Státní svátek - ohlédnutí
www.inadhled.cz 17.listopad je datumem, který zůstává v historii našeho státu jedním z nejdůležitějších. Je jedno, který letopočet je s ním spojen, je li to 1939, 1989, jisté je, že je naprosto právem stanoven jako státní svátek. Tím je také dnem, kdy se nemá pracovat, ale naopak vzpomínat na dny, v nichž se měnily dějiny. Což jsme na inadhledu včera dělali.
Je smutné, že ve dni, který v minulosti dějepisci zaznamenali výrazným písmem, je náš národ názorově rozdělen a pokojná shromáždění se změnila v protichůdné demonstrace. Místo společně zapálených svíček u pomníků a pietních míst šly davy ulicemi Prahy a často jen policejní kordóny zabránily jejich střetu.
Důvodů k hlasitým projevům je více. Na prvním místě je především migrační krize. Ani výbuch v ruském letadlu nad Sinajským poloostrovem a páteční události v Paříži příliš nesnížili ambice sluníčkářů vedených svým mágem Dienstbierem a šílenou ombudsmankou Šabatovou vítat běžence z různých zemí v té naší s naivně otevřenou náručí. Právě tito lidé dali vzniknout jedné nepříliš lidnaté demonstraci.
Druhou vytvořili příznivci odmítnutí těchto migrantů, které podpořil výrazný odpůrce jakéhokoliv jejich přijímání český prezident Miloš Zeman. Jistě, máme lehce kontroverzní hlavu státu, které lze lecos vytknot, něco nelze úplně pochopit, ale i přesto lze říct, že v poslední době získává díky svému odporu směrovaným do Bruselu velkou podporu. Navíc je třeba si uvědomit, že kontroverzními lze nazvat i oba Václavy před Milošem. Prostě máme už 25 let prezidenty, kteří mají své tak trochu specifické názory a také se snaží je prezentovat, to i tehdy, když jimi překvapí celý zbytek světa. Nicméně nechuť nechat zaplavit Česko muslimy přičtěme prezidentovi ke cti.
Třetí partou byli odpůrci Miloše Zemana, kteří se sešli s tím, že najdou jeho následovníka. Dále to byli studenti, ti se bohužel nedostali na Albertově k pomníku, protože prezident měl prostě přednost. Je to smutné, protože právě vysokoškoláci byli velmi podstatnou silou, která v letech 1939 i 1989 zúčastnila všech akcí.
Čtvrtou byli sportovci a ignoranti. Ti první využili den volna k ozdravě těla a ducha, takže byli viděni pouze na sportovištích a v přírodě. Těch druhých bylo převelice a stačilo nakouknout do nákupních center, která byla doslova přeplněná. Vánoce se blíží, nová bondovka táhne a jíst se také musí.
Pátou pak lze nazvat ty, kteří se sešli u Národního muzea a pro něž je jasné, že muslimové k nám nepatří, zvláště ne teď, když jsou u naprosté většiny krvavých konfliktů a teroristických činů ve světě. I sem přišlo mnoho lidí, to aby vyjádřili odpor bruselskému diktátu, kolaboraci německé kancléřky a souhlas s postupem zemí V4.
Poslední akcí bylo kladení věnců na Národní třídě. Jde o každoroční tradici, a ta patří k určitým povinnostem předních politiků. Jedna věc je však trochu zarážející. Pokud si pamatujete, na tomto místě zasáhnula policie společně s STB proti demonstrantům. Vzduchem létaly obušky, tekla krev většinou z tváří a těl jinak pokojných studentů. Estébáci v civilu infiltrovali do davu a snažili se vyprovokovat pouliční boj. Tolik historie. Nikdo neví, jakým způsobem byl připravený následující převrat, teorií je více a jen skuteční aktéři událostí těch dní skrytí v neviditelném pozadí ví, jaká skutečnost vedla k tomu, že se k nám vrátila relativní svoboda. O to zajímavější bylo pozorovat, kdo kde se účastní. Za největší výsměch minulosti i součastnosti lze považovat pietní akt v podání agenta STB známého pod jménem Bureš. Jeho kolegové byli těmi, kteří se snažili změnit pokojnou demonstraci studenů v krvavou řež. Pokud někdo měl zůstat doma, pak to byl jistě právě on. Navíc může být rád, že v rámci událostí dnů nedávných nedošlo k velké demonstraci namířené přímo proto jemu.
Už si asi nelze představit společnou akci všech těchto skupin. Češi jsou rozhádání. Politické osobnosti dělí náš národ na skupinky fanatických příznivců i odpůrců. Nejvíce to lze vnímat právě u prezidenta Zemana, ministra financí Babiše, Schwarzenberga a Dienstbiera. Tato čtveřice nás rozdělila více, než se to dařilo kdysi komunistům. Přitom nastala doba, kdy je třeba se semknout a táhnout za jeden provaz. Jsem si však jistý, že tomu bývalý prognostik, naturalizovaný Slovák, jistý postarší světoobčan a jeden naprostý ignorant a ….no nevím, jak ho nazvat tak, aby na mne nepodal trestní oznámení, kdyby se to náhodou dočetl, tedy ani jeden z těchto čtyř sjednocení nepomůže. A nikdo jiný na obzoru také není. Prostě nám tu chybí silná a neposkvrněná osobnost. Bohužel to, co s námi dokážou udělat tenistky ve Fed cupu, národní mužstvo hokejistů a kluci zvedající nad hlavu Davis cup, to neumí už nikdo jiný.
J3.K
