Tak nám multikultura ve školách nabírá na obrátkách

  Ministryně Valachová prohlásila, že se její úřad rozhodně od prosazování multikulturních aktivit na školách distancuje,tyto aktivity jsou plně v kompetenci zřizovatelů škol a jejich ředitelů. Otázkou je, je li to pravda, podprahových záležitostí jsme si u nás užili dost a věřit jejím slovům by bylo velmi naivní. Nicméně oficiálně tak zůstává naše školství sekulární, do škol politika a náboženství prostě nepatří. To i přesto, že snaha některých organizací, předem upozorňuji, že nikoliv bez honoráře, prosadit kladný přístup k multikulturnímu v našich školách je naprosto zjevná a veřejná.

 Reakce ředitelky ZŠ v Heyrovského ulici v Bystrci a další učitelky byly naprosto nepřípustné a exemplární trest by byl logickým vyústěním nastalé situace. Ten samozřejmě nepřijde a nespokojení rodiče mohou jen doufat, že důsledkem jejich oprávněné stížnosti nebude šikana jejich dětí jak ze strany pedagogů, tak i některých žáků. Jisté náznaky tu již byly, eliminovat je je velmi složité už jen proto, že agitace ředitelky u dalších rodičů byla opravdu velmi naléhavá.

  Brněnská radnice je momentálně proslulá svým vztahem k migraci. Tiskem už proběhly informace o přípravách na možný příchod první vlny přistěhovalců, o které tu nikdo mimo ekonomicky a politicky zainteresovaných sluníčkářů nestojí. AISEC a jejich program EDISON se tak snaží prosadit do více škol, netýká se to však jen Jihomoravského kraje. Do výuky jsou zařazovány hodiny, v nichž se děti dozvídají nejen to, jak se v rodných zemích přednášejících žije, ale jsou zároveň seznamovány s náboženstvím, samozřejmě nejvíce s islámem. Využívá se finty, kdy je představen student z evropské země, ale ve skutečnosti jde o přistěhovalce vyznávajícího islám. Dalším bodem programu tak bývá nošení hidžábu, nauka o zvycích a nakonec i to, že vlastně o nic nejde, budou li muslimové integrováni do naší kultury. Samozřejmě se nic neříká o skutečném postavení ženy, sociálních problémech a ekonomice daného státu.

  Snaha ovlivňovat výchovu dětí je velmi zákeřným pokusem změnit chod dějin. Je pochopitelné, že u dospělých ovlivnit jejich názory je daleko složitější. Především generace, která ještě pamatuje dobu komunismu a následovné změny, jejich hlavní tváří, nikoliv tvůrcem, byl programovaný idealista Václav Havel, se v jistém smyslu brání dalšímu posunu k éře, v níž se bude opět žít podle diktátu. Zastrašováním rodičů, apelováním na potřebu jejich spolupráce s kolaborujícím systémem, jehož smyslem je multikulturismus, následná možná šikana dětí, to vše je alarmujícím stavem v prostředí, ve kterém se utváří budoucí osobnosti této země. Jistě, pokud někomu vyhovuje větší množství Sobotků, Jandů, Stropnických jr., Rozumků, Pánků a jim podobných, pak nechť nechá pedagogy pokračovat v tahání islámu do škol. Samozřejmě nesmíme zapomenout na propagátorku všeho spojeného s islámem ombudsmanku Šabatovou, která má právě v Brně svůj zbytečný úřad. Islám se plíživě dostává i tam, kde k němu dosud nikdo neměl žádný vztah. Riziko určité módnosti je podstatně větší, než si mnozí sluníčkáři představují. Není to o toleranci, ale hlouposti a naivitě.

  O tom, jak sbližování národů skutečně vypadá, organizátorům podobných akcí opravdu nezáleží. To by organizovali školní výlety do Malmö, uprchlických táborů v Itálii a v hodinách občanské výchovy by si povídali s dětmi o ekonomickém dopadu migrace na původní obyvatelstvo. Je spíše k zamyšlení, nechybí li naopak spíše výuka o vlasti, rodině, potřebě zvednout populační křivku opět vzhůru a vést žáky k manuální zručnosti a zodpovědnosti vůči rodině i vlastnímu domovu. Zdá se, že chyba je v celém systému. A má li se začít se změnami od dětí, jistě jsou podstatnější věci, než multikulturismus. Rozhodně by bylo daleko prospěšnější vzít studentíky do truhlářské dílny, to slévárny či kamkoliv jinam, aby viděli, jak krásné a potřebné věci vznikají. Když jsme chodili do školy my, bývalo to běžné. Národní návrat do reality je rozhodně to, co potřebujeme nejvíce.

  Všechny obrázky jsou ilustrační, ale pocházejí z našich škol. Což je důkazem, že Ministerstvo školství neříká pravdu a mělo by podobným aktivitám učinit přítrž, neboli je zakázat. Nikdo nikomu nebrání v mimoškolních aktivitách a je na rodičích, kam své děti pošlou. To vše by však mělo probíhat mimo školu sa učitelský sbor.

J3.K