Snobárna ve Varech

  Mnohamiliónové náklady z části hradí vláda, tedy ta vláda, která hercům tolik vadí. Pro Andreje Babiše by bylo velmi snadné zastavit podporu celé akce, což by v důsledku znamenalo pravděpodobně výrazné zeštíhlení programu, ne li likvidaci celého festivalu. I přesto řadu dalších nákladů hradí sponzoři. Nejde jen o luxusní limuzíny, přemíru jídla a pití, či úhradu ubytování pro hvězdičky českého showbyznysu, ale i o další akce spojené s promítáním filmů. Jedním ze sponzorů a partnerů se tak stala česká zbrojovka. Což nezůstalo nepovšimnuto u skupiny umělců, kterým vadí to, že se s festivalem spojil podnik vyrábějící a exportující zbraně. Pokud se Vám na tom zdá něco divného, pak jména jako Aňa Geislerová nebo režisér Hřebejk lecos vysvětlí. Právě tito dva patří k nevětším obhájcům liberální demokracie a zároveň k odpůrcům Andreje Babiše a Miloše Zemana, také kritikům dotací. O tom, že jde o systém naprosto scestný a likvidující zásadní principy podnikatelského prostředí, není třeba polemizovat. O tom, že je Babiš zneužívá, se všeobecně ví. Jenže umělcům vadí jen ta část, která se týká jeho, a naopak peníze jdoucí do umění, jim nesmrdí. Nyní však došlo k něčemu, co by nikdo nečekal. Odpor vůči zbrojařské firmě ukazuje nikoliv na morálnost umělců, ale už přímo na hloupost lidí vystupujících v souladu s ideologií Milionnu chvilek.

  České zbrojovky patří k významným exportérům a zaměstnavatelům. V době, kdy naivitou postižené osoby typu Hřebejka a Geislerové souhlasí s aplikací směrnice týkající se odzbrojení evropského obyvatelstva, čemuž se právě Češi brání ze všech Evropanů nejvíce, patří stále naši zbrojaři k těm s nejlepší pověstí. Ukončit výrobu zbraní je samozřejmě uchu lahodící představa, ovšem jde o naprosto nereálné a zbožné přání idealistů. Zbrojní průmysl je rozjetá mašinérie a neskutečně dobrý obchod. Politici mohou zkoušet omezit na právech vlastnit zbraň prosté občany, ale armády, policejní složky, lovci a bezpečnostní agentury budou vždy vynikajícími zákazníky, většinou i velmi dobře finančně krytými. A bohužel to v tomto průmyslu funguje tak, že když některý výrobce není schopen splnit něčí požadavky, okamžitě se na jeho místě objeví několik dalších. Nepokoje a bojiště jsou roztroušené po více částech světa. Ke klientům se určitou formou řadí i pololegální či v utajení fungující seskupení.

  Představa, že by si nedokázali jejich představitelé sehnat výzbroj, je velmi naivní. Existuje velmi rozsáhlý černý trh se zbraněmi, takže s výjimkou nukleárních a taktických zbraní je možné koupit téměř cokoliv. To platí jak pro rozsáhlé protiletecké systémy, protitankové střely až po obyčejnou pistoli. Ke kvalitním zbraním se tak dostane kdekdo včetně teroristů. Snaha odebrat zbraně občanům je tak de facto jejich potencionální odeslání na porážku.  Neumožnit se bránit v okamžiku napadení je jednou z ,,pokrokových ´´ myšlenek liberální demokracie prosazované ideology vedoucími Evropu do propasti. Vytváření dojmu, že výrobci zbraní jsou největším zlem, je pouze falešnou interpretací zkušeností z historie. Zbraně skutečně sebou nesou násilí, smrt a promlouvaly vždy do dění na naší planetě. Ale zároveň i pomocí zbraní byl šířen pokrok, kultura a vzdělání. Je to smutné poznání, nicméně jde o realitu.

  Naši herci se snaží být podobní těm americkým. Přestože řada z nich vydělala velké peníze díky akčním filmům, v nichž o vystřelené náboje nebyla nikdy nouze. Bylo jich podstatně více, než ve skutečnosti, ale na tom přeci nezáleží. Teď přišel čas tvářit se morálně. Jestliže umělci za velkou louží rozjeli celosvětovou akci MeToo, pak ti naši bojují za genderové svobody spojené často až s úchylností a posouváním norem. Dále za spojování Evropy bez hluboké znalosti jeho důsledků, za multikulturní společnost, ve svém ,,spravedlivém´´ rozhořčení se nyní otočili proti zbrojovce.  Pocit o vlastní geniálnosti a povinnosti stát za osvícením občanů už se stává skutečně trapnou. Je otázkou, nepřišel li čas, kdy bude třeba ignorovat tyto umělce a neprojevovat jim přízeň. Jenže Češi jsou poměrně kulturní národ a návštěva kin, divadel a koncertů patří k jejich životu. Geislerová a spol. tak mají dost možností se prezentovat a využívají k tomu nejen prkna, co znamenají svět, ale zároveň i pódia při demonstracích pořádaných Milionem chvilek pro demokracii. Karlovarský filmový festival je skutečnou přehlídkou malosti. Snaha za každou cenu vypadat světově je smutná. Diváci navštěvující filmová představení se na akci těší, ale podstatou festivalu není jim umožnit shlédnout filmy. Tou je týdenní pařba za cizí peníze pro vyvolené.  A všichni ti na červeném koberci si to užívají. A ti za zábranami? Těm ani nevadí, že jsou prostý kompars. Stejně, jako na Letné a pravděpodobně i v reálném životě.

J3.K