Témata posledních dnů…

  Nevím, zda li jste si toho všimli, ale poslední dobou se zvýšila aktivita policejních složek. Každou chvíli někde zasahují, sbírají počítače, prověřuje se šmelina, úplatkářství, daňové úniky. Naposledy byl součástí zátahu i Stropnický junior kandidující na starostu Prahy 3. Dle informací policie je podezřelý z machinací s byty na Praze3. V době, kdy se dostal do zastupitelstva, což byly minulé komunální volby, byly pozastaveny privatizace bytů v tomto obvodu. Radnice tím získala nemalé prostředky z nájmů bytů, které pronajímala formou obálkové metody a odsunem privatizace si plnila kapsu. Zároveň se měnily podmínky prodejů a některé objekty jsou dosud záměrně zdržovány. Pravdou je, že i minulé vedení mělo s byty své problémy.

  Nástup Andreje Babiše na ministerstvo financí je také trošku důvodem k tomu si myslet, že nejlepším policajtem je bývalý zloděj. Tím nikoho nechceme osočit, nicméně podnikat znamená být stále jednou nohou za hranou zákona, nebo aspoň k ní velmi blízko. A čím větší zisky, tím pravděpodobnější je, že se někde nějaká nepravost objeví. Tým kolem tohoto velkopodnikatele jistě ví, kde jsou skulinky v zákonech, a pochybuji, že by nebyly nikdy využity. Navíc, byly li občas ponechány záměrně, o tom by mohli doslova básnit solárníci. Nyní je však pán v opačném gardu a přesně ví, kde zasáhnout tak, aby se dostal ostatním na kobylku.

  Politika hradu se často rozcházela s názory vlády a parlamentu. Je to tím, že poslední tři hlavy státu byly silné individuality. A zároveň tak trochu sebestředné. Každý z prezidentů měl oblast, které rozuměl a snažil se v ní prosadit, bohužel však mluvil i do toho, do čeho mluvit mu moc nenáleželo. Silný prezident se nedá považovat pouze za reprezentanta státu, jeho aktivní přístup k mnoha otázkám však může být kontraproduktivní v otázkách vnitropolitických i zahraničních. Nedohodne li se předem parlament, ministerstvo zahraničí a hlavní představitel státu na určité strategii, vypadá poté Česká republika ve světě tak trochu komiksně. Pokud za Václava Havla byla otázka Tibetu pozváním dalajlámy jasně zodpovězena, za Václava Klause se k ní nikdo moc nevyjadřoval, tak Miloš Zeman povýšil ekonomické výhody nad jakoukoliv morálku a podobně naložil i s ukrajinskou krizí. Jak se na o budou díval kolegové z EU, to se jistě dozvíme brzy.

  Nicméně právě Evropská unie už leze plno lidem v Evropě krkem, na druhou stranu jedině celistvá je kvalitním soupeřem ruské rozpínavosti. Pokud bude postupovat společně v otázkách obrany, je pravděpodobně obdařena větší palebnou a ekonomickou silou, než ruský medvěd. Bohužel tato soudržnost je vykoupena potřeb mít sídlo, plno nenasytných úředníků tvořících nesmyslné nařízení, kvóty a podobné nesmysly. Vždy je něco za něco. Rizikem je i islamizace Evropy samotné, nepokoje v evropských městech se stupňují a odchody mnoha nových občanů do Islámského státu s touhou za něj bojovat svědčí o jejich neměnícím se smýšlení. Využívají výhod evropské politiky, kultury a úrovně, zároveň v nich zůstal zakořeněn arabský způsob myšlení a života. Jejich snaha pozměnit historii Evropy je zjevná a opět opakuji, máme velký problém.

   Výhled na budoucnost je možná nic moc, ale ještě pořád je řešitelná ku prospěchu nás všech. Jde jen o to, že si nemůžeme být jistí tím, že lidé na nejvyšších místech mají stejné zájmy, jako my dole. Zatím se totiž nikdo nesnaží moc komunikovat. A pokud Petr Nečas prohlásí, že Miloš Zeman udělal pro Českou republiku v Číně moc práce, je otázkou, dá li se právě jemu věřit. Říká se, že ukázaná platí. Co se ukáže nám, tak to je opravdu asi jen ve hvězdách.

J3.K