Sobota nás vrátila kamsi….
Na Staroměstském náměstí a v Praze se v sobotu děly věci. Představte si na stejném místě dvě demonstrace, jedna oslavuje Vítězný únor a Klementa Gottwalda, který hrál tehdy hlavní roli, druhá na podporu muslimů v našem státu. O kousek dál naopak nacionalisté vystupující proti islamizaci Evropy a tím i naše země a zlatým hřebem bylo čínské vítání Nového roku.
Pokud se Vám zdá, že sníte, opak je pravdou. Tedy popořádku. Slyšet hřímat nadšené komunisty o vítězných dnech, které znamenaly novodobou dobu temna v naší zemi, oslavovat prezidenta Gottwalda, to musel být zážitek pro každého. Doposud nechápu beztrestnost takového jednání. A ještě horší je, že se na tomto minishromáždění objevilo i plno mladých lidí. Jestli se při výuce dějepisu nestala někde chyba.
Podpora muslimů je také momentálně nepříliš populární. Minulý týden se objevilo pár článků s názory, které nás přesvědčovaly o potřebnosti mít tyto přistěhovalce u nás. Příkladem je tajemník pro Evropské záležitosti Tomáš Prouza a nejen on. Údajně by mohli pracovat tam, kde Češi nechtějí? Pokud je toto jediný důvod, proč si tu zadělat na neskutečné problémy, možná bude lepší, když budeme pracovat sami. Nicméně shromažďovat se na podporu muslimů, kterým se tu nic neděje, mi přijde momentálně jako provokace.
Protidemonstrace by měla větší smysl, kdyby nebyla vedena lidmi z Dělnické strany. Nacionalisté jsou momentálně populárnější díky tomu, co se děje v Evropě, bohužel však ti naši jsou kapku problematičtější, než je zdrávo.
Čínské vítání Nového roku by byl jistě zajímavý kulturní zážitek, kdyby tu nebyla nedávná návštěva Miloše Zemana v Číně a jeho pro zbytek světa nepříliš pochopitelné chování a výroky, které pobouřily nejednoho z Vás. Nu což, další na obzoru je MDŽ, takže soudružky odborářky by mohly být obdarovány svými šéfy nějakou květinou, samozřejmě na oslavě pořádané a také dobře prožité jejich mužskými kolegy z dílny. Doporučuji nějaká kvalitní heslo typu Naše ženy, naše budoucnost vyvěšené nad stolem s alkoholickými nápoji. Tak nevím, nepřipomíná li mi to tu občas panoptikum.
Text J3.K, foto Martin Lukač
