Tempo změn se zrychluje, všude se střílí…
www.inadhled.live Světové dění má za posledních pár dní plno novinek. Situace kolem Náhorního Karabachu je pro mnohé Čechy jakousi epizodou, ve které se přetahují dva postsovětské státy o nějaký velký kopec, což tu absolutní většinu lidí moc nezajímá a vlastně ani netuší, ke komu se názorově přidat. V důsledku mají pravdu, protože ovlivnit průběh tamní války můžeme stejně asi tak, jako změnit počet chodů snídaní podávaných v Bílém domu americkému prezidentovi. Jen na rozdíl od ,,raňajek“ Bidena nám může eskalace konfliktu v Karabachu zahýbat cenou ropy. Nicméně ani to ovlivnit nelze, takže jediným poznatkem je, že kde se snaží Západ cokoliv ovlivnit, tam 100 let tráva neporoste. A v postsovětských státech to platí mnohonásobně více, byť Arabské jaro bylo také názorným příkladem toho, co se stane v souvislosti s americkým či západoevropským invazním prosazováním vlastních zájmů.
Eskalace hrozeb války pokračuje i nedaleko nás a středem pozornosti je opět srbsko-kosovský spor, přičemž i tady je zjevné, že za kosovskými Albánci stojí mohutné křoví, jehož skladbu tvoří Američané s podporou kolegů z NATO. Do Kosova tak míří i německý Bundeswehr se svými tanky. Poslední dobou se zdá, že Evropou křižují vojenské kolony stále častěji a rozmísťování zbraní je jakýmsi moderním trendem. Jestliže jsme za dob Varšavské smlouvy potkávali zelené konvoje poměrně často, což způsobovala existence ČSLA (pro mladší ročníky šlo o Československou lidovou armádu), občas jsme dokonce nadávali na skupinu sovětských ZILů (sovětské armádní nákladní vozy s benzínovými motory schopné se snad i potápět), tak nyní vídáme (především v noci) vlaky plné všeho, co může střílet. Vzhledem k tomu, že my máme více důstojníků než vojínů, tak by tyto plechové maxihračky neměl kdo ovládat a jsou tedy rozhodně cizím majetkem i výzbrojí. A pravidelně míří od západu na východ. Nazpět nikoliv, takže zůstávají bud zakonzervovány kdesi v kasárnách a připraveny k budoucímu využití, nebo je prostě záhy Rusové rozstřílí na Ukrajině a později zpracují ve svých ocelárnách na Donbasu. Mluvili jsme však o Kosovu. Srbové mají Albánců plné zuby, Kosovo považují logicky za své území a Američany za pro Evropu otravný národ.
O víkendu začalo být horko i v Izraeli. Evropa dlouhodobě různými cestami pomáhá Libanoncům, USA zase preferují Izrael a samotní Izraelci nesnáší Araby, což je v opačném gardu ještě výraznější projev ,,neúcty“. Arabští bojovníci pronikli pomocí vcelku primitivní, ovšem značně účinné bojové techniky, na sporné území Golanských výšin, poničili pár osad obývaných Židy, poškodili předsunuté vojenské útvary, vzali pár zajatců a zůstalo za nimi mnoho mrtvých. Načež spustili raketopalebnou smršť. To logicky vyvolalo reakci a máme tu další válečné ohnisko. Češi i tady tápou v tom, na čí straně by měli být, protože jim je pokaždé říkáno něco jiného. V tomto případu jde spíše o oživení palby opakující se po nepříliš dlouhých obdobích vcelku pravidelně. Je však evidentní, že svět je tak nějak přezásoben zbraněmi a nastala doba, kdy je lidé začali používat. Nejvíce samozřejmě ti, kterým chybí jakákoliv zdrženlivost a úcta k lidskému životu. Ostatně vře to i v Africe a zdaleka nejen tam. Není totiž třeba koukat daleko, v takovém Švédsku už také třaskají výstřely a válka gangů, jejichž členy jsou obletovaní inženýři a lékaři migrující přes Středozemní moře a evropský kontinent do vyhlédnutých destinací, tam vyhnala z ulic blonďaté domorodce. Ve Francii zase za bílého dne a před kamerami zastaví auto a muslimský radikál postřílí na ulici své nepřátele či drogovou obchodní konkurenci.
Je evidentní, že všeobecná nenávist mezi lidmi spojená se zbraněmi různého původu v rukách magorů (ať už profesionálů či agresorů z ulice) vzbuzuje strach z budoucnosti. Zvláště když do Evropy proudí za podpory neziskových organizací a liberálů na postech ve vedení států EU další stotisíce potencionálních vrahů a teroristů. A to jak z východu, tak i jihu. Ostatně i u nás, v tomto případu Ukrajinci, se na ulicích začínají dít věci. Dokonce i na zbraně už došlo. Neházíme všechny do jednoho pytle, to by byla předsudečná nenávist, kterou vnímáme u vlády a médií namířené vůči Rusům. Ostatně vyvěsit ruskou vlajku na svůj dům se záměrem pouhého projevu sympatií vyžaduje odvahu hraničící se sebevraždou, byť i takovou podporu mohou u nás Rusové logicky mít. Bohužel, ani těch českých barev u nás moc nevidíme. Řada Ukrajinců tu pracuje (už dávno ne za pár korun), odvádí kvalitní výkony a od lumpů krajanů se distancuje. Kolik jich ale je? A jak to bude s další generací Připomeňme mladé muslimy ve Francii, kde se ta 3.- 4. od příchodu prarodičů radikalizuje a rabuje či terorizuje okolí.
Západ, k němuž máme dle Pětikoalice patřit, zdegeneroval. Ztratil schopnost chránit ty, kteří ho kdysi vybudovali. V čele má zbabělé, zženštělé muže či přeemancipované a většinou naprosto hloupé ženy jejichž hlavními předpoklady k vládnutí nejsou schopnosti a odbornost, ale spíše ochota hrát podřadnou a přeplácenou roli v maňáskovém divadle a nadšení pro vlastní ideologickou manipulaci podléhající zájmům skutečných elit schovaných v pozadí a v bezpečí vlastních impérií. Jsme na pokraji převratných změn, které budou stát lidstvo obrovskou cenu. A mnoho životů. Ať už zkažených nebo skutečných.
Jindřich Kulhavý
