Tak tedy s kým?

  Poslední dobou se roztrhl pytel s různými prognózami odborníků o možném globálním vývoji. Proti sobě stojí dvě velmoci v podobě USA a Ruska. Každá z nich reprezentuje odlišný přístup ke všemu. Který je ale perspektivnější?

  Z geografického hlediska je nade vše jasné, že blíže bychom měli mít k Rusku. Jsou blíže, obyvatelstvo patří ke Slovanům stejně, jako naše. Při trošce snahy je snadné se naučit ruský jazyk. Potřebné nerostné bohatství je dostupnější, spolupráce snadnější. Bohužel nedávná historie svědčí o tom, že vše nemusí být ideální. I přes příbuznost si oba naše národy úplně nesedí, povahově jsme jiní a samozřejmě si naše maličká zemička jen těžko obhájí rovnocenný přístup a postavení. Ani jí ho nikdo nenabízí. Také nedávná historie není příliš optimistickým předpokladem ke startu novodobé symbiózy. Chování samotných Rusů žijících u nás není vždy přátelské, často převažuje arogance. To se však netýká všech.

  Spojené státy jsou z našeho pohledu vyspělejší zemí, která byla dlouho tajným snem pro plno Čechů. Země možností bez hranic. Demokracie, blahobyt, technicky a ekonomicky na výši. Jak to ve skutečnosti je? Není to pouze obrázek vzniklý pouze díky rozsáhlému importu hollywoodské kinematografie k nám? Uvědomujeme si dostatečně nadřazenost a sebejistotu plynoucí z postavení Strýčka Sama ve světě? Co je výhodnější? Je možné, aby nás posunuly stejně, jako po 2.světové válce Německo? Není. Americká ekonomika má stejné problémy, jaké potkávají nás v EU. Je to důsledek propojení obou subjektů a americká hypoteční krize pěkně nedávno poškodila i Evropu. Navíc Američané mají plno dalších problémů a je třeba si uvědomit, jak kvalitně pracuje jejich propaganda. Tichá a plíživá je daleko sladší, než neomalená ruská. S tou své zkušenosti máme. A to je možná ten problém. Funguje na nás poněkud lépe. Ale je naše náklonost oprávněná?

  Potácíme se mezi dvěma světy. Ani naše politická a ekonomická elita nemají jasno, kam se orientovat, jak správně reagovat. Jsme malými hráči a ti velcí se snaží si svět rozebrat. EU měla být protihráčem dostatečně silným odolávat náporu z obou stran. Není tomu tak, bohužel. Vnitřní rozpory oslabují sounáležitost. Přesto je jisté, že logické spojení Evropy a Ruska by bylo daleko životaschopnějším útvarem tvořícím protiváhu Spojených států a ten by byl schopný se jim postavit tam, kde nyní jen přitakává. Navíc s hlasitým souhlasem Německa. Samozřejmě si je třeba uvědomit i naše sepjetí právě s naším západním sousedem, které nahrává proamerické náladě. Ta také zatím vyhrává. Po letech půstu chtějí Češi být USA blíže, ale je otázkou, nebudeme li nakonec rozčarováni, nebo snad naopak spokojeni. Být neutrální někde uprostřed zní nejlépe, jenže…..o to nikdo kolem nás nestojí. takže...je to k diskuzi.

J3.K