Státní svátek ve stínu vládních opatření
www.inadhled.cz 28.října si připomínáme den, kdy vzniklo samostatné Československo. Po stoletích nadvlády především germánských národů a snaze o sebeurčení se podařilo 28.října 1918 konečně osamostatnit a vytvořit vlastní stát založený na slovanských hodnotách, tradici a přátelství mezi Čechy a Slováky. Tak nějak by mohl znít oslavný popisek toho, proč dnes nejdeme do práce, ale ani do supermarketu či proč nevychází denní tisk. Otázkou zůstává, je li ještě zájem něco podobného slavit.
Několik výše uvedených vět bylo úvodem loňského článku vztahujícímu se k tomuto svátku. Za ten rok se mnohé změnilo. Předseda vlády Babiš se stále častěji podřizuje šíleným nápadům Evropské komise, začaly se budovat záchytné body pro migranty přidělené nám Německem, covid zatemnil mysl polovině národa. Natolik, že jsme zaznamenali názory o prostých Čecháčcích, dokonce bylo řečeno, že by bylo dobré, kdybychom se stali jednou ze spolkových zemí sousedního Německa. Postupně začal rozpad Visegrádu, na čemž mají největší podíl kolaboracující slovenské elity v čele s prezidentkou Čaputovou. Co si Slováci zvolili, to mají a zdá se, že jim to vyhovuje.
Prahu čeká možná demonstrace. Mnoho lidí už je rozčíleno ze situace spojené s hysterií kolem covidu, z kterého se stal nástroj pro nastolení změn. Ignorace faktů a skutečností ze strany mnoha vlád se přenesly i k nám, život ovládají zaprodanci na řídících postech. Česká republika společně se Slovenskem nasadily těžké kalibry a zastavily život svých občanů. Společnost je paralyzována, sportovci vypadnuli až na výjimky z tempa a režimu, firmy počítají ztráty, podnikatelé se přibližují k bankrotům a pár vybraných politiků si mastí kapsy. Hysterie vytvářená médii a obchodníky se strachem bude stát stání pokladnu bilion korun, jenže hlavní dopad se vyhne spíše státním zaměstnancům než těm, kteří vytváří skutečné hodnoty. A samozřejmě budoucí generace bude splácet obří dluhy.
Budoucnost České republiky se nejeví nijak zvlášť optimisticky. Jsme součástí cirkusu zvaného Evropská unie, drezuru si vzali za svou eurokomisaři. Z neposlušného pionýra se stáváme prostým vazalem, to za potlesku těch, kteří ještě nepochopili, že být podřízenými euroancáblu není dobré. Naše hospodářská a ekonomická samostatnost zmizela v prachu minulých let, z politického spektra téměř zmizela pravice, ve středu a nalevo jsou výrazně prounijní subjekty. Arogance politiků je na nejvyšší možné úrovni, odcházející ministr škodí zemi do poslední chvíle. Neziskový sektor se podílí na ždímání pokladny a školní indoktrinaci. Demokracie se vytrácí, policisté s pomocí vlastních provokatérů mlátí občany a používají strategie STB, přičemž ministr vnitra sedí na velínu. Vrátila se cenzura, tentokrát na sociální sítě, mediální účelová propaganda připomíná svou intenzitou tu socialistickou.
Svět si na nás připravil povinné očkování, přestože zkušenosti s vakcínami z produkce předních farmaceutických koncernů jsou velmi rozporuplné, navíc ty nové proti koronaviru poprvé mají měnit lidskou DNA. Přichází nový systém šíření signálu nazvaný 5G a společně s ním čipování obyvatelstva. Technická dovednost obou těchto technologií je až strašidelná. Obchodu vládnou nadnárodní korporace a banky, v politice převzali otěže liberálové, což není urážka, ale smutná realita. Evropa si na sebe ušila bič v podobě nesmyslného Green Dealu. Oslava české státnosti se tak letos neponese jen ve stínu smyšlrené covidové pandemie, ale také v nepříliš optimistické atmosféře. A ani radost z volného dne, kterých máme poslední dobou až nezdravě mnoho, nedokáže rozptýlit obavy z budoucnosti.
Jindřich Kulhavý
