Tisícileté dějiny české - OLDŘICH II. Z ROŽMBERKA - Bezcitný šlechtic
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
Slavný šlechtic husitské revoluce Oldřich II. z Rožmberka by mohl klidně být postavou do románů, ale jak dnes by jsme řekli v roli "záporáka". Ambicemi, bezohledností, rafinovaností, také ovšem bystrou pružnou diplomacií se Oldřich II. z Rožmberka stal ztělesněním české šlechtické špičky 15. století. Byl prakticky černou ovcí Rožmberků, současně však dokázal podstatně rozmnožit ekonomickou a politickou moc svého jihočeského rodu.
Svých záměrů dosahoval nejhanebnějšími prostředky, jaké si lze i ve středověké době představit. Zradou národních zájmů, službou nepříteli, přeběhlictvím. Neváhal fabrikovat falza královských darovacích a zástavních listin, jen když z toho měl vlastní prospěch. Asi nám v mnohém připomíná jednoho současného politika a zároveň byznysmena na vrcholné úrovni. Oldřichova hrabivost se nezastavila ani před zákeřnou vraždou, jak to dokázal v majetkovém sporu s bývalým husitským hejtmanem Janem Smilem, kterého násilně umlčel v listopadu LP 1447.
Oldřich, syn Jindřicha z Rožmberka a Elišky z Kravař, se v desíti letech (1442) stal pánem obrovského, avšak rozkouskovaného rodového majetku Rožmberků. Oldřich II. byl sice vychován k úctě k mistru Janu Husovi, ale hned na počátku husitské revoluce své jinošské ideály odložil a společně se svým prohnaným poručníkem Čeňkem z Vartenberka stanul v táboře velmožů hledající smír s římským králem Zikmundem Lucemburským.
Za pomoc Lucemburkovi a prakticky za boj s husity, zejména s Táborem, si nechával od Zikmunda Lucemburského dobře platit. A nejen od něho. Hned v r. 1420 mu dal Uherský král Zikmund odměnou do zástavy bohaté panství cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna, jenž se nachází nedaleko Českého Krumlova. A tak to šlo dál. I církev byla k Rožmberkovi štědrá.
Intrikami se Oldřich II z Rožmberka zmocnil například hradu Zvíkov, Hluboké, majetků milevského kláštera a mnoha jiných. Jeho falzifikátorská dílny pojišťovala zisky zhotovováním "zaručeně pravých" právních dokladů. Rožmberské dominium rostlo i po bitvě U Lipan. A v časech husitského krále Jiřího z Poděbrad, v zápase o český trůn spřádal Rožmberk plán prosadit do královského trůnu svého syna Jana. Jenže nakonec vidinou peněz pro sebe samého si nechal od Jiříka z Poděbrad zaplatit, a to v té době astronomickou částkou 70 tisíc kop pražských grošů.
Když Oldřich II. z Rožmberka 28. dubna LP 1462 zemřel, odkázal svým potomkům zrekonstruované panství, do kterého spadalo ně 9. měst, 26. menších měst a na 700 vesnic. Jeho největší kouskem v jeho životě bylo zfalšování zpříznění svého rodu Rožmberků s Italským rodem Orsiniů, kteří ve svém čele měli mnoho papežů a církevních hodnostářů vůbec. Oldřich II. z Rožmberka je dodnes pochován ve Vyšebrodském klášteře, který na začátku LP 1259 založil jeho dávný předchůdce Vok z Rožmberka.
