Stali jsme se obětí experimentů

  O evoluci se vedou dlouhodobé diskuze a existují určité sféry, ze kterých k nám zaznívají pochyby o teorii postupného vývoje. Například církev zastává názor, že člověka stvořil bůh, příznivci sci-fi si zase myslí, že život na naši planetu přinesli vyslanci dalekých civilizací a sledují nás. U prelátů je víceméně jasné, že jejich úvaha vznikla vcelku účelově a lidem neschopným kdysi pochopit, odkud se tu vzali, bylo jednoduché podstrčit nadpřirozenou osobnost, která jim v klášterech napomohla k postupnému bohatnutí a jejíž existence, byť imaginární, zaštítila veškerou činnost duchovních, tedy i tu ne zrovna bohulibou. To ufologové jsou možná se svou teorií k realitě o něco blíže. Nikoliv snad tím, že nás tu vysadili nějací Marťané a sledují nás, ale spíše se trefili s tím, že jsme součástí experimentů. Nesvádějme je však na cizí civilizace, byť už proslulý český premiér Paroubek byl ochoten se spojit s obyvateli jiných planet jen proto, aby prosadil vlastní vizi naplnění politického programu.

  Zdá se, že s plynoucí dobou jsme z celkem nudné historie, kdy se především válčilo, obchodovalo a modlilo, přešli do etapy bouřlivého pokroku. Předešlá dvě století se stala obdobím rozvoje techniky, přičemž s příchodem elektroniky se vše posunulo ještě dále. Také lékařství udělalo obrovský posun vpřed a lidé díky tomu žijí déle, klidněji, a dokonce díky němu i vypadají lépe. Překonali jsme řadu nemocí, většina z nás má v lepším stavu oči, zuby, celkově jsme více opečovávaní, ke slovu přišlo vylepšování vzhledu a estetiky. Tedy aspoň v té vyspělejší části světa. Do nedávna to vypadalo vcelku idylicky a zdálo se, že nic nebrání tomu, abychom se vypořádali s jistými následky spojenými s bouřlivým vývojem civilizace přinášejícím jisté přelidnění. Vědomě jsme po sobě začali více uklízet, tušíme, že je třeba šetřit a vrátit přírodě část toho, co nám dává. Tím je myšleno především zemědělství, navrácení zpět možnosti zadržovat vodu, zvěři ukrýt se v porostech na mezích či v mokřadlech. Leckdo už pochopil, že moc chemie půdě škodí, takže snad se časem něco změní i v tomto směru.

  Přesto si nelze nepovšimnout, že s námi dost experimentuje. Nemohou za to Marťané, ale podepisují se na nás jiní. Farmaceutický, potravinářský a vojenský průmysl patří k největším experimentátorům s lidskou populací. Výrobci léků jsou samozřejmě již ze své podstaty těmi, kteří to mají v popisu práce. Bohužel je však smutné, že většinou se nehledá jen účinný lék, ale spíše se počítá, co který preparát vynese. Není snaha vždy léčit, výhodnější je nechat tělo ve stavu, kdy bude potřebovat opět další pomoc. Jde o obrovský byznys. S tímto oborem je úzce spjatý vojenský obor, byť ten naopak pracuje na tom, jak nejjednodušeji nepřítele zlikvidovat. Navíc už jsme byli svědky období, kdy armáda dodávala experimentátorům lékařům dostatek lidského materiálu, vzpomeňme na doktora Mengeleho a koncentrační tábory.  Pokud jde o potravinářství, počet lidí, které je třeba nakrmit, se zvyšuje. Chemie tak vstoupila nejen do zemědělství a skutečné biopotraviny nalezneme už jen a pouze kdesi v civilizací nedotčených končinách, což je pár set kilometrů čtverečních někde uprostřed pralesů. Jenže ono se pouze nedochucuje a nedobarvuje, v Číně už zkusili vyrábět umělohmotnou rýži a vědci se pustili do pěstování řízků v laboratoři. To vše místo toho, aby se na přírodní louky vrátila hospodářská zvířata a na polích se pěstovalo to, co se dá konzumovat. Místo toho je na nich řepka a další technické plodiny.

  Vše výše uvedené je vcelku známé. Horší je, že zkoušky toho, co vydržíme, se týkají i jiných oblastí. A proto tu máme politiky. Ti nezaostávají za vědci ani o milimetr. Stačí se rozhlédnout a vše je jasné. Ve světovém měřítku rozpumpovali migraci a snaží se ve vlastním zájmu vytvořit homogenní populaci, srovnat výši IQ v různých oblastech. Jde o umělý pokus napodobit kdysi přirozenou praxi stěhování a kočování národů. O dopadech už víme své, ač sluníčkáři tvrdí, že nejsou. Dalším počinem je genderové inženýrství. Proč naslouchat přírodě, když ji můžeme dát najevo, že si vymýšlí. Jaká dvě pohlaví, je li možno jich mít 60. Že jsou neproduktivní a de facto jejich zástupci, tedy mimo klasických mužů a žen tvořících plodné rodiny, nepohlavní a pro lidstvo nepřínosné, to už byznys s touto komoditou nezajímá. Ale týká se to i dalších záležitostí. Vládní ekonomové zjišťují, kam až mohou zajít se zdaněním, jak málo lidem stačí k tomu, aby neumřeli hlady. Podobně je na tom zdražování, ostatně i tak se blíží doba, kdy díky politikům bude málo elektřiny a budeme tedy řešit, jak se bez ní obejít, respektive jak si ji vyrobit. Jde o to z nás dostat co nejvíce, aby se pár lidí mělo dobře. Kolik ještě vydržíme?

  Posledním pokusem, tentokrát na Pražácích, je koncentrování idiocie na Pražském magistrátu a na těch v jednotlivých čtvrtích. Všude, kde se uchytnuli Piráti, Praha sobě, Zelení, kam dosáhne někdo se jménem Čižinský, přestal být život příjemným a předvídatelným. Vynechme nyní teror s parkovacími zónami, který potká obyvatele dalších městských částí, zapomeňme na rozvrtání města při pokládce kabelů vedoucích k elektronabíječkám pro něco, co téměř nikdo nechce. Nyní Piráti a jejich vládnoucí koalice sáhnuli k vyššímu levelu a cvičně jen tak uzavřeli protilehlá nábřeží Vltavy. Přestože je díky tomu zasekaná celá Praha, dokonce i vzdálené tunely, ti šmejdi na radnici si mnou ruce, jak je to krásné, když po Malostranském náměstí nic nejezdí. Vzhledem ke svému často venkovskému původu vůbec nechápou princip, na kterém funguje město. Je závislé na průjezdnosti komunikací, dostupnosti bydlení, možnostech parkovat, přepravovat se za prací, sportem, nákupy či zábavou.

  Snahy Pirátů a spol. paralyzovat město jsou skutečně stále úspěšnější. Zastavili privatizace, zvýšili nájmy, zdražili poplatky a ucpali město, podporují naprosto zcestné akce. Otázkou tedy zůstává, kdo by jim dal znovu svůj hlas? Opravdu máme zapotřebí být stále více laboratorními myškami, se kterými si jejich majitelé dělají vše, co se jim zamane? Pokud bude 16.listopadu plná Letná, měli by si tamní účastníci uvědomit, kdo je skutečným zlem. Mimopražští mohou klidně nadávat na vládu a hospodaření Agrofertu na jejich polích, nesouhlasit s daněmi, ale Pražané by se při případném pochodu měli stavit u Pražského magistrátu. Taková defenestrace namyšlených konšelů byla kdysi účinným nástrojem. A doba k tomu dospěla.

J3.K