Tisícileté dějiny české - PEVNÉ HRADBY V PRAZE

  Václav I. Přemyslovec

  Pamětihodnou událostí v dějinách hlavního města českého království Prahy byla za vlády krále Václava I. majícího díky zranění přezdívku jednooký stavba mohutných hradebních zdí. Praha se tak jako okolní města v tehdejší západní Evropě schovala za rozsáhlé městské hradby, které ji prakticky chránily.

  Někdy mezi lety 1234 až 1246, tedy v časech strachu z hrozícího vpádu Mongolů, kteří ničili prakticky celou Východní Evropu, král Václav I. započal se svým hradebním projektem. Péči o uskutečnění velice nákladného a v té době technicky náročného projektu svěřil král Václav I. lokátorovi a svému pozdějšímu mincmistrovi Eberhardovi. Hradby ale nevyrostly jen na pravém břehu řeky Vltavy, kde bylo v té době nejhustší osídlení, to jest na dnešní Malé Straně a Malostranském náměstí. Z jedné strany v té době chránily město meandr řeky (zákruty řek) z druhé strany dvojité kamenné zdivo, které zde bylo stavěno v dobách knížecích Přemyslovců.

  Před vnější nižší hradbou byl ještě za krále Václava I. postaven vodní příkop a mohutně sypaný val. Pražský hrad a podhradí v jeho době vypadaly podobně jako dnes Šestákova skála, která se nalézá v ostrohu zvaném Šárka. Vše bylo zakryto hliněnými valy a mohutnými příkopy.

  Mezi vnější a vnitřní zdí kolem Pražského hradu vznikla široká a dlouhá ulice, po které mohly jezdit i povozy. Tento tzv. parkán představoval ochranou linii. S trochou zjednodušení si můžeme představit hradby Starého Města, které král Václav I. započal roku 1239 stavět. Vedly na druhé straně řeky od dnešní Národní třídy, současnou ulicí Na Příkopech a Revoluční třídou. Některé osady a usedlosti se do pražských hradeb nevešly a musely zůstat nechráněné. Kamenné zdivo tzv. Mezihradí ( to jest prostoru mezi Vyšehradem a Pražským hradem) bylo poměrně hustě osídleno, ale do doby krále Václava I. nebylo chráněno.

  Třeba na největším volném prostranství při nově zbudovaném kostelu sv. Havla založil lokátor Eberhard Havelské město (říkalo se mu také Nové Město) budované podle moderní koncepce, totiž na pravoúhlém geometrickém půdorysu. Vzniklo podle jednotného plánu kolem náměstí s novými ulicemi, později s dvojí řadou kotců. Dodnes je tento projekt zřetelný zejména v prostoru Uhelného trhu, Rytířské ulice a Ovocného trhu. Vnoříme li se z této gotické partie Prahy a do jejího románského jádra kolem Staroměstského náměstí, postřehneme hranice někdejšího "Nového města" náhlou změnou přímočarých linií ulic v neklidou spleť živelně vedených uliček.

  Zbytky hradeb dnes můžeme vidět jen kolem Vyšehradu na straně jedné a kolem návrší Petřína na straně druhé. Praha se díky Václavem stavěných hradeb stala prakticky nedobytnou pevností alespoň do doby Habsburků, které nenapadlo nic lepšího, než hradby zničit a Prahu tím pádem připravit o mohutnou obrannou linii. Hradby byly hojně využity jako ochrana zejména v době husitské. Příkladem byla bitva na Vítkově, kde se díky hradební zdi kolem Prahy sešikovala husitská armáda pod vedením Jana Želivského, aby pomohla Žižkově armádě proti křižákům. V době třicetiletého válečného běsnění bylo mnoho hradebních zdí, díky střelnému prachu poničeno. Poničené byly i brány, které kolem Prahy sloužily i jako vstup do královského města Prahy. Praha se díky zásahům, a to zejména v době císařovny Marie Terezie bohužel proměnila k nepoznání.