Tak se ty dovolené komplikují…

   Relativně dostupné prázdninové pobyty bylo dříve možné od cestovních kanceláří pořídit v Tunisu, Maroku, Alžírsku, Bulharsku, a Chorvatsku. O něco dražší byly destinace v Turecku, Řecku, Španělsku, Itálii, Francii, samozřejmě také na ostrovech patřících evropským zemím. Nejvíce peněz stála poté exotika na vzdálených, a mnohými vysněných, místech. Karibik, Florida, Havaj, dále Bora-Bora, Mauricius, Maledivy. Pokračovat by se dalo dále, katalogy možnosti plnit si své sny jsou plné zákoutí, která se jeví být rájem. Samozřejmě vzhledem k cenám zájezdu pozlaceným a ne pro každého dostupným. Většina Čechů jistě zváží, zda li si koupí novou škodovku, nebo si zaplatí třítýdenní pobyt v prostředí vymezeném bohaté klientele.

  Arabské jaro a vyprovokovaný vznik Islámského státu, likvidace ,,diktátorů´´, kteří dokázali vládnout ve svých zemích dostatečně pevnou rukou, způsobily změnu nálad v jednotlivých zemích, které dosud přály turistickému ruchu a dokázaly z něj vytěžit poměrně vysokou částku peněz pro podporu vlastního hospodářství. Náboženský fundamentalismus způsobil nevratné škody a chápání většiny zemí na africkém břehu Středozemního moře jakožto bezpečných vzalo za své. I přesto se kšefty musí hýbat a cestovní kanceláře nadále nabízejí i přes určitá rizika své zájezdy do míst, o nichž je třeba velmi přemýšlet. Je vcelku pochopitelné, že se to týká těch oblastí, ve kterých jsou součástí místní komunity muslimové.

  Arabské země si velmi dobře uvědomují, jak důležitými jsou pro ně evropští turisté. Turistický ruch například v Egyptě přinášel v době největšího svého rozmachu do státní pokladny 10% veškerých příjmů, podobně na tom byli Turci. Egypťané jsou si toho velmi dobře vědomí, vybudovali tedy velmi kvalitní přímořské resorty a jejich objekty na břehu Středozemního a Rudého moře se staly rychle perlou v nabídce cestovních kanceláří. Podobně se zachovali Turci, situaci pochopili i v Tunisku a Maroku. Přestože každý z těchto států měl jiné možnosti a schopnosti, obě moře se stala místy, kam zamířilo každý rok mnoho Evropanů. Po politické a ozbrojené intervenci některých mocností se však podmínky k bezpečnému trávení dovolených v této oblasti podstatně zhoršily. Blankytně modré vody oddělující Evropu od Afriky a některé přilehlé pláže se staly především terminálem pro odbavování afrických běženců mířících na lodě neziskových organizací a Frontexu, které je dále přepravují do naší blízkosti.

  Nastalé změny v politicko – náboženském klimatu se tak dotknuly zájmů jednotlivých ekonomik, zároveň i samotných oblastí a podnikatelských subjektů v nich. Dá se tedy vypozorovat velká snaha udělat maximum pro ochranu turistů a jejich bezpečnost, to proto, aby nebyl ukončen příliv financí plynoucích z příjmů spojených s nimi. Ne vše však lze pohlídat. Případy násilí na Evropanech nejsou nijak sofistikované, jejich jednoduchost je strašidelná. Poslední případ z Hurghady v Egyptě, kdy muslimský extrémista připlaval k hotelové pláži a nožem zabil dvě turistky a další čtyři pobodal, je důkazem toho, že nelze zabránit všem násilnostem. To ani při omezení pohybu mimo hotelové komplexy. Důvodem je ochota náboženských fanatiků při páchání svých činů umírat. Jejich vymyté  mozky jsou naprogramovány tak, aby degradovaly hodnotu cizího i vlastního života na nulu. O to nevyzpytatelnější podobné ataky jsou.

  Hotely pak mají dvě možnosti. Buď extrémně zlevnit, nebo postupně zaplnit své kapacity muslimy. Spojením těchto dvou taktik dochází k tomu, že plno Rusů, Čechů a jiných nepříliš ekonomicky silných příslušníků evropských národů nadále cestuje do nebezpečných oblastí, a zde se střetávají s místními rekreanty. Rozdílnost kultur je poté vnímatelná na plážích i v jídelnách komplexů. Smysl pro pořádek a pro osobní svobodu a jistou volnost Evropanů je ve výrazném kontrastu s chováním arabské klientely. Což se dá ještě pochopit a dá se s tím smířit v prostředí, kde jsme hosty. Daleko méně únosná je představa, že jsou Evropané ohrožováni na zdraví a životě, to i přes jednoznačný ekonomický přínos pro dané oblasti. Navíc se toto nebezpečí týká především žen a dětí.

  Budete li i letos ještě vybírat destinaci, do které se chcete vydat, hodně přemýšlejte. Nevolte pouze podle příznivé ceny. V místech, která jste navštívili třeba před pár léty, se mnohé změnilo. I když je ležení na krásné pláži lákovou variantou trávení letních dnů, vysněná exotika se může stát tím posledním, co jste zažili. A je li pro vás Chorvatsko zemí, se kterou nemáte dobré zkušenosti, což je často pochopitelné, nedejte se zlákat řečmi o bezpečí všude tam, kam vás jsou cestovní kanceláře schopné vyslat. Většinou se samozřejmě vrátíte zdraví a odpočatí, nicméně rizika v Egyptě, Tunisku i Maroku jsou veliká, Turecko je nestabilní nejen díky Kurdům, jejichž boj za sebeurčení je oprávněný. A bohužel lze konstatovat, že taxikářská společnost patřící Frontexu a neziskovkám typu Lékaři bez hranic a Člověk v tísni funguje natolik dokonale, že ani francouzské a italské pláže nemusí být zárukou bezpečnosti. Možná bude stát za to více a lépe pracovat a ušetřit na to, abychom se podívali o něco dále. Což při daňových nárocích státu, rozkrádání politiků a mzdové politice v naší zemi v závislosti na direktivním chování EU a nadnárodních společností nebude jednoduché. Váš život vám ale za trochu přemýšlení stojí.

J3.K