Tenkrát na východě….

  Zkusím zavzpomínat. Vynechám slova o svobodě a politice, v kontextu posledních dní lze konstatovat, že se mnohé zlepšilo i v tomto směru, lecos se však vrací zase do starých kolejí. Ale popořádku.  Byly tu doby, kdy jsme na vše pocházející ze Západu pohlíželi s respektem. Německá auta, japonská elektronika, švýcarské čokolády a hodinky, francouzské a holandské sýry, italské těstoviny, to vše bylo pro nás Čechy něco, jako měřítko luxusu. A nejen to. Stačilo vlastnit renaulta nebo fiata a byli jste šlechta. Ne, jako nyní. Vozidla těchto značek jsou často brána do rodin, jako druhé auto pro manželku, a chcete li společensky něco více znamenat, máte audi, bavoráka, případně mercedes.

  Naopak, barevná televize ze Sovětského svazu, kazetový magnetofon z NDR nebo Maďarska, polský fiat, žigulík, trabant a wartburg, to bylo vše, co tu bylo dostupné, navíc tzv. pod pultem. Nynější mládež vůbec nechápe, že něco mohlo být nedostatkové. V době, kdy obchody přetékají zbožím, které se obchodníci snaží udat i za cenu velkých slev, je pro většinu nepředstavitelné, že banány a pomeranče byly jen na Vánoce, kokosy vůbec a mrazák jste dostali za úplatek, barevnou televizi za ještě větší. Džíny byly v Tuzexu za bony, máte li čas, vysvětlete to mladšímu kolegovi, který sedí vedle vás a kroutí hlavou. Západ byl prostě nedostižný a vzorem pro velkou část tehdejší populace.

  Roky utekly, tzv. Sametová revoluce je téměř zapomenuta, kapitalismus vtrhnul i do českých zemí. Slováci nás opustili, to proto, aby se o pár let mohli přestěhovat do zahraničí, tedy do Prahy, vyrostlo mnoho supermarketů plných až po střechu, na parkovištích u domů stojí mercedesů více, než v Německu a škodovka je lepším autem, než produkty mnoha věhlasných značek. Takže na první pohled posun k lepšímu. Ne ve všem. Školství má velké nedostatky, zdravotnictví doplácí na zvůli zdravotních pojišťoven a nedostatek peněz, trošku stoupnula nezaměstnanost a kriminalita, důchodci občas bojují o přežití. Ani s tou svobodou to není horké, kdekdo nám sleduje telefonní hovory, maily, zprávy, na každém rohu kamera, měří nám rychlost snad i chůze.  Ministr financí se snaží vidět úplně všude, tedy i tam, kde dříve hlídala STB.

  Pokud jde o dění kolem nás, rozpadla se Varšavská smlouva, hned jsme přeběhli do NATO, nově vzniklá Evropská unie nás pohltila a naštěstí jsme se nestali součástí Eurozóny. Ruští vojáci jsou pryč, američtí jen přejíždějí a místo Moskvy nám velí a doporučuje Brusel, Berlín, Washington, Paříž, Londýn. A samozřejmě politici ze zemí, kde se tato města nachází. Pokud se Vám to zdá, jako totální výhra, mně tedy ne. Velmi rychle jsme opustili jednu diktaturu a nyní jsme nuceni se podvolit jiné, která je však možná ještě důslednější. Unie nám totiž mluví téměř do všeho, s výjimkou vnitřní politiky. Ale tu zahraniční už nevynechává, přidává ekonomiku, zasahuje do výrobních sfér, pěstování plodin a jejich zpracovávání, názvosloví produktů potravinářského průmyslu a mnoha dalších oblastí. Nikoliv však do kvality toho, co jíme, v tomto případu je velmi benevolentní, takže tu naši občané zkrmují to, co by v Německu nejedli.

  Jenže migranti, kteří zaplavují Evropu, toto vše vypozorovali. Nijak se k nám nehrnou, nepovažují naši zemi za lepší, než tu, odkud přišli. Sice tento názor nesdílím, ale upřímně, zaplať pánubohu za něj, to prohlašuji i jako příkladný ateista. Považuji poté přímo za drzost příkazy znějící z úst těch politiků, kteří nejdříve vyvolali krizi v situaci s migrací, pozvali utečence k sobě, a poté se jich chtějí zbavit a poslat je i k nám. Vážím si nesmírně hrdosti maďarských špiček a jejich odhodlání ustát ten tlak a věřím, že se záda našich politiků neohnou tak, jako kdysi a mnohokrát poté. I když si nelze dělat iluze o jejich morálních vlastnostech, jistě chápou svou šanci uchránit tuto zemi od problémů, které mají dlouhodobě ve Francii, a které nyní očekávají i Německo. Nelze si nevšimnout protestů mnoha Němců, které jsou v rozporu s vládní propagandou. Plno z nich už upozorňuje na velmi rozumný přístup zemí Visegrádské čtyřky a vnímají fakta, která jasně mluví proti přílivu běženců.

  Kdysi jsme šli slepě za Sovětským svazem, po špatných zkušenostech se přehodila výhybka a dobré bylo vše americké a německé. Možná je nejvyšší čas si uvědomit, že někdy je třeba udržet si naší identitu a jít svou cestou. Ne nabubřele, ale se ctí a pokorou. Jsme sice malý národ, ale pořád tu jsme a není důvod za každou cenu splynout v jednu nehomogenní masu, po které budou šlapat ti velcí.Spoliupracovat, ale ne se nechat ponižovat. Není to snadná cesta, ale třeba nastal čas se po ní vydat.

J3.K