím kolem svého nedávného spojence Miloše Zemana. Jakýkoliv rozruch jinde mu umožňuje zametat za sebou stopy, odvádí to pozornost od kauz typu Čapího hnízda, bionafty a nedobré minulosti. Ano, Andrej Babiš pochopil, že když nemluví, nelze ho chytit při lži. I on se průběžně učí.
Lidé v Čechách se dopředu připravenou akcí namířenou proti Hradu nechali zmást a zatáhnout do nicotné války. Přitom je tu daleko více závažnějších problémů. Podíváme li se za hranice, ve Francii se to vaří a nespokojenost s přílivem agresivních muslimů se zvyšuje, Švédové v kontrastu s tím zakazují projevy radost z blížících se Vánoc, podobné nápady mají v Německu, navíc se tam po místních občanech chce, aby se učili arabštině. Devastace Evropy pokračuje. Volby v USA jsou nepatrnou nadějí, to když zvítězí Donald Trump a změní zahraniční politiku.
Dále tu máme hospodářské smlouvy TIFF a CETA, které se rozhodně nesmí dostat až k podpisu, neboť by šlo k dalšímu zavázaní se EU vůči USA a Kanadě. Přidejme ještě naši nedobrou situaci, kdy výběr daní u malých subjektů je pro ministra financí důležitější, než u těch velkých a nadnárodních. Kdyby Agrofert a společnosti se zahraniční účastí odváděly vše, co by měl, nemuselo by se zavádět EET mířící na řemeslníky a hospodské. Nevěřme tedy tomu, že naše země směřuje s nynější vládní garniturou k světlým zítřkům. Naše pasivita je opravdu kontraproduktivní. Média mlží, mlčí a lžou. Nespěte.
J3.K