Tak co se zase stalo s Babišem?

  Naší politickou scénou hýbou momentálně dvě události. Jednou je evergreen v podobě covidové vládní hysterie a až směšného chování ministra zdravotnictví Vojtěcha a dvou klaunů zainteresovaných na prosazování vakcinace, tedy Prymuly a Maďara. Jejich načasování na znovuzavedení povinného nošení roušek přes podzim a zimu, přestože se stále jasněji ukazuje, že koronavirus je pouze bouda a onemocnění jím způsobené není ničím jiným než prostou virózou, lze považovat za šikanování národa. Bohužel jde o celosvětovou kampaň a chybějící odvaha postavit se snaze šířit strach je pro nynější elity napříč celou planetou nulová. S covidem bude ještě veselo a nikdo se nebude divit, až se rouškami otravovaní lidé vzepřou a skončí to střety na ulicích. Místo návratu k normálnímu životu tak bude pokračovat decimování ekonomiky i mezilidských vztahů. Invaze roušek na veřejnost a do škol, nelogické příkazy a mediální podpora nezmění skutečnost, že tu viry jsou a budou. Místo propagace vitamínů a osvěty v boji s běžnými virózami tedy přichází nic neřešící represe.

  Druhou zajímavostí je další změna chování předsedy naší vlády Andreje Babiše. Před oficiálním příchodem covidu se choval zdrženlivě k Evropské unii a vcelku bravurně balancoval mezi její podporou a odmítáním nesmyslných rozhodnutí týkajících se například migrace. To i přesto, že se v jeho blízkosti pohybují tací kolaboranti, jakými je Pochem ovládaný ministr zahraničí Petříček, či šéf vnitra Hamáček, jenž se o islámu rozhodně vyjadřoval v minulosti nijak negativně. Poslední měsíce však opět poukazují na Babišovu vrtkavost a schopnost otočit takovou rychlostí, jakou bychom opravdu nečekali, kdyby nešlo právě o Babiše.

  Covidový teror byl zpočátku pod jeho vedením, aby ve chvíli, kdy si uvědomil průšvihy spojené s dodávkami zdravotnického materiálu a jistou nepřipraveností vlády pomalu vycouval a zodpovědnost přenesl na Vojtěcha a spol. Možná potřeboval mít čas na využití možnosti vytvořit obrovský deficit a v tom zmatku přesměrovat nějaké ty miliardy tam, kde mu budou říkat moje. Postupné navyšování deficitu schvaloval Parlament ČR, takže v podstatě přikryl to, co Babiš se Schillerovou vytvářeli. Místo hledání cesty rychlého oživení ekonomiky se Babiš podílel i na zadlužení příštích generací Evropanů a na summitu hlav států EU, kde nás zastupoval, se spolupodepsal pod astronomický dluh, který má i do naší ekonomiky přispět určitým počtem miliard. Bohužel nikoliv do jejích oživení, ale do toho, co nám schválí úředníci sedící v Bruselu a z velké části se to má týkat především přechodu na tzv. čistou energii a na projekty jdoucí v souladu s prosazovaným Zeleným údělem pro Evropu.

   Dá se říct, že Babiš tedy podepsal úvěr na něco, co vůbec nepotřebujeme, zatím co s ostatním se budeme muset porvat sami. To vše v době, kdy u nás bude utlumován automobilový průmysl, na němž je řada našich firem a občanů závislá a který se stále více propadá do kritických čísel. Také tehdy, kdy končí daňové prázdniny řady firem, a ty budou končit s výrobou, aniž bychom ji mohli převzít my, viz sedlčanská sýrárna. Největší automobilka u nás, tedy mladoboleslavská Škoda, změnila díky rozhodnutí šéfů německého koncernu VW vedení, přičemž nový ředitel bude směřovat ke snižování kvality a pokroku, aby z dosavadní chlouby vytvořil konkurenta Dacie. Tomu budou odpovídat i komponenty dodávané subdodavateli, jejichž hodnota půjde dolů a tím i cena. Včetně té za práci. A pokud se změní i přístup k logistice, bude mít naše země velký problém s množstvím neobsazených skladů a chátrajícími betonovými monolity. A to není vše.

  Posledním počinem Babiše je vměšování se do běloruské krize vzniklé po prezidentských volbách. Obdoba ukrajinského Majdanu v Minsku jede na plné obrátky, je podporován nejen našimi neziskovkami, ale oficiálně i vládou, která přispívá finančně oponentům Lukašenka. V době, kdy by se měla řešit díra v naší ekonomice, posílá Ministerstvo zahraničí hromadu peněz někam, kde to naší republice žádný prospěch nepřinese. Snaha odstranit za každou cenu posledního evropského politika, který se vzepřel trendu bruselizace Evropy, je zjevná. A Babiš stojí v popředí těch, kteří volají po liberalizaci Běloruska. Jeho odklon od Polska a Maďarska v otázkách, v nichž stála Visegrádská čtyřka pohromadě proti bruselsko-pařížsko-berlínské klice, je zjevný a společně se Slovenskem se přikláníme k tvrdému jádru. A aby toho nebylo málo, Babiš veřejně prohlásil, že jsme připraveni stát se součástí eurozóny. Což je v naprostém rozporu s tím, co říkal před nedávnem a s realitou, kterou je obrovská zadluženost většiny států v této sešlosti. Jde o klasickou Babišovu výhybku či veletoč, které v době své politické kariéry předvedl již tolikrát?

  Babiš se přiblížil evropským liberálům a stal se reálným nebezpečím pro další vývoj země. Jeho kroky vedou k další podpoře nevratnosti procesu, kterým je ztráta samostatnosti České republiky. Vzhledem k tomu, že se blíží ideám Top09, Pirátů, ODS a STAN, stává se o to více ANO nevolitelným a je třeba si uvědomit, že za tím něco je. Babiš vždy korumpoval a nyní se zdá, že je sám Bruselem uplácen. Protože ničím jiným se jeho obrat vysvětlit nedá. Všimnou si toho jeho dosavadní voliči? A zareagují na to strany, jako SPD, Trikolora či Svobodní? Především přijmutí eura by mělo další dalekosáhlé následky. Zaregistrovali vůbec toto prohlášení?

Jindřich Kulhavý