Tisícileté dějiny české - PAPEŽ PAVEL II. SÁM PROTI KACÍŘSKÝM ČECHÁM

  Doba Jiřího z Kunštátů a Poděbrad

  To, že papežská kurie v čele se svatým otcem vždy považovala od dob krále Václava IV. a jeho předhusitské doby Čechy za kacířskou zem, nebylo nic neobvyklého. Již v době samotného prvního plebejského hrdiny mistra Jana Husa z Prachatic byl papež vždy vůči českému království zaujatý a nutno dodat, že nejen papež. Vždyť nejednou na Čechy papež uvalil těžkou klatbu ( interdikt). Nebylo tedy divu, že i v době jediného "husitského" krále Jiřího z Kunštátů a Poděbrad tomu nemohlo být jinak. Doslova vůči Čechům nenáviděným papežem v historii byl Pavel II., vlastním jménem Pietro Bardo. Jeho papežský pontifikát byl od září 1464 až 26. července 1471. Paradoxně tento největší zastánce katolického pořádku zemřel ve stejný rok jako jeho nenáviděný nepřítel, český král Jiří z Kunštátů a Poděbrad.

  Pavel II. byl muž, jehož přičiněním se "poděbradské" Čechy LP 1468 opět proměnily v bitevní pole. Od debaklu posledního protihabsburské kruciáty ( křížové výpravy), jež se odehrála u města Domažlice, uplynulo dlouhých 37. let, když do naší země vpadly nové křižácké hordy vojáků vedené uherským králem Matyášem Korvínem. Jeho svátost papež Pavel II. pocházel z benátského rodu a měl se stát kupcem, ale bůh tomu chtěl jinak. Nástupce Pia II., tedy Pavel II., vynikal zejména krásným, až majestátním zevnějškem, kterému prý podle tvrzení jeho kardinálů pomáhal dokonce i líčidly. Snad je to patrně přehnané, ale pravdou je, že se na svatopetrském stolci čas od času nějaký ten "krasavec" objevil.

  Daleko horší byla jeho až přespříliš hrabivá povaha, kterou prý tento papež přečníval nad ostatními. Jeho láskou a vášní bylo zejména ryzí zlato, také krásné a v té době drahé diamanty, které nahromadil již jako obyčejný italský kardinál. Podle tvrzení předního kardinála Cologni byl Pavel II. hodně pyšný a lakomý člověk, který sám nikdy nevynikal přílišnou mravností, jak by se u svatého otce předpokládalo.

  Ješitnost, byla-li dotčena, z něho dělala nesmiřitelného protivníka, a to zejména vůči českému králi Jiříkovi z Kunštátů a Poděbrad. Český král nového papeže popudil prakticky už tím, že mu neblahopřál k nastoupení a zvolení na papežský stolec. Prakticky i díky tomu papež Pavel II. zdvihl polnici války, která jeho předchůdci Piovi II. vypadla z ruky dřív, než stihl proti Čechům sešikovat armádu. Avšak i tvrdému a bezcitnému Pavlovi II. trvaly organizační přípravy na válku prakticky několik let. Válka totiž byl dost drahý a nejistý podnik a po poučení z dob císaře a krále Zikmunda Lucemburského se chtěl nový papež opřít spíše sám o sebe a o uherského krále Matyáše Korvína.

  Proti českému králi také nechtěl nikdo ze sousedních států jít. Každý vévoda či král moc dobře věděl, že Čechy dobýt je jako se lvem se bíti. V srpnu LP 1465 papež Pavel II. povolal českého krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad před církevní soud, který se měl uspořádat v Bologni. Jenže český král, který byl sám zaměstnán projektem "OSN" středověku, se nejenže nedostavil, ale papeži se prakticky vysmál. Rok poté byl český král v Římě formálně prohlášen za kacíře a byl de facto zbaven královského trůnu v Praze. Na jeho místo byl dosazen vzdorokrál Matyáš Korvín s cílem zcela zničit České království. Chtěl se dokonce postavit do čela armády, která by napadla Čechy z jihu, jenže se nedočkal ani vítězství, ani plodů svého úsilí, protože těsně před křížovou válkou proti Čechům zemřel, a to dne 26. července LP 1471.

  Válka se nakonec ani nekonala, nebylo totiž ze strany tehdejší Evropy, kdo by měl chuť na Čechy vztáhnout ruku. A potom, několik měsíců po Pavlově smrti zemřel i jeho protivník, český král Jiřík z Poděbrad. Pavlův nástupce Sixtus IV. se spokojil s dodržením listiny, kterou se Jiřík zavázel, že v případě jeho smrti si česká a moravská šlechta zvolí Jagellonce. Papež Pavel II. byl a dodnes je pochován ve Vatikánů v bazilice sv. Petra a Pavla.