Právě se nacházíte:

Sjednocení národa…

1. 05 2015

    www.inadhled.cz    Český národ je trošku výjimečným v několika směrech. Namátkou…například ve schopnosti improvizovat válcujeme celý svět a je až někdy s podivem, co někteří z nás přežijí a dokážou. Jsme také mistři světa v remcání bez ochoty změnit chod našeho života a něco proto udělat. A poměrně snadno se většina z obyvatel této země nechává velmi snadno obalamutit sliby a líbivými řečmi.

  Společnost tak rozděluje kdeco. Liší se názory na Evropskou unii, přijetí eura, vnitrostátní i zahraniční politiku, na podnikatelské záměry některých představitelů státu, na daňovou politiku, na ekologii, prolomení těžebních limitů, na svobodu slova, rychlost na dálnici…..je toho mnoho, co nás nutí k častým diskuzím.

  Oproti tomu je nemnoho věcí, na které jsou Češi hrdí. U části z nich je třeba mít určitou úroveň znalostí, ne každý si bohužel pamatuje jména vynálezců lodního šroubu, hromosvodu, kontaktních čoček. Josef Ressel, Prokop Diviš, Otto Wichterle a pár dalších třeba i naturalizovaných Čechů (Dvořák, Janáček, Přemysl Otakar II., Karel IV., J.A. Komenský…..) dokázali svět upozornit na malou zemičku ve středu Evropy. Trošku ji zpopularizovali i světoznámí lumpové typu Radovana Krejčíře a Viktora Koženého, bohužel v záporném slova smyslu. Ti rozhodně nepatří k elitě národa. A bohužel ani většina našich nynějších předních podnikatelů, protože se ke svému majetku dostali často prapodivným způsobem hraničícím s kriminálním činem. Nejedním.

  V moderní době nám té oprávněné pýchy moc nezbývá. Není k ní moc důvodů. Vezmeme li to od hlavy, tedy pan prezident není zrovna reprezentativní kousek, na který bychom mohli být pyšní. V pomyslné pyramidě jsou o stupeň pod ním členové vlády v čele se svým předsedou. Pokud je tu někdo hrdý na to, že ministrem financí je bývalý spolupracovník STB (viz nedávno na internetu uveřejněný jeho svazek o mnoha stranách), jeho kolegou a ministrem dopravy člověk, jehož minulý post byl spojen s korupcí nejvyššího kalibru spojenou s výstavbou dopravních staveb, a ministrem vnitra někdo, kdo se jím stal odměnou za to, že shodil kolegy pučisty, jde o naivního spoluobčana.

  Naštěstí tu zbývá aspoň jedno odvětví, které nám přináší radost. To i přesto, že do něj plynoucí finance přišly o jeden z hlavních zdrojů, tedy o Sazku. Ano, mluvím o sportu. V naší historii tak vynikají jména jako Zátopek, Neumanová, Kodeš, Lendl, Junková, Bican, Čáslavská, Nedvěd, Jágr, Železný a plno dalších. Novými hrdiny se stávají sportovci, kteří dokážou držet naši vlajku vysoko a nechávají zaznít tu nejkrásnější hymnu na světových kolbištích.

  Začalo Mistrovství světa v hokeji pořádané naší zemí. Češi se na pár dní opět spojí v jeden šik, zapomenou, kdo je z Brna a kdo z Prahy. Do O2 Arény přijedou fanoušci ze všech koutů země, k televizím zasednou ve městech i na vesnicích, zaplní se náměstí i hospody. Oči všech se upřou k naší reprezentaci s nadějí, že dokážou celému světu připomenout, jak kvalitní hráči vyrůstají v malé české kotlině. Možná je to naposled, kdy se Jaromír Jágr postaví na led v dresu s lvíčkem na prsou, není jisté, za jak dlouho se k nám šampionát opět vrátí. To teď ale není důležité. Všichni budeme držet palce naší reprezentaci a doufat, že nakonec vyhrajeme. A i kdyby ne, je to sport, který nás spojuje. A v tom je jeho krása.

  Se Švédskem to byla óda na hokej, i když s horším koncem. Ale ani tak nemám o náš národní tým strach, snad jen o Jágrův malíček...

J3.K

  

Speciály

Tipy