Tak jaký byl víkend?
www.inadhled.cz Máme za sebou prodloužený víkend, který přinesl úplně jiné věci, než by měl. Ať už se státní svátek 28.září jmenuje jakkoliv, hlavní příčinou bylo připomenutí smrti patrona naší země knížete Václava, který byl prohlášen za svatého. Letos bohužel oslavy svátku proběhnuly ve značném útlumu. Odpadly komerční radovánky a pouliční prodej, nicméně relikvie, kterou je lebka sv.Václava, byla na místě, tedy ve Staré Boleslavi, a duchovní část tak proběhla v sice poklidném, ale zato téměř v plném rozsahu.
Bohužel samotná podstata státního svátku některým lidem uniká a vše válcuje situace kolem koronaviru. Národ je rozdělen až šokujícím způsobem. Za vše může naprosto neviditelný vir, který dle jedněch v podstatě vraždí ve velkém, těm však chybí reálná čísla, a podle druhých víceméně nijak moc neškodí. Jaká je tedy realita? Na tu se velmi těžko a jednoznačně odpovídá. Vezmeme li v potaz, co uvádějí média a jak se vyjadřují politici, tak se vir šíří více jak geometrickou řadou a každý desátý člověk nakažený koronavirem má těžší průběh, přičemž infikovaných je obrovské množství. Z toho vyplývá hysterie mezi lidmi, kteří vnímají pouze mainstreamová média a české politiky. Zde je třeba upozornit, že jde o systém, který využívá většina vlád, takže v tomto případu nejsou naši vůdci o nic větší grázlové než v zahraničí. Rozpory způsobují nejen naše elity, které každou chvíli mluví jinak. Důvodů k pochybám je více. Navíc v létě bylo vše celkem v pořádku, jen se dopředu vyhlašovalo, že v září se virus vrátí v nebývalé síle. Zcela upřímně tak lze pochybovat o pravdivosti všeho, co se děje, vše vypadá jako plán.
Druhá část občanů skutečně pochybuje o všem, co se tu děje. Prolhanost médií a politiků je už dlouhou dobu do nebe volající. Naprostá nedůvěra v tyto instituce je opodstatněná a je jedno, jde li o komerční či státní televizi, o vládní koalici či opozici. V tu chvíli je logické, že cokoliv vzejde z této strany, je bráno jako lež, manipulaci či zkreslené. Naopak mnohé z toho, co vyznívá přesně opačně, lze považovat za reálnější. Ne vždy je tomu tak, skutečně se občas objeví tak populárně bagatelizované fake news a často je velmi těžké je rozeznat, nicméně řada informací z této hromady videí, rozhovorů a grafů je skutečně pravdivá. Je to dané logikou, která politickým a mediálním vyjádřením často chybí. Je poté snadné je nachytávat na lži, což zvyšuje počet těch, kteří se odmítají podřídit státním doktrínám. Řada čísel kolem covidu-19 je vylhaných, už nyní jsme varováni před příchodem další ,,epidemie‘‘, u které se zná procentuální úmrtnost. Přidáme li podobný přístup k CO2 a údajné klimatické katastrofě, k migraci a jejím následkům, k zjevnému mrhání penězi, pak se nikdo nemůže divit tomu, že se tolik lidí odmítá podvolit nařízením jdoucím ze shora. Navíc ti starší mají s čím srovnávat a ejhle, tolik nenáviděná komunistická éra socialismu už není považována za tak šílenou. A to je skutečná prohra politiků rozkrádajících tuto zemi 30 let.
Ve večerních hodinách byla na Nově vysílána televizní předvolební debata. První otázkou zůstává složení diskuse. Lídři ANO, ČSSD, Pirátů a ODS jsou pravděpodobně považováni za zástupce nejdůležitějších politických subjektů, které vnímají na Nově za favority. Top09, KDU-ČSL, STAN, KSČM, SPD a Trikolora se Svobodnými jsou odsunuti na 2.kolej. Přestože první tři až čtyři z těchto stran jsou skutečně možná zbytečné, nicméně demokracie vyžaduje nabídnout stejné možnosti všem. Asi bychom se zasmáli výrokům paní Pekarové-Adamové, podivili se zástupcům Starostů, ale určit pouze 4 lídry a ostatní odsunout lze považovat za tragické nebo aspoň neetické. Andrejovi Babišovi by možná mnohem lépe odporoval Václav Klaus ml. než Hamáček, který si prostě užívá své moci. Pirát Bartoš sice působil velmi klidně, nicméně pirátské úchylnosti ve skutečnosti vyjadřují povahu jeho strany daleko více. Petr Fiala je filozof, z projevu lze vnímat solidního rétorika, ovšem jeho kritika Babiše stojí na hliněných nohou budovaných předchůdci v ODS, kteří stáli za špatným stavem České republiky a její nesamostatnosti. Samotný Andrej Babiš svým klidem překvapil, přesto je třeba nezapomenout na to, jak často mění svá rozhodnutí. Všichni diskutující házeli čísly, oháněli se péčí o naše blaho, ale ve skutečnosti jim jsou naši občané s výjimkou voleb úplně lhostejní. Jde totiž opět především o peníze.
Několik tisíc lidí protestujících proti teroru vlády je vrchol ledovce, respektive nespokojenosti. Námi volení politici by právě nám měli skládat své účty za odvedenou práci. Oni nám místo toho velí, přikazují a bez respektu k nám absolutisticky vládnou a kradou. Moc chutná, to už pocítil bývalý šéf Milionu chvilek pro demokracii Minář a chce založit vlastní stranu. To rozčílilo tu část opozice, která jej dosud podporovala a nyní cítí konkurenci. Přinejmenším úsměvné a lze očekávat, že se Minář a Milion chvilek právě ponořili do propadliště dějin. Bohužel nad odvahou nespokojených převažuje stádnost a udavačství. To je v národu zakořeněné. Což se projevuje především v situaci, kdy je covid šířen více médii než lidmi, to i přes skutečný nárůst nakažených (logika říká, že při jeho existenci a zvyšujícímu se počtu testů je infikovaných více, což nevyjadřuje jeho skutečnou nebezpečnost pro lidskou populaci). S politováním lze konstatovat, že tato nejednotnost umožňuje politikům více krást. A po volbách to bude pokračovat.
Jindřich Kulhavý