Střípky z víkendového dění
www.inadhled.live Jana Černochová letí do USA ještě před tím, než obě komory Parlamentu ČR projednají zvací dopis pro cizí armádu č.2. Zda li tam chce získávat další instrukce či tzv. Obrannou smlouvu rovnou bez procedury před senátory a poslanci podepíše, to netušíme, mise je údajně tajná. Osoba prohlašující o našich vojenských základnách, že jsou zastaralé a do 5ti let je chce mít na úrovni těch amerických, se v době naší ekonomické nedostatečnosti zdá být tak nějak šílená. Její zaujetí pro americkou armádu a hysterická nenávist k Rusku koresponduje s počínáním Fialovy vlády.
Její ,,návštěva“ USA je spíš jistým druhem předvolání a lze jen spekulovat nad tím, kolik stovek miliard nás to bude stát. Přestože se na Ukrajině ukazuje, že ruské zbraně jsou v některých směrech o parník před těmi americkými, Černochová bude utrácet za zbraňové systémy, které dostávají v bojovém nasazení lekci. Ruské rakety překonávají ukrajinskou obranu s lehkostí připomínající baletku a jejich údernost je ohromující. Přesto tu budeme mít Patrioty a přistanou tu i nepříliš vydařené stíhačky F-35, o jejichž poruchovosti jsou vytvářeny legendy. To v době, kdy nám slouží pár Gripenů, které jsme mohli za výhodných podmínek používat i nadále. Mimochodem, kolik sestřelů nepřátelských letadel má naše armáda za posledních 30 let? Jsou stovky miliard vyhozených do koše nazvaného F-35 skutečně dopředu našetřené a pro stát de facto nepotřebné?
Černochová možná vychází z klamného pocitu, dle kterého Rusové touží po obsazení České republiky. A druhým jejím omylem je, že pokud by o to stáli, jsme schopni se pomocí pár méně kvalitních stíhaček a Patriotů ubránit. Ona vůbec nechápe, do čeho se pouští. A Američané vycítili příležitost a dosazenou blbku s militantním chováním přesvědčili o nutnosti obsadit naše vojenské základny. Některé detaily smlouvy už jsou na internetu a jsou varující. De facto se vzdáváme suverenity, umožňujeme protiprávní chování amerických ozbrojených sil i jednotlivců k nim patřících, bude nás to stát ohromné množství peněz, a ještě jim předáme k dispozici a nekontrolovatelné manipulaci část našeho území, a to minimálně na 10 let. To je prostě šílené. Pokud se Pětikoalice vyhne projednávání v obou sněmovnách, bude to pravděpodobně čin kvalifikovaný jako vlastizrada. Ovšem ani schvalování poslanci a senátory není nijak v pořádku a jeví se být porušením Ústavy. Jenže to Pětikoalici nezajímá. Jediné, v čem to může napovědět, je přístup opozice. Ta zatím spíše vyčkává a je s podivem, že ještě nerozpoutala diskusi. Nejméně oblíbený premiér v Evropě, tedy Petr Fiala, tak může nadále Českou republiku předávat zahraničním zájemcům a predátorům.
Blíží se volby do Evropské parlamentu a Zdechovský je postaven do čela kandidátky KDU-ČSL. To je výzva k tomu tam tuto stranu nepustit. Militantní šílenec a tvář strany do těchto voleb nás přeci zastupovat v Evropě už nemůže. A stejně bychom měli přistoupit i k dalším dosavadním europoslancům, kteří nám dělají ostudu. Což jsou téměř všichni, tedy až na dvě až tři výjimky. Budou li Piráti, Top09, STAN a ANO nominovat stávající exoty, je to prostě znamení toho, že cesta do propasti pokračuje a nic jim nedochází. U ODS je tlak na odstranění Zahradila, což také o něčem svědčí. Za nás by stejně měl být EU rozpuštěna.
Poslední dobou se nám opět zvyšuje aktivita LGBT komunity a míří především na děti. Už i u nás vnímáme snahy dostat aktivisty a úchyláky do škol a na akce pořádané pro děti. V tomto případu je třeba využít všech práv rodičů a dotyčné organizátory dopředu eliminovat. Musíme si uvědomit, že děti jsou houba, která bez schopnosti filtrovat vědomosti a znalosti od podstrkovaných nesmyslů znamenajících riziko posunu jejich budoucího smýšlení a nasává vše. Zaznamenali jsme tak iniciativu propašovat zástupce LGBT komunity na letní tábory a do škol. Na naše děti se úchylná část světové populace snaží působit i v reklamách a je s podivem, že se k těmto pokusům snižují i světově proslulé výrobní značky. Už to není jen o pokusech zlegalizovat pedofilii, ale i o přesvědčování o změnách pohlaví či ztrátě identity v této oblasti. Zvrácenost společnosti v posledních letech nabývá na intenzitě.
V oblasti sportu tu máme pár novinek. Hokejové mistrovství zná první jisté čtvrtfinalisty, ovšem brát ho vážně při neúčasti Rusů a Bělorusů je stejné, jako bychom si vážili MS v kopané bez Brazílie, Argentiny či Německa. Mistrovství světa má být přehlídkou nejlepších. Už nestačí jen ignorace pořadatelů kanadsko-americké NHL, ale vyřazením Ruska a Běloruska se z toho současného dění stala fraška 2.kategorie. Podobné připomíná konec naší fotbalové ligy. Sparta snad nikdy nekopala tolik penalt jako v závěru té letošní, přičemž každá je odborníky rozebírána do detailu, aby byla nakonec odsouhlasena jako v pořádku. Se Spartou tak spolupracují rozhodčí, VAR, kdekdo. Otázkou zůstává, jsou li pravidla jednoznačná a neohebná. A o tom lze značně pochybovat. Je vcelku jedno, kdo titul vyhraje, vždyť jde jen o prachy. MMA zažilo svůj dosavadní letošní domácí vrchol soubojem Kincla s Vémolou. Z Vémoly se stala na dlouhou dobu uznávaná celebrita, ovšem v poslední době se díky aférám s manželkou a komediální výstupům a řešením společných problémů jeho obliba změnila a už zdaleka ne každý mu vítězství přál. Nakonec prohrál na body a devastace jeho obličeje pěstmi Patrika Kincla dost možná znamená konec kariéry dosud obávaného Karlose. Jestliže dosud měl šanci řešit své finanční nároky bohatě dotovanými souboji v kleci, momentálně se zdá, že další comeback je nereálný. A chudý a prohrávající bijec už nikoho zajímat nebude. Ani bulvár.
Nakonec ještě návrat k finále ragbyové extraligy. Potřetí získaly titul Říčany. Souboj se Spartou byl tvrdý, naprosto vyrovnaný a smutnou kaňkou byl výkon rozhodčího. Ten ,,zaříznul“ Spartu už v předešlém utkání s Tatrou Smíchov a pokračoval v tom i ve finálovém zápasu. Řada jeho výroků vyvolávala otázku: ,,Proč?“ a na tribuně fanoušků Sparty byla opakována častěji. Zdá se, že to co Spartu ,,zdobí“ ve fotbalu, se v ragby jaksi otočilo proti ní. Je sport především o diplomacii? Pokud ano, pak není třeba trénovat a rozhodovat se může kdesi v kancelářích. A jistě se to týká i dalších sportů.
Víkend ještě možná přinese pár dalších překvapení, nicméně tím nejzajímavějším je, že se i přes klimatohysterii konečně trochu oteplilo. Máme za sebou nejchladnější jaro, straší nás tropickým létem a dál prosazují za každou cenu Green Deal. A my jsme rádi, že skoro na začátku června můžeme vypnout topení. A tak si tu teď žijeme.
Jindřich Kulhavý