Tisícileté dějiny české - CHARAKTERISTIKA HUSITŮ - Krutá doba středověku

  Husité nebyli andělé. Jejich útoky zpočátku směřovaly jak proti církevnímu jmění a majetkům, tak i proti lidem, kteří se zastávali mnichů, a vůbec církevnímu pořádku v zemi. Nová kališnická víra považovala za mravné a zbožné oprostit náboženské projevy od vnějšího formalismu, od jakékoli okázalosti. Táboritská představa mše byla nesmírně prostá: v rituálu neměly co dělat ornáty (liturgické menší roucha kněží, biskupů a obyčejných prelátů). Dále pak vyzdobené oltáře, drahocenné kalichy, atd.

  Bylo povinností obyčejného křesťana tyto rekvizity, včetně obrazů, varhan, soch doslova zničit. Husitské obrazoborectví (odstranění všeho křesťanského) tolik kritizované, nesměřovalo proti umění jako takovému! Šlo o útok proti symbolům politické moci církve svaté a proti falešným "nálezkům" lidským, které komolily, nebo naruby převracely obraz pravého, totiž chudého Krista spasitele. Vždyť i Jan Hus z Prachatic ještě před mučednickou smrtí upálením hlásal: Ježíš Kristus chodil bos! Neměl, kam by hlavu složil, a oblékal se do prostého plátna, jako nejchudší z chudých.

  Za první rok husitské revoluce byly v Čechách pobořeny čtyři desítky kostelů a klášterů s honosnou výzdobou, která byla trnem v oku chudého obyvatelstva. Dnešnímu člověku je zatěžko ospravedlnit tuto ničivou vlnu, která se přehnala celou zemí. Avšak dějiny je třeba poměřovat nikoli měřítkem současnosti, ale adekvátními kritérii dané doby, tedy hodnotami, jež tehdy lidé vyznávali, a bez ohledu na to, zda se s nimi dnes ztotožňujeme.

  Je kruté zjistit, že v předhusitském chrámu sv. Víta na Pražském hradě bylo 64 gotických oltářů, avšak dodnes se díky husitskému obrazoborectví nedochoval ani jeden jediný. Devastace kulturních hodnot dosáhla v té době maxima. O tom, že šlo o "vznešené ničení" ve jménu ideálu, svědčí mnoho příkladů, kdy husité nebrali sebevznešenější předměty jako svoji kořist, nýbrž jako produkt Antikrista. Tak např. v Sedlci v tamním kostele snesli hromadu všeho zlata, stříbra, a roucha vzácného a všechny tyto cennosti spálili, aniž cokoli odnesli jako kořist. Podobně se chovali i po dobytí hradu Rábí, kde odnesli jen malou peněžní hotovost, jinak vše lehlo popelem. Nechtěli se obohacovat, vždy jednali ve jménu Krista Spasitele.

  Kdo jim stál v cestě, jako např. hofmistr města Sedlec Oldřich z Ústí, byl okamžitě mučen a posléze hozen do plamenů ohně. Další děsivou událostí bylo, když byl jistý obránce hradu Rábí Pinta husity přinucen popravit pět církevních hodnostářů přímo před zraky tamních obyvatel hradu. Středověk a doba husitská byla zkrátka krutá a nemilosrdná, ale to bylo i ze strany církve, při pozdějších čarodějnických procesech.