Tisícileté dějiny české - DEKRET KUTNOHORSKÝ-VÁCLAV IV.

  Dokument, který vznikl za českého a římského krále Václava IV. Lucemburského patrně z podnětu tehdejšího rektora Univerzity Karlovy mistra Jana Husa a jeho kolegů, jakým byl např. Jeroným Pražský a Jan z Jesenice, byla listina zcela omezující vliv cizinců na pražské univerzitě. Byla vydána dne 18. ledna LP 1409. Vše vlastně bylo na popud českých mistrů a jejich stížností samotnému českému králi Václavovi IV. Jak často hlásal mistr Jan Hus, cizinci se až příliš roztahují na Vysokém učení pražském.

  Změnou mělo být odebrání tří hlasů cizím, zejména německým mistrům ( tedy saskému, bavorskému a polskému) na UK a dát jejich hlasy českým mistrům a jeden německému. Napříště dle dekretu měl mít český národ tři hlasy a zároveň rozhodující vliv na dění v pražské univerzitě, kterou v roce 1348 založil Václavův otec, císař a král Karel IV.

 V době rektora UK mistra Jana Husa se univerzita takříkajíc rozštěpila, kdy zejména čeští mistři a jejich studenti podporovali spisy anglického teologa Jana Viklefa z Oxfordské univerzity a němečtí mistři byli zcela proti a považovali spisy za kacířské a bludné. Ještě v roce 1403 byl právě německými mistry vydán zákaz Viklefova učení a bez jakéhokoliv posouzení byly spisy označeny za kacířské a zcela zakázané. Napětí nejen mezi studenty, ale také i mistry, bylo cítit všude. Došlo vše až tak daleko, že byly na ulicích k vidění i časté šarvátky, a to zejména před kostelem Panny Marie Sněžné, kam studenti často chodili na ranní mše.

  Vše došlo až tak daleko, že celým problémem na pražské univerzitě se začala zabývat i papežská kurie. V roce 1408 byl do italské Pisi svolán koncil, který měl vyřešit nejen papežské schizma, ale také i český problém na UK. Zde měl být jako hlavní zárukou celého koncilu zejména český král Václav IV. Lucemburský, jenže ten se nakonec pro svou lenost a nechuť něco řešit nedostavil a byl tedy znovu kurií již podruhé sesazen za neschopnost z německého ( římského) trůnu. Václav IV. Lucemburský byl nahrazen jedním z volitelů římského krále falckrabětem Ruprechtem III. V pisánském koncilu se nakonec prakticky nic nevyřešilo a naopak byl zvolen ještě další papež a českou otázku musel vyřešit právě Kutnohorským dekretem český král Václav IV.

  Této chaotické situace, tedy toho, že církev ani po pisánském koncilu nebyla jednotná, se chopila reformní skupina kolem Jeronýma Pražského a Jana z Jesenice. Několik českých mistrů se sjelo do Kutné Hory (Jan Hus údajně nebyl přítomen), kde dlel král Václav IV. a pokusili se ho získat na svou stranu proti německým mistrům. Zde se údajně měl král rozhodovat, nebo dokonce i sám navrhnout poměr hlasů na pražské univerzitě. Pravdou je, že samotní čeští mistři byli až překvapeni, jak vstřícně a hezky je král Václav IV v Kutné Hoře přijal.

  Je tedy patrné, že Dekret vydaný právě v Kutné Hoře byl Václavův nápad, a tím chtěl navždy vyřešit věčné stížnosti českých mistrů. Patrně mu byli milejší nežli němečtí, kteří stáli i za jeho pádem na německém trůnu. Důsledkem vydání Dekretu byl odchod, převážně německých profesorů z UK a to zejména do Vídně, Kolína či na nově založenou univerzitu v Lipsku. S nimi odešlo z Prahy i mnoho právníků, i když jich se dekret netýkal, byli pobouření nad chováním českým mistrů a studentů. Dle nové historické studie byl ale de facto samotný dekret vydán na hradě Točník u Berouna i přesto, že je v listině česky králem psáno Dáno v Horách Kutných.