Tisícileté dějiny české - PÁNÍ Z RŮŽE - VÍTKOVCI-ROŽMBERKOVÉ A DALŠÍ

  Prvním písemně doloženým zakladatelem rodu Pánů z Růže byl Vítek z Prčice. První zprávy o něm a prakticky o jeho rodě pocházejí z roku 1169, kdy zastával vysokou funkci tzv. stolníka na dvoře druhého českého krále Vladislava I. Přemyslovce. Služba u dvora, ať knížecího nebo královského, byla pro mladé šlechtice příležitostí získat od panovníka odměnu za vykonané služby či značný majetek. Vítek z Prčic si nepochybně vedl zdatně. Však se také projevil jako obratný diplomat, když byl spolu s pražským biskupem Fridrichem dvakrát pověřen jednáním se samotným císařem Fridrichem I Barbarossou, bezesporu největší autoritou tehdejší křesťanské Evropy.

  V letech 1184 až 1185 za vlády Vladislavova syna knížete Bedřicha sestával Vítek z Prčic úřad kastelána na hradě Práchni u Horažďovic. Byl v této době prakticky pánem Prácheňského kraje, zahrnující dnešní Prácheňsko, Strakonicko a Písecko. Tehdy se de facto poprvé dostal budoucí rod Rožmberků do Jižních Čecha a získal zde od vděčného knížete Bedřicha rozsáhlé pozemky v ještě dosti pustých pomezních hvozdech. Rodině tak zanechal obrovský majetek.

  Vítek z Prčic zemřel v r. 1194, patrně v listopadu, na souchotě. Někdy před tímto datem došlo k onomu pověstnému "dělení růží", tedy Vítkova jihočeského panství mezi jeho syny. Tuto legendu poprvé zaznamenal rožmberský kronikář a přítel Viléma z Rožmberka Václav Březan v končícím 16. století. Kopie listiny je dodnes k vidění na zámku v Třeboni a v Jindřichově Hradci. Původní listina ukazuje Vítka z Prčic s jeho syny a zahrnuje v ní i příslušné hrady a ještě v barvách vyvedené erby a korouhve s názvem Velké dělení růží.

  Jak vlastně dělení podle kronikáře Václava Březny probíhalo? Nejstarší syn Jindřich, mimochodem hrozný lakomec a pijan, obdržel Hradec, po něm též nazvaný Jindřichův, a znak se zlatou pětilistou hvězdou na modrém poli, druhorozený Vilém dostal Landštejn, Třeboň a stříbrnou růži na červeném poli, třetí Smil dostal Stráž nad Nežárkou a Bystřici, jako erb měl modrou růži na zlatém poli, čtvrtý Vok, Vítkův nejmladší syn, dostává Vítkův Kámen, Krumlov a tvrz Rožmberk. Zdědil také otcův erb-červenou růži na stříbrném poli. A konečně pátý Sezima, jenž byl Vítkův levoboček, nicméně otec na něj nikdy nezanevřel, obdržel Ústí, které bylo po něm posléze pojmenované Sezimovo. Jako erb mu byla udělena černá pětilistá růže na stříbrném poli.

  Na konci vyprávění bych ale chtěl napsat, že celý příběh Vítka z Prčic a jeho ,,dělení růží" byla dle dnešních historiků jen pověst. Dle všeho bylo panství rozděleno mezi čtyři větve budoucího rodu Pánů z Růže, což byli budoucí Vítkovci nebo páni z Hradce, či pány z Krumlova, od kterých pocházel budoucí slavný rod Rožmberků

  Co se týká rodového erbu, vůbec poprvé se připomíná pětilistá růže v r. 1220 a vlastnil ji třetí ze synů Vítka z Prčic. V různých barevných variantách se sní pak setkáváme na všech erbech rodu, které se od Vítkovců oddělily, a po jejich vymření přecházely na rody s nimi spřízněné. Páni z Hradce skutečně ale dostali zlatou růži na stříbrném poli, páni z Rožmberka růži červenou na stříbrném poli. Nu a nakonec páni z Landštejna, jenž měli stříbrnou růži na červeném poli. Tepna slavného rodu Vítka z Prčic definitivně vymřela dne 6. listopadu LP 1611 posledním Rožmberkem Petrem Vokem na zámku v Třeboni. Tím skončil slavný a staročeský rod, jenž byl u kormidla dějin pět století.