Tak tedy znovu, proč tady jsme...

  Inadhled je elektronickým médiem, řekněme internetovým časopisem. Jak jistě víte, tedy pokud jej čtete častěji, mimo politických komentářů se vracíme do historie, podporujeme sport, a i v dalších rubrikách se zabýváme tím, co Vás může zaujmout, pobavit. Protože lidé jsou různí, nelze se zavděčit všem. Preferuje li někdo například elektromobilitu, moc pozitivního si u nás nepočte, obdivuje li Gretu, musí nás nesnášet, volí li Piráty či Topku, jsme pro něj štvavý plátek. Jde o vcelku normální věc, v Bakalovo deníku či časopisu zase těžko najdeme slova chvály na SPD či Trikolóru, Mafra nevypustí extrémně kritický článek proti Babišovi, no a my tady prostě upozorňujeme na nešvary jdoucí z EU a od liberálů, neomarxistů a Zelených, potažmo Pirátů. Nejsme veřejnoprávní médium žijící z daní a povinných poplatků, takže můžeme psát o tom, co nás trápí a zajímá. Na rozdíl od České televize se netváříme jako neutrální, byť ve skutečnosti zdaleka nejme tak tendenční, jako právě tato televizní stanice. Jestliže média vlastněná někým mají jisté oprávnění prezentovat názory společné s těmi, které má majitel, pak u veřejnoprávního média by neutralita měla být prioritou. To u ČT skutečně zaznamenat nelze.

  Andrej Babiš je demokraticky zvoleným předsedou vlády. To respektujeme, protože jde skutečně o výsledek demokratického procesu a voleb. Pokud by šlo o osobní názor autora článku, který byl ostatně mnohokrát zakomponován do více statí, pak by pečlivý čtenář pochopil, že nikdo Babiše nepreferuje a jeho praktiky považujeme za nestandardní, často se pohybující na hraně zákona, a dokonce daleko za ní. Vzhledem k tomu, že jde o agresivního podnikatele využívajícího mnoha možností, které poskytují díry v zákonech tvořených politiky, a u něhož chybí elementární podnikatelská slušnost, charakterizuje ho jistá bezpáteřnost a navíc nulová tolerance vůči podnikatelům, kteří přitom využívají mantinelů mnohem méně, než o sám, považujeme jej za skutečného lháře a grázla. Ovšem ctíme to, že jej volí třetina voličů dostavujících se k volebním urnám a se skřípěním zubů tak akceptujeme vůli voličů, protože o tom je demokracie. Rabování státní pokladny sloužící ke zvyšování platů, podpoře politických neziskovek, navyšování počtu státních zaměstnanců a obohacování již bohatých korporací a spřátelených firem či podnikatelů včetně existence dotačních programů, považujeme za přístup zvaný  ,,Po nás potopa´´. Pokud to dosud někteří čtenáři nepochopili, tedy právě nyní jsme se to pokusili polopaticky vysvětlit. Andrej Babiš není náš favorit a hledat pozitiva na jeho vládě není snadné. Pokud se to však podaří, není důvod to uveřejnit. A mimochodem, na vzestupu Babiše má obrovský podíl několik generací politiků včetně těch nyní nejvíce řvoucích.

  Miloš Zeman je trochu něco jiného. Je to prezident republiky, který dokázal odolat obrovskému tlaku liberálů a vzepřít se jejich spojení s komedianty a velkou částí médií včetně České televize. Bez přehnané propagace vzdoroval vlastní rétorikou všem pokusům o diskreditaci. Přestože se jistě v některých věcech mýlí a jeho spojenectví s Babišem se může zdát naivní, jde o politický pragmatismus, díky kterému se daří udržet co nejdále od moci lidi kolem Kalouska, Bartoše a Pánka. Zároveň je jedním z mála evropských politiků, který nahlas upozorňuje na nesmyslnost sankcí vůči Rusku či nepřátelství směřující k Číně. Naši milí sousedé Němci s oběma zeměmi čile obchodují, stejně tak třeba Francie, podobně USA. Takže Zeman se pouze netváří povrchně, a co říká, za tím si i stojí. A to se cení i tehdy, když se zrovna může mýlit. Zeman má samozřejmě z minulosti dost hříchů, je tedy se třeba zeptat, jak jsou na tom ostatní. U zidealizovaného Havla se jeho prohřešky postupně vyplavují a už jich je na přehradu, s ním se svezl často i kníže Schwarzenberg, o Kalouskovi není třeba hovořit. Ale i zástupci nové generace politiků, třeba takový Bartoš se svou minulostí spojenou s Antifou, nemají čisté štíty. Navíc jejich úplatnost Evropskou unií je do očí bijící.

  Na inadhledu často vystupujeme proti indoktrinaci ve školách. Důvodem není samotná práce pedagogů, ale zpolitizování a zjednodušování výuky. My dříve narození už jsme školní propagandu zažili, po revoluci se jen vyměnily fotky na zdi a začalo to nanovo, i když v menším měřítku. Ovšem úroveň nynější agitace ze strany prounijních a proliberálních subjektů vycházejících především z neziskového sektoru, nejvíce se angažuje politická neziskovka Člověk v tísni, nemá obdoby ani v době komunismu. A přidá li se ještě ničím neopodstatněné ekošílenství, prosazování tolerance vůči islámu a genderové změny, je vcelku pochopitelné, že se touto problematikou týkající se našich dětí zabýváme.

  Komunistické myšlení je velmi nepřesná definice, na kterou neumíme reagovat. Netušíme totiž, co by to mělo být. Kdyby název zněl konzervativní, bylo by to v pořádku. Opravdu nás novinky v podobě multikulturismu, elektromobility, migrace, genderu, ekoaktivistů a dalších podobných zvrhlostí přivádí k šílenství stejně, jako neschopnost některých lidí pochopit, že Rusko není náš výhradní nepřítel a Čína nečeká na to, až jí nabídneme obchodní spolupráci, ze které by ona těžila. Na závěr ještě jednu odpověď na komentář dole přiložený. Autor tohoto článku opravdu kdysi 1x volil Top09. Bylo to v době, kdy byla ODS v rozkladu, Topka akorát vznikla a ČSSD bylo u moci. Netrvalo dlouho a pochopil, že tudy cesta nevede. Vše má svůj vývoj. Kdysi jsme všichni tleskali Havlovi, nyní už víme, že to rozhodně nebylo vše tak, jak nám bylo podáváno. Bakala nebyl sponzor dobroděj, kníže není tou personou, které bychom si měli vážit. Česká televize lže. A za tím si prostě stojíme. Je věcí každého, jaký má názor. My říkáme ten svůj. A na to v demokratické společnosti máme právo.

J3.K