Tak toto bych potřeboval vysvětlit…

  Velký přítel německé kancléřky Merkelové, člověk tahající za nitky uplynulé vlny migrace, hlava státu s druhou největší armádou v NATO, likvidátor Kurdů a opozice, tak nějak vnímáme tohoto novodobého diktátora u nás. Jistě, byl zvolený dle tureckých zákonů, možná demokraticky, každý národ má právo zvolit si svého vůdce. Na druhé straně musí počítat s tím, že tento muž nemusí být jinde vnímán pozitivně a s ním i celá jeho země.

  Vojenský puč je v některých zemích národním zvykem. Turci nejsou výjimkou, vzhledem k rozloze země, národnostnímu složení i historii je armáda jednou z mála složek obyvatelstva schopná měnit režim. Vzhledem k rychlosti potlačení tohoto pokusu šlo buď o dobře naplánovanou provokaci, nebo se generálové opravdu hodně spletli a neodhadnuli nálady mezi civilními obyvateli. Což je velmi překvapivé, jde přeci o mistry taktiky a armádní zpravodajové vědí velmi dobře o všem dění v zemi.

  O tom, jak je vedeno obyvatelstvo, můžeme vyprávět i u nás. Nákupem mediální skupiny ovládl Andrej Babiš velkou část trhu, a tím získal možnost ovlivňovat šíření filtrovaných informací. Erdogan  fyzickou likvidací oponentních novinářů a vytvářením strategie strachu pracuje s podobným výsledkem a k Turkům se tak dostávají pouze oficiálně schválené zprávy. Pokud byl tedy někdo překvapen reakcí davu, lynčováním příznivců puče, měl by si uvědomit, co vše dokáže propaganda.

  Co však nechápu a nejde mi na rozum, je propouštění a likvidace pedagogů, represe studentů, volání po znovuzavedení trestu smrti ve spojení s politickou oponenturou. Jde o velmi vysoké číslo postižených, které je ještě závažnější tím, dle čeho byl výběr uskutečněn. Jednalo se většinou o učitele ze soukromých škol. Možná jde o snahu vychovávat mládež dle správných osnov diktovaných státem, potažmo islámskými duchovními. Ještě před pár měsíci lezli evropští politikové panu Erdoganovi do jistého otvoru, byli ochotni ustoupit v mnoha nesplněných bodech potřebných k přijetí Turecka do EU, dnes však vidíme, jaké chyby by se opět evropští politici dopustili. Turecko v nynější podobě nepatří nejen do Evropské unie, ale ani do Evropy.

  Erdogan využil puče a jeho potlačení k naprostému převzetí moci v zemi. Měl li dosud někdo pochyby o jeho uvažování a chování, nyní je zcela jasně vidět, kam míří. Jeho touha po moci je prostě natolik silná, že se neohlíží na nic a jde za svým. Výbušná situace v zemi, která má tak silnou a relativně dobře vyzbrojenou armádu včetně jaderných zbraní, navíc uprostřed mezi Asií a Evropou, je výstrahou. Erdogan je neovladatelným sultánem jím vysněné znovuzrozené  Osmanské říše. Touží po uznání a jde si za ním. Přes mrtvoly, migranty, je ochotný jít do sporu s kýmkoliv. Evropa by si měla spíše dávat pozor a připravit se na možné problémy s Turky, než doufat ve spolupráci a dodržování vzájemných dohod.

  Jistý ,,odborník‘‘ ve zprávách na Nově tvrdil, že turisté se nemusí obávat navštěvovat přímořské destinace. Důvodem je jejich údajná ochrana a důležitost pro turecké hospodářství. Dotyčný znalec nepochopil, že teroristům i politické opozici jde především o likvidaci Erdoganova režimu. A nejlepším způsobem je vytvářet hospodářské škody, v zemích na turismu závislých je to navíc poměrně jednoduché. Takže se dá předpokládat, že po překonání obav z nynějšího zatýkání a represe přijde brzy doba, kdy Turecká riviéra na tom bude podobně, jako pláže v Tunisku a Egyptě. Nejistota k příjemné dovolené nepatří.

  Turecko bude nyní pod drobnohledem, charakter přeních politiků v EU však známe a například Schulzovi, Merkelové a Junckerovi není autorativní jednání nesympatické. Rozruch ustane a opět dojde k poplácávání po zádech. Dle mého to puč nebyl a opět jde o lži. Vysvětlí mi někdo, proč bychom tu měli v této době chtít žít? A co v EU ještě děláme? Blízká budoucnost ukáže, jak naivními jsme.

J3.K