Tisícileté dějiny české -JAK SE ŽILO LIDU PROSTÉMU V ČASECH ZA DOB LUCEMBURKŮ

  Jan Lucemburský, Karel IV. a Václav IV.

  Jak se lidem žilo v době prvních Lucemburků u nás? Otázka jistě zajímající současníky, kteří se chtějí dopátrat, jestli doba středověká byla opravdu taková, jakou nám ji řada předních historiků líčí. Kolik mělo vlastně České království spolu s Moravou obyvatel? Odpověď přitom není zcela jistá. Podle dochovaných informací měla jen Praha v době císařské slávy Karla IV. něco přes 35. tisíc obyvatel. Což ji stavělo do popředí evropských měst na druhou příčku za Paříží. Dle odhadu by mohlo celé království, do kterého ještě patřily Horní a Dolní Lužice, Braniborsko, Slezsko, Falce a Svídnicko mít přes půl milionu obyvatel. Jak se ale žilo těmto mnohdy udřeným prostým obyvatelům země, jenž byla co se bohatství týče na úplné špici Evropy?

Dnes bohužel chybí dostatek údajů. Vzdáme-li se však požadavku naprosté přesnosti, spokojíme-li se s ilustrovanými fakty, přece jen nám prameny dávnověku určitou odpověď poskytnou. Takže začněme penězi. Jisté však ale je, že takové sociální dávky, starobní důchody nebo zdravotní pojištění za dob Lucemburků nebyly. Ono to prakticky nebylo ani předtím a ani dlouho potom. Za Jana Lucemburského i za Karla IV. se u nás platilo grošovou měnou, kterou o něco dříve započal razit Přemyslovec Václav II. A že to byla měna velmi kvalitní, o tom svědčí i fakt, že se s nimi platilo prakticky po celé střední Evropě.

  Často se stříbrné pražské groše napodobovaly prakticky po celé Evropě. Zejména v Polsku, kde si od pražských grošů vzali doslova "mustr". Samotný pražský stříbrný groš totiž vážil celé 4. gramy a byl tedy v Evropě nejtěžším platidlem vůbec. A pravda, Češi nato byli právem hrdí. Teď trochu matematiky. Z jedné pražské hřivny stříbra se zpočátku razilo až 64 grošů, což je asi 254,14 gramů stříbra. Ke groši patřily drobné mince-v jednotném čísle zvaném PARVUS a v množném PARVI. Dvanáct parvů se vešlo do jednoho groše. Zkrátka, pokud měl člověk denní mzdu např. pět grošů, tak patřil ke "střední třídě" a mohl si ledacos dopřát.

  Roku 1325 započal český a titulární polský král Jan Lucemburský z ražbou prvních zlatých pražských DUKÁTŮ v Čechách. Jenže jejich hodnota byla natolik vysoká, že jen sporadicky se touto v té době vzácnou zlatou měnou platilo například na trzích či v kamenných obchodech. Co se platu běžného dělníka týče, tak např. v době Jana Lucemburského činil plat maximálně dva, nanejvýše tři groše denně. O generaci později, tedy v době císařské a královské milosti Karla IV. byl denní plat v průměru až šest pražských grošů denně. Za dělníka se tenkrát považoval jen "nádeník", který povětšinou pracoval na stavbách paláců či chrámů. V zemědělství si takovýto "nádeník" vydělal daleko méně. K tomu se ale nádeníkům nezapočítala jednak strava, ale ani noclech, to vše bylo povětšinou zdarma.

  V době císaře Karla IV., tedy hlavně při stavbě katedrály sv. Víta, měl dle mého zjištění skutečný zednický mistr až 26 pražských grošů týdně. A máme tu stejně jako dnes daně! Poddanské dávky, jak se jim v době středověké říkávalo, se povětšinou splácely pololetně. Většinou byly kolísavé a závisely obvykle na místních podmínkách. Zjistil jsem, že velmi draho bylo na panství Rožmberském v Jižních Čechách. V době Oldřicha I. Rožmberka se daně pohybovaly mezi 50 až 65 groši za jeden lán pozemku ročně. Což si mohli dovolit jen dobře prosperující sedláci. Ve městě se žilo ale o poznání hůře. Ale to až v jiném samostatném díle. Dost draho bylo zejména na trzích, kde se prodávalo vzácné koření. Takový trh se nacházel např. na Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí), nebo v tehdejší obci na Zderaze.

  Závěr: V době císaře a krále Karla IV. se nežilo vůbec zle. Naopak v době např. jeho syna Václava IV. bylo o poznání hůře. A to zejména v Praze, kde díky jeho otci vyrostlo Nové Město pražské, kde se ceny jednak nájmů, ale i na trzích, zvýšily o několik desítek pražských grošů navíc nežli v době jeho otce. Ale popravdě přišla ještě daleko horší doba k žití než ta Václavova. Například doba Rudolfa II. Habsburského.