Sladká Francie

   Situace v Evropě, která je nám svou kulturou nejbližší, se mění. Pokud kdysi byly Francie, Anglie a Německo toužebně vyhlíženou destinací mladých sportovců, politická situace nás nutí skutečně přemýšlet o tom, co s budoucností. Návštěva zahraničních metropolí tak umožňuje udělat si obrázek o tom, jaká je realita. O několika německých městech jsme už reportáže přinesli, tentokráte rugbyová reprezentace a RC Sparta věkové kategorie U16 navštívily Lyon a Paříž.

  Paříž, hlavní město Francie, perla na Seině a místo, které turisté vždy vyhledávali, se stává černošskou kolonií. Jsou oblasti, to především v předměstí, kde hra ,,Kdo uvidí prvního bělocha?´´ dlouho nemá vítěze. Také skladba obyvatel centra se mění, kdysi přírodně opálení Francouzi jsou nahrazováni neméně tmavými obyvateli pocházejícími odjinud, než z ulic kolem proslulé Eifelovky. Pravdou je, že obavy turistů o svou bezpečnost dělají z Paříže méně malebné místo, než tomu bylo kdysi. Ne, že by chyběly malebné kavárny a šarmantní Francouzky, vedle nich však potkáte velké množství muslimů s dámským zahaleným doprovodem. Zvyšující se nároky vyznavačů islámu jsou spojené s jejich postupným zabíráním nového území. Desítky prodejen kebabů jsou prvním znakem toho, že trpí nejen proslulá francouzská gastronomie, ale i zvyky původního obyvatelstva.  Francie byla vždy poměrně multikulturní, to kvůli stykům se svými koloniemi, nicméně důsledky otevřené politiky dostávají jasné obrysy až nyní. A Paříž je jedním z míst, kde se projevuje vstup kapitálu vznikajícího na saudskoarabských ropných polích nejvíce.

  Lyon je metropole velikostí srovnatelná s Prahou. Centrum města je velmi živé, zastoupení světových značek není příliš odlišné od našeho hlavního města. S podivem lze konstatovat, že v centrální části je skladba obyvatel výrazně bělošská, černochů podstatně méně a zahalenou ženu jsem během tří dní potkal jednu. K vidění bylo pár žebrajících matek s dětmi, opět muslimského vzhledu, nikdo se však jimi nezabýval. Jinak ale je Lyon evropským městem původního významu, což se o plno například německých městech nyní už říct nedá. A ti, jejichž původ je v jiných zeměpisných šířkách a délkách, ovládají jak francouzštinu, tak i angličtinu, také slušné chování. A je třeba přiznat, že působili velmi vstřícně. Ani předměstí není tak šílené, jako některá pařížská a londýnská, Lyon prostě příjemně překvapil jako čisté a živé město, v němž turista může být v klidu. To, že dbá o své dobré jméno, podtrhuje i péče o památky, hned v centru probíhá rekonstrukce dvou kostelů, také částečně ekologická MHD, čisté autobusy a trolejbusy by mohly být vzorem pro pražskou městskou hromadnou dopravu.

  Na závěr ještě k dálnicím. Ve Francii jsou velmi drahé, ale cesta z Čech přes Heilbronn ke švýcarským hranicím a dále do Lyonu nabídla srovnání. Naše dálnice křižují policejní stíhačky lovící každého, kdo trochu přidá, ovšem jejich kvalita zaostává, v Německu je na dálnicích hodně plno, přesto není problém jet svižně, to ovšem přestává platit tam, kde vzniká množství kolon. A že jich je. Francouzská část byla nejpohodlnější, každý radar je předem označen, nicméně všichni rychlost dodržují. Ve městě to Francouzi mají podobně, jako třeba Italové. Klaksony, motorky, relativně disciplinovaní chodci. Pokud by Francie byla Lyon, bylo by vše v pořádku, ovšem všichni víme, že se blíží spíše Paříži. A Německo směřuje podobnou cestou. Je tedy otázkou, kde by se mladým sportovcům jednou mohlo dařit, a bude li tam ještě bezpečně.

J3.K