Tak už máme Němcova na náměstí

  Přejmenováním náměstí před největší pražskou ambasádou na Náměstí Borise Němcova je skutečnou klukovinou a naschválem, které nás mohou jednou hodně stát. Samotné Rusko je jednou z mála velmocí, které ovlivňují dění na celém světě. Dokonce až tak, že je považováno za jediného skutečného oponenta Spojených států a dokáže udržovat jistou světovou rovnováhu. O slušné vztahy s ním stojí i americký prezident, spolupracuje s Čínou a tyto tři země tvoří jakýsi vojensko-politicko-hospodářský světový triumvirát.

   Zatímco Rusové jsou pro Američany soupeři především na nerostném trhu a ve vojenském i zbrojařském prostředí, Číňané vyzvali USA k soutěži v oblasti ekonomiky a technologického vývoje. Jestliže dosud nabubřelá Amerika zasílala směrem k Moskvě úšklebky, nyní již má strach a ukazuje zuby. Důkazem je harašení zbraněmi při plánovaném vojenském cvičení podél ruských hranic v Evropě. Ruský medvěd nespí, jen blahosklonně dohlíží na to, aby se NATu náhodou nezatoulala nějaká ta raketa či stíhačka nad jejich území. A mezitím brousí své zuby v bojích o Sýrii. Číňané pro změnu Trumpovi ukázali, že ekonomické embargo mělo jediný efekt. A to ten, že nedodání technologické podpory čínským výrobcům způsobilo jejich urychlený vývoj v Číně a potencionálně tak vyřadilo americké giganty z progresivního trhu.

  Pojmenovat náměstí před ruskou ambasádou po zavražděném ruském opozičním politikovi je to samé, jako by ulici v okolí té americké nazvali například Juliana Assange, před čínským velvyslanectvím Tibetskou či před nějakým úřadem EU majícím sídlo v Praze Brexitovou. Náměstí u německého zastupitelského úřadu by šlo pojmenovat po Adolfovi Hitlerovi a Angličanům by se jistě líbila třída kardinála de Richelieu. Izraelci by možná jen neradi slyšeli, že jejich domovem v Praze je vila na Palestinské třídě. Pokud jde o to naštvat někoho, tak v tom jsou Hřib &spol. unikátní sešlostí. Otázkou zůstává, zda li si vůbec někdo uvědomuje důsledky jeho konání. Číňané už Prahu doslova nesnáší, což sice některým lidem dělá radost, jiným to nevadí, ale až si jednou dá někdo práci a spočítá ekonomický dopad, možná plno lidí změní názor.  Je s podivem, že Ministerstvo zahraničí neprotestuje.  Petříček včas stále řeší především import přerostlých syrských sirotků, takže na pirátské výmysly a provokace nemá čas.

  Skupina lidí dostavená na oslavu výměny jména dotyčného náměstí naprosto nerespektovala výsledky ankety mezi místními a šťastně s úsměvem pózovala televizním kamerám. Na dotaz reportérů, proč tam jsou, odpovídali lidé vzletnými projevy lásky k zavražděnému politikovi. Bylo by zajímavé provést malý test a zjistit, kolik z nich o tomto pánovi ví více. Třeba jeho životopis či názory. Už jenom to, že o Němcovovi lze hovořit jako o zástupci opozice vůči nynější vládní síle v Rusku, je jistý pokrok proti minulosti. Pokud je jeho jedinou nominací odpor k Putinovi, pak je třeba si říct, že tomu není tak dávno, kdy nic takového, jako možnost být opozičním politikem, v Rusku neexistovalo.

   Němcovova smrt mohla být, ale také nemusela, politickou vraždou a pozadí se mi těžko dozvíme. Žijeme však v době soudu s australským zakladatelem serveru Wiki Leaks Assagnem, po jehož smrti touží jak Britové, tak i Američané. Tento server upozorňuje již několik let na utajované akce amerických tajných služeb a armády, dokázal proniknout do temných zákoutí americké politiky a zveřejnil mnoho informací, které si Američané neuhlídali. V podstatě dělal dobře novinářskou práci. Na jeho obhajobu však nikde nikoho vystupovat nevidíme. Stejně tak nikdo nezaregistroval podobnou akci týkající se vraždy saudskoarabského novináře Chážakdího. Němcov stál proti Putinovi. Neznáme okolnosti jeho financování, nevíme, pro koho ve skutečnosti mohl pracovat, nepatřil li k příznivcům Evropou prosazované liberalizace vedoucí k totálnímu propadu kontinentu v mnoha oblastech. Netušíme, neměl li soukromé problémy a nepřátele. Víme však, že byl oponentem ruskému oblíbenému prezidentovi, kterému se podařilo vrátit Rusku světovou vážnost. Možná to je ten pravý důvod, proč jeho jméno nese jedno nepodstatné náměstí v blízkosti ruského svrchovaného území. Zdá se, že naše demokracie zná jen jednu stranu mince, zatímco nespravedlnost na druhé ignoruje.

  Primátor Hřib velí koalici, která místo starosti o skutečný progres metropole řeší samé nesmysly. Místo zahájení výkupu pozemků potřebných k výstavbě Pražského okruhu, rozvoje bytové výstavby a dalších potřebných náležitostí supluje práci ministra zahraničí, počíná si však jako slon v porcelánu. Pokud budete usilovně hledat nějaká pozitiva na dosavadní činnosti koalice v Praze, budete mít dost práce něco najít, tedy pokud to skutečně existuje. Dětinská radost z nových názvů ukazuje pouze na to, že ego, ignorace názorů občanů a ideologie vítězí nad rozumem a moudrostí. Opravdu o takové politiky stojíme?

Jindřich Kulhavý