Statečné činy volají po potrestání…

  Je zvláštní, jak změkčilí lidé pracují ve vedení tohoto státu. Jako by to bylo odpovídající této době plné nelogického chování a přístupu k problémům, které hýbají světem. Přemýšlím, kam se vytratili skuteční muži. Touto problematikou jsme se již na inadhledu zabývali, nicméně jak je vidět, opakování je věcí potřebnou.

  Rozhlédneme li se kolem sebe, uvidíme daleko více mužů připomínajících buď sudy s vínem, nebo se naopak setkáváme s napomádovanými mladíky, z nichž čiší určité hujerství. Poté tu máme skupinu svalnatců, u kterých by se dal předpokládat větší příděl testosteronu. Bohužel jejich figura často neodpovídá uvažování, v podstatě připomínají přelíčené ženy. Je pro ně důležitý zevnějšek, nikoliv podstata. Ani ukončení povinné vojenské služby dospívání chlapců v muže neusnadnilo, malé množství učňů je také na škodu. Ženy tak často přebírají vůdčí roli, to i přes svou křehčí tělesnou schránku a větší citlivost vůči všemu dění kolem sebe. U některých je to na škodu, jen výjimečně dokážou být ženy v politice lepší, než jsou muži. Naštěstí pro svět takové existují.

  Pokud se podíváme do historie, existovaly v ní ženské hrdinky a bojovnice. Některé se staly součástí bájí, například statečné Amazonky, ale taková Johanka z Arku skutečně žila. Přesto lze konstatovat, že politika a armády byly téměř výlučně prostorem mužů a dámy tahaly za nitky světového dění především díky ložnicím, svým půvabům a umění v jistých situacích. Některé dosáhly velkého vlivu, což se podařilo většinou tam, kde muž nebyl pánem situace.

  Nynější doba směřuje k emancipaci a rovnosti, stírají se rozdíly mezi pohlavími. Ženy v kostýmech a kalhotách, krátké sestřihy také nejsou ničím výjimečným, mluví do všeho. Muži nosí náušnice, depilují si své tělo, chodí na plastické operace, do solárek, módních butiků, uvádí pořady o vaření. Nedávno skončilo ME v kopané. Nešlo ani tak o přehlídku krásné kopané, jako spíše o galerii počmáraných kluků, nagelovaných účesů a promíchání etnik. Všechny pak spojovala móda klasických taštiček kopírujících dámské kabelky. Většina těch moderních gladiátorů po zápase připomíná navoněné panáky s tučným kontem. Jak velký rozdíl to je proti ragbistům, boxerům, havířům a jiným skutečně mužným sportovcům a povoláním.

  Naopak ženy pronikají více do mužského teritoria a umožňují jim to především ti výjimeční přecitlivělí chlapci, kteří nejsou schopni si své území uhájit. Kňourající chlap pro ně není soupeřem. Sice s ním mohou cítit, povídat si o citech bez rizika pokusu o vztah kořeněný tělesným stykem, více však od tohoto přátelství nečekejme. Dá se chápat tam, kde ženě někdo ublížil, nicméně je to proti přírodě. I žena ve skutečnosti potřebuje silného jedince schopného ji ochránit. Nebo chce převzít velení, pak ji vyhovuje zbabělé mužské pohlaví a vyhovuje jí i projev slabosti.

  Dvě milující se ženy jsou pro společnost schůdnější verzí lásky mezi stejným pohlavím. Je to dané i minulostí, kdy velmi často muži umírali v bojích a válkách, jejich partnerky pak zůstávaly samotné a pečovaly o společné potomky. Dva muži vedoucí se za ruku většinou způsobují u normálních lidí odpor, představa, že spolu budou vychovávat dítě je nemilá. Vynechme vysoké procento pedofilů vycházejících z homosexuální komunity, podstatné je, že k normální výchově dětí potřebuje mít ten malý človíček podmínky, jejichž součástí jsou oba světy, tedy ten mužský i ženský. Navíc fluktuace v homosexuálních párech je ještě vyšší, než v běžných smíšených a děti jsou pak vystavovány stresu a nejistotě.

  Doba je divná. Do Evropy si stěhujeme pologramotné imigranty, znásilňování žen se trestá jinak u nich než u starousedlíků, v ulicích měst si lesby a gayové pořádají pochody, kterých se zúčastňují děti, umožňuje se squatterům obývat cizí domy, zákony se mění za pochodu. Běžným občanům Evropy se oklešťují osobní svobody, těm ostatním se vytváří větší prostor plný nezasloužených výhod. Když se proti tomu někdo ozve, je rasista, xenofob, netolerantní. Pravda je nyní nevhodná, bezbřehá  tolerance povinná a hloupost nekonečná. Kdy toto skončí? Kdy muži budou bojovníky, ženy hospodyněmi a děti těmi, kteří se mají co od dospělých učit? Doba je zlá… Stojím za názorem statečné paní poslankyně. Popsala věc dle skutečnosti, byť ne automatické.

J3.K