Tisícileté dějiny české - DVA NEŠŤASTNÍ MÍSTODRŽÍCÍ
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka se narodil dne 1. prosince 1572 v Čestíně nedaleko Kutné Hory. V dětství navštěvoval protestanskou školu v Kutné Hoře. Posléze ale konvertoval ke křesťanství a stal se příznivcem absolutismu a radikálním katolíkem. Jeho otcem byl vysoký český úředník, šlechtic a člen jednoty bratrské Adam Slavata podporující protestanty prakticky až do své smrti LP 1616. Vilém Slavata oddaně sloužil Habsburskému dómu, a to zejména císaři Matyášovi a jeho nástupci Ferdinandovi Štyrskému.
Toto přeběhnutí na stranu katolíků mu zajistilo i vysoké funkce, jakou byl např. purkrabí na hradě Karlštejně, kterou vykonával v letech 1604 až 1611, Poté byl ještě císařem Rudolfem II. Habsburským poslán na Moravu, to aby Rudolfovi II. pomohl přesvědčit Moravany, že právě Rudolf II. je jediným pánem v Českém království.
Vilém Slavata jako jeden z mála odmítl podepsat Rudolfův majestát, a tím si proti sobě popudil nekatolickou šlechtu pod vedením Matyáše Thurna a Václava Budovce z Budova. Císař Rudolf II. Habsburský jej ještě stačil jmenovat dvorským sudím a presidentem komory. Vilém Slavata byl "propagátorem" při volbě Ferdinanda Štyrského na českého krále. To byla poslední kapka nekatolických stavů vůči němu. Není tedy divu, že byl 23. května 1618 spolu s Jaroslavem Bořitou a písařem Filipem Fabriciem DEFENESTROVÁN. Tedy vyhozen z okna paláce na Pražském hradě.
Tato událost ale měla za následek začátek třicetileté náboženského válečného konfliktu a Vilému Slavatovi díky císaři Ferdinandovi začala v této strašlivé válce slibná kariéra, asi proto ho zejména čeští nekatolíci jinak nenazvali nežli "sprostý kariérista". Těsně po popravě 27 českých pánů, tedy spíše nekatolíků, byl za "dobré" služby Vilém Slavata odměněn dalším povýšením, tentokrát do stavu hraběcího. Díky povýšení tak z rukou císaře získal erb pánů z Hradce.
Jeho kariéra pokračovala titulem nejvyššího komorníka Českého království, až byl nakonec po smrti Zdenka z Lobkovice zvolen, nebo spíše císařem dotlačen do funkce nejvyššího hofmistra a nejvyššího kancléře. V roce 1630 byl španělským králem Filipem IV. pasován na rytíře Řádu zlatého rouna. Vilém Slavata z Chlumu zemřel ve Vídni dne 19. ledna LP 1652. Pohřben je dodnes na zámku v Jindřichově Hradci.
Jaroslav Bořita z Martinic se narodil v Praze 6. ledna LP 1582. Jeho život není sice tak pestrý jako Viléma Slavaty, ale stejně jako on se stal místodržícím, nejvyšším zemským sudím a purkrabím na hradě Karlštejně. Jeho otcem byl zeman Jaroslav I. Bořita. Dá se napsat, že byl Jaroslav Bořita "pohrobkem", to vzhledem k tomu, že přišel na svět až po otcovi smrti. Díky této smutné události jako jediný dědic Bořitů z Martinic získal už v dětských letech majetky, jako např. hrad Okoř či obce Smečno, Bílý Újezd nebo Malíkovice, které ale musela jeho matka císařské kanceláři doplatit, jelikož byla zastavena Jaroslavovým otcem Jaroslavem I.
V roce 1601 se Jaroslav Bořita oženil s Marií Eusebií ze Šternberka, díky tomuto sňatku byl dosazen do funkce dvorského maršálka a purkrabího na hradě Karlštejně. Na rozdíl od Viléma Slavaty byl Jaroslav Bořita vychováván jezuity přísně katolicky, Byl již v mládí velkým bojovníkem vůči nekatolíkům a prakticky je přímo nenáviděl.
Díky své nenávisti k protestantům se i Jaroslav Bořita stal "obětí" 2. pražské defenestrace. A stejně jako Slavata a písař Fabricius byl vyhozen z okna paláce Pražského hradu dne 23. května 1618. Těsně po této události jako jediný svržený z okna ihned uprchl do Mnichova a vše císaři Ferdinandovi II. oznámil. Sám pak v Českém království díky nekatolickým úředníkům přišel o veškerý majetek. Po bitvě na Bíle Hoře, kde byli jeho nenávidění nekatolíci nakonec poraženi, se opět mohl vrátit do Čech a převzít svůj úřad karlštejnského pána.
Jeho kariéra, stejně jako u Viléma Slavaty, stoupala už jen vzhůru. V roce 1625 byl jmenován do úřadu nejvyššího hofmistra Českého království a v roce 1628 se stal i nejvyšším pukrabím. Díky konfiskaci majetku nekatolíků se Jaroslav Bořita obohatil o obce ve středních Čechách, ale i na Moravě. Dokonce získal i město Slaný a část domů na Hradčanech v Praze. Jeho majetek se pohyboval v řádu několika statisíců. Zemřel dne 21. listopadu LP 1649 v Praze.
Dalo by se dnes s odstupem času napsat: Dva zrádci, ale je těžké kritizovat někoho, kdo prakticky jen využil danou situaci v zemi, při chaosu a prohrané bitvě, která jak všichni víme, trvala necelou hodinu, ale rozhodla na staletí. Jejich chování se ale jako "podlé" označit dá, a to zejména co se konfiskace majetků týče.
