Tisícileté dějiny české - MELUZÍNA NA HRADĚ KUMBURKU

  Nejprve by stálo za zmínku, kdy a kým byl hrad vybudován. Okolnosti založení hradu Kumburku, dříve zvaného Goldenburk nebo Kolburk, nejsou dostatečně známy. Z pozdějších písemných zpráv se jeví jako pravděpodobné, že hrad založili okolo roku 1300 příslušníci mocného rodu Hronoviců, kteří přišli do této oblasti snad již v polovině 13. století. Byl to především Pakoslav, s nímž zřejmě bezprostředně souvisí založení Staré Paky. Archelogové si dovolují uvažovat o ještě starším založení hradu a zařadit tak hrad Kumburk mezi tzv. strážné hrady.

  První písemná zmínka roku 1325 v souvislosti se soudním sporem mezi Markvartem z Goldenburka a Vokem z Rotštejna. Roku 1406 Jan z Kumburka prodal hrad Janu Krušinovi z Lichtemburka, který byl nejvyšší purkrabí Pražského hradu a hejtman Svídnického knížectví. Jan měl údajně tři syny, kdy po jeho smrti přešel Kumburk do vlastnictví nejstaršího syna Hynka z Lichtemburka. V letech 1437 - 1456 bylo  vybudováno vnější dělostřelecké opevnění. Zajímavé na Hynkovi je, že byl velkým příznivcem husitů, patřil mezi 425 českých pánu, kteří podali protest proti upálení Mistra Jana Husa. Na počátku roku 1420 zorganizoval tábor lidu na hoře Oreb a odtud v jeho čele vytáhl na pomoc Praze proti králi Zikmundovi. Při tomto tažení dobyl a vypálil klášter v Mnichově Hradišti (Hradiště u Valečova).

  Pražané jmenovali Hynka Krušinu z Kumburku hejtmanem pražských husitských vojsk, kterým velel v bitvě u Vyšehradu (1. 11. 1420). Význam Hynkovy osoby stoupl v červnu 1421 na sněmu v Čáslavi, kde byl zvolen za panský stav do ustavené rady dvaceti správců království. Někdy po roce 1426, kdy převládly neshody s Táborem, přešel na stranu krále Zikmunda. V květnu roku 1454 Hynek Krušina z Kumburku umírá. Po jeho smrti Kumburské panství spravoval syn Vilém Krušina společně se svým synem Haymanem. Roku 1486 umírá Haymanův otec a o dva roky později Krušinové z neznámých příčin o panství přicházejí.Tento rod zde sídlil až do konce století.

  Během let hrad měnil na krátko různé majitele. Mezi jedny z posledních byl rod Trčků z Lípy, kteří roku 1607 z neznámých příčin prodávájí 9. května za 84 000 kop českých grošů panství Kumburské i s městem Jičínem a hradem panu Zikmundu Smiřickému ze Smiřic. Po bitvě na Bílé hoře došlo ke konfiskaci majetku Smiřických, v jeho držení se uvázal Albrecht z Valdštejna nejdříve jako poručník Hynka ze Smiřic, později jako právoplatný držitel.

  V době třicetileté války se hradu zmocnili Švédové, kteří jej využívali jako opěrného bodu. Po třicetileté válce byl hrad, podobně jako další hrady, z rozhodnutí císaře Ferdinanda III. roku 1658 o rozboření některých hradů v Čechách určen k likvidaci. Tyto hrady neměly být nadále pokládány za pevnosti vhodné pro využití při obraně země. K takovým hradům byl zařazen rovněž Kumburk.

  Roku 1710 koupil hrad Jan Josef hrabě z Trautmannsdorfu. V majetku knížat z Trautmannsdorfu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno.

  MELUZÍNA, ZNÁMÁ JAKO BÍLÁ PANÍ

  A jak to tedy je s onou pověstí? Fakta jsou taková, že  Zikmund Smiřický věznil svou dceru Elišku Kateřinu na Kumburku mezi léty 1609 - 1620, pro milostné pletky s nízkým člověkem. Vysvobodil ji její pozdější manžel Oto z Vartemberka (zvaný Kulhavý), jenž se zmocnil hradu. Málo romantické,viďte. .....

  Pověst ale vypráví o dvou sestrách pána hradu, o Kateřině a Meluzíně. Starší, jak to v pohádkách bývá, je zlá a ošklivá, ta druhá naopak dobrá, něžná a krásná. A ta něžná a krásná se zamiluje do chudého chasníka, snad syna kováře, ta druhá, zlá a ošklivá ji doma u tatíčka pomluví. Ten vzplane hněvem a mladší dceru zazdí do věže. Jenže mladík se osudu své milé dozví a s družinou ji jde vysvobodit. Avšak hradní posádka dobře placená groši paní Kateřiny se jen tak nechtěla vzdát svého dobrého bydla. Nejen, že se postavila mladíkovi na odpor, ale dokonce vůdce vojáků  přikázal Meluzínu svázat a ukrýt ji ve sklepení se střelným prachem, které chránily mohutné železné dveře. Když pak zachránci spěchali po schodech do sklepení, jeden z nich nešťastně upadl tak, že upustil pochodeň do rozsypaného střelného prachu a celý hrad roznesly do povětří a s ním i Meluzínu a její zachránce.

  Od těch dob, když vichr hvízdá v korunách stromů, mezi rozvalinami Kumburka kvílí nářek nebohé Meluzíny. Její naříkavý pláč nad křivdou, jenž se jí stala, roznáší vítr až do komínů lidských obydlí.

  A jelikož pověst o Meluzíně k nám doputovala až z Francie, kde Meluzína byla francouzská Bílá paní - napůl žena, napůl had, která se zjevovala se na hradě Lusignan, je i kumburská Meluzína spojována s přízrakem Bílé paní.