Staré hříchy se odpouští jen někomu?

 Ivan Langer je samozřejmě spojovaný se starší odéskou, tedy s dobou, kdy tato pravicová strana spoluvládla s ČSSD na naší politické scéně a hrála na ní prim. S tím bylo spojené i divoké praktiky kolem končících privatizací. Ani Langer neměl zdaleka čisté ruce, navíc být ministrem vnitra znamenalo vždy možnost získávat o něco více informací a moci, než větší část ostatních politiků a ministrů. Výjimkou je samozřejmě poslední ministr financí Babiš, který nově zaváděným systémy EET, kontrolních hlášení, prací Finanční správy a úřadů i přechodem elitních policistů do Celní správy, získal zdroje informací podobné těm, které měli kdysi pouze na vnitru.

  Nicméně slova Ivana Langera se zakládají na popsání skutečného stavu věci. Za posledních patnáct let se vládním úředníkům podařilo okleštit naše svobody dokonale. Cenzurou nově vzniklých komunikačních kanálů, tedy statusů na sociálních sítích a příspěvků na informačních serverech, sledováním moderních mobilních zařízení, totální kontrolou podnikatelské činnosti a vytvářením strachu v mnoha sférách našeho života spojené s mizernou situací ve světě, jsme se dopracovali do stavu, kdy je někdy lepší přestat sledovat dění ve společnosti. Důvodem pro tento krok je jediný možný způsob mít hlavu chvilku čistou. Tedy vše vypnout a odjet do přírody, k moři, prostě mimo realitu.

  Přestože tedy Langer popsal situaci správně, okamžitě se na Facebooku objevilo velké množství reakcí upozorňující na politickou minulost a praktiky exministra v době jeho vládnutí. Například na aféru spojenou s privatizací velkoobchodu s knihami.  Jistě, docházelo k různým machinacím, informace jsou tou nejcennější komoditou, někdo jich má více a dokázal z nich vytěžit maximum, často až za hranicí pravidel, morálky a zákonů. To však neznamená, že dotyčná osoba nebude schopna nikdy do konce života správně analyzovat situaci kolem nás. Každá doba má své vítěze a poražené, elity a plebs. Pokud měl tehdy někdo dojem, že se stalo něco nekalého, bylo jeho právem vznést obvinění a věřit, že si spravedlnost najde svou cestu. Tím nebráním Ivana Langera, pravdou je, že patřil k těm dravějším politikům ODS, řečeno kulantně.

  S podobným problémem se setkáváme i u ostatních politiků, například u Václava Klause, to i přesto, že jeho názory a předpoklady se poslední dobou stávají stále skutečnějšími. Zatímco obhájci a fanoušci Andreje Babiše poukazují na staré hříchy jiných, přímo freneticky obhajují jeho kroky vedoucí k represi. Přehlížejí s nadhledem jeho již vyšetřované případy, ignorují informace, které přinášejí odvážní novináři, kteří překonali strach z možných následků. Nejde jen o neštěstí v rodinách obchodních partnerů a oponentů Andreje Babiše, občas i končící tajůplnou smrtí, případně kriminalizací dotyčných. Také o minulost v STB a několikerém pirátském převzetí cizích společností. Stále více se opakují ataky ze strany finančních úřadů vůči podnikatelům kritikům činnosti Andreje Babiše, kontroly účetnictví, často neoprávněné zadržování peněz na účtech a další podobné agresivní způsoby.

   I přes jednoznačně atypické praktiky Babiše, kterým policie a státní zástupci většinou pouze přihlížejí,  davu tleskajícímu ministrovi financí vadí výroky bývalých politiků a Babiš sám je přiživuje vlastními úvahami o tom, jak dříve kradnuli a on místo toho maká. Jde o jednu z mnoha dalších lží, kterými nás tento Slovák zásobuje a snaží se tak odvést pozornost od vlastních lumpáren, za které by v demokratické vyspělé zemi musel být každý jiný potrestán mnoha lety ve vězení. Otázkou je, chybí li u nás demokracie, vyspělost, nebo snad obojí? Spíše se zdá, že chybí vůle a vládne strach u odpovědných vládních úředníků z vlastních prohřešků a jejich vyplutí na už tak špinavou hladinu politického rybníku. Mluvit se tu už bojí kdekdo, a kdo to zkusí, je ukřičen davem nebo napaden Babišem. Langer má prostě pravdu.

J3.K