Tak to mi do hlavy nejde, kdyby v tom nebylo Rusko
Ukrajinská krize začala demonstracemi v Kyjevě. K nim vedla dlouhodobá nespokojenost většiny společnosti s proruskou politikou prezidenta Janukovyče. K jeho zvolení jistě kdysi napomohla k Rusku se hlásící část obyvatelstva.
To by asi nestačilo, podporovat jej musela i část rodilých Ukrajinců. Ti jsou asi teď nešťastní. Jejich země se rozpadá a pokud donedávna uvažovali o přidružení k EU, nyní se musí obávat přesně opačného směru cesty.
Demagogie vyhlašovaná Moskvou dosáhla dokonalosti. Na rychlo schvalované zákony umožńující atak kterékoliv země, ve které se ozve nahlas pár Rusů. A že jsou v mnoha místech světa. Původně Putin vyhlašoval ubezpečení, že jde o pouhou ochranu Rusů v nacionalisticky laděné Ukrajině, především na strategicky položeném Krymu. Jediné násilí páchané na obyvatelstvi však směřuje proti proukrajinskému obyvatelstvu. Rabování v bytech důstojníků, bití,výhružky ultimáta. Ulice plné ruských vojáků vydávajících se za domobranu, pokládání min, vyzbrojování civilistů. Referendum, o jehož demokratickém průběhu se nedá ani snít, určí další cestu Krymu a napoví o budoucnosti jiných oblastí. Málokdo ve světě pochybuje, že by si Moskva vývoj nepohlídala. Vojenskou akci na obranu celistvosti Ukrajiny vylučují všichni, od generálů v Kyjevě, přes kolegy z NATO až po světové odborníky.
Ruští vojáci mezitím pokládají miny, obsazují strategické budovy, zabavují majetek cizí ho státu. Všichni potichu nesouhlasí, ale to je vše, k čemu se svět zmůže. My Češi jsme to zažili nejednou, otázkou je, nakrmí li se ruský medvěd natolik, aby se něco podobného neopakovalo. Krymský předseda místní autonomní vlády, mimochodem na svém postoji ekonomicky rozhodně neprodělá, volá po připojení celé Ukrajiny k Rusku. A vůbec by nás nemělo překvapit, kdyby se podobný politik našel i u nás. Zatím nám to nehrozí. Ale budoucností si nikdo být jistý nemůže, minulost i přítomnost nás o tom umí přesvědčit. Být ve střehu je třeba.
J3.K
