Šojdrová si pokoj nedá

  Existují však různé skupinky politiků prezentující se rozdílnou aktivitou ve své snaze škodit naši vlasti. Samozřejmě k největším škůdcům dlouhodobě patří na evropské scéně zástupci Top09, STAN, ČSSD a ANO hlasující klidně i pro sankce vedené proti vlastní domovině. Také Jourová je ochotná vlézt do kteréhokoliv otvoru, pokud jí to přinese zisk a pochybnou slávu.  Mezi obzvlášť nebezpečné patří i Šojdrová. Její aktivita při snaze dovléct Syřany do České republiky je přímo strašidelná. I přes naprosto většinový odpor českých občanů k této akci tvrdošíjně jedná na svou pěst a dělá vše proto, aby dosáhnula svého. Vyhledat, předat státu a zmizet ze scény, tak nějak si to představuje. Jistě, pár nějakých dětí bychom jistě uživili, nicméně už jejich původ a většinou neznámá skutečná minulost, věk a uvažování je předurčuje k nepřijetí. Navíc máme svých problémů dost, mnoho našich dětí a jejich matek, seniorů a bezdomovců žije na pokraji chudoby. Péče státu by tedy měla mířit přímo k nim. Neziskový sektor dotovaný státem se zaměřením na integraci migrantů, oblbování školáků a zastřešující se činností, kterou vůbec neprovádí, přičemž velká část peněz dodaných státem jde na samotnou režii těchto společností, především na vysoké výplaty, je jednou z pijavic přisátých na státní peníze.  Prvním krokem k shánění peněz do státního rozpočtu by tedy měl být zastavený tok financí rozhazovaných plnými hrstmi směrem k černým dírám. A neziskový sektor je ukázkovou jednou z nich. Šojdrová sama sebe nominovala na kandidáta nejarogantnějšího politika. Pravdou je, že má velkou konkurenci v dalších kolaborantech, také v Kalouskovi i Babišovi, nicméně její zarputilost je až podezřelá. Snaží se pootevřít migrační vrátka a jde na to přes soucit. Jde o jednu z nejpodlejších forem nátlaku na ostatní.

  O ČSSD nemůže už mít snad nikdo dobré mínění. Nepomáhá tomu ani nynější stranický předseda Hamáček a ani Pocheho loutka v podání ministra zahraničí Petříček. Posledním šlágrem je podiv Zaorálka nad tím, že se Tomio Okamura vyjádřil na obranu českého řidiče kamionu potrestaného ve Francii za pašování migrantů. Argument, že řidič musel o migrantech v chladící skříni svého vozu vědět, protože má v kabině teploměr měřící teplotu v chlaďáku, naznačuje, že by se Zaorálek díky svým zkušenostem po skončení politické kariéry mohl posadit za volant náklaďáku. Úplně ignoruje skutečnost, že ilegální migrace se ve Francii od legální vůbec neliší. Migranti pouze projevili svou lenost a vlezli do prvního taxíku, který objevili, ovšem s jistotou, že převoz platit nebudou. Je s podivem, že Zaorálek nezvedl telefon a nezavolal do Francie se žádostí o navýšení trestu. Mimochodem, Šojdrová k nám chce převézt daleko větší množství syrských sirotků, kteří časem jistě najdou hromadu příbuzných, kteří se budou chtít sestěhovat a spojit se. Možná se budeme divit, z jak rozvětvené rodiny sirotci pochází. Ostatně příkladem neomezeného příbuzenství je nedávné zjištění, že všichni modroocí lidé mají společného předka, takže čistě teoreticky na něčem podobném mohou postavit strategii zaplavení České republiky migranty i někteří naši politici.

   Českou republiku čekají těžké roky. Blíží se ekonomická krize, už nyní je patrný pokles růstu ekonomiky, povinný přechod na elektromobily zamává našimi montovnami a počtem pracovních míst, neschopnost vlády zabránit úniku nezdaněného kapitálu z nadnárodních společností a naopak vysávání podnikatelů formou vysokých daní a naprosto nekompromisního chování Finanční správy, to vše svědčí o vymykající se ekonomické budoucnosti. Rostou ceny energií, přičemž tento trend se ještě zhorší právě díky výhledovému jejich nedostatku z důvodu postupného uzavírání některých elektráren v Německu a naopak zvyšování spotřeby i díky dobíjení baterií v tom vynikajícím vynálezu zvaném elektromobil. Zabývat se pomocí státům, které rozvrátila zahraniční politika USA či koloniální minulost, jejíž součástí bylo vysávání místních ekonomik a zdrojů státy, které nyní tolik volají po spolupráci při integraci migrantů, je naprostý nesmysl. Evropská unie stojí na prahu změn. Smlouva mezi Francií a Německem naznačuje, kdo chce udávat tempo a tvořit pravidla. Velká Británie má mimo starostí s Brexitem i problém sama se sebou. Zbylé státy se staly buď komparzem, nebo doplácí na to, že nedokázaly zabránit invazi do svých zemí. Nejvíce odstrašující je případ Švédska. Naopak Maďaři a Italové si už uvědomili, že být pouhým vazalem Bruselu a Berlína je sebevražda. Vzniká silná evropská opozice, která se může projevit už po březnových evropských volbách.  Šojdrová odvádí medvědí službu a kráčí ke svému zatracení. Snad ji do propadliště dějin budou následovat i další hrobníci české hrdosti a státnosti.

J3.K