Tisícileté dějiny české - POSLEDNÍ KORUNOVANÝ ČESKÝ KRÁL-FEDINAND V. DOBROTIVÝ

  Ferdinand V. s přívlastkem "Dobrotivý" se narodil 19. dubna LP 1793 ve Vídni. Byl nejstarším synem prvního rakouského císaře a českého krále Františka I. a jeho panovačné manželky Marie Terezie Neapolsko-Sicilské. Řada soudobých historiků se o něm a jeho schopnostem raději nikdy moc nevyjadřovala, a když, tak jen posměšně, jako třeba, že vypadal díky své nemoci (epilepsii) jako kašpárek Ferdáček.

  Rakouský historik Franz Herre o něm dokonce napsal: Následník trůnu Ferdinand byl ubohý hlupák, a to díky tomu, že byl důsledkem manželství bratrance a sestřenice v přímé linii: Slova na adresu sňatku mezi Františkem a Marii Terezii jsou sice pravdivá, ale na úkor samotného Ferdinanda až příliš tvrdá. Český spisovatel Eduard Bass o něm ještě přidal: Epileptik omezeného rozumu s příliš viditelně velkou hlavou a s pokroucenýma očima:

  Nepříliš lichotivý Ferdinandův portrét je však potřeba poněkud poopravit. Tento panovník rozhodně nebyl duševně postiženým "idiotem", jak o něm píší. Byl člověkem, který podobnou disproporcí (tedy hlava větší nežli tělo) získal dědičností stejně jako jeho otec František I. U Ferdinanda to bohužel bylo až příliš groteskní. Rakouský lékař Gerd Holler z Vídně se domnívá, že tento až příliš hodný panovník trpěl hlavně vodnatelností mozku.

  Jako osmileté dítě například nebyl schopen uchopit a zvednout sklenici s vodou tak, aby se napil. Soustavným výchovným úsilím se však podařilo překonat jeho tělesné nedostatky a v deseti letech již sám dokázal jet na koni, bez cizí pomoci. O jeho duševních schopnostech svědčí i to, že uměl pět jazyků (maďarsky, česky, latinsky, francouzsky a italsky). Dále hrál krásně na klavír a na trubku. Uměl šermovat, tančit, ale i psát romantické básně. Jeho největším koníčkem bylo sbírání modelů mechanických strojků.

  V roce 1811 ho jeho otec oženil s princeznou Marií Annou Karolínou Savojskou, bytostí nesmírně zbožnou, milou a citlivou, která byla Ferdinandovi spíše pečovatelkou nežli manželkou. Dne 9. srpna LP 1832 byl na Ferdinanda, tehdy ještě jako na korunního prince v Badenu, spáchán atentát, který provedl předčasně propuštěný notorický alkoholik, hejtman Franz Reindl. Výstřel z pistole naštěstí zasáhl jen rameno a kulka uvízla ve vycpávce kabátu. Reindl byl sice za svůj čin původně odsouzen k trestu smrti, ale na přímluvu Ferdinanda dostal milost a byl odsouzen jen na doživotí.

  Po otcově smrti LP 1835 usedl Ferdinand na trůn ve Vídni, jako Ferdinand V., ale ve skutečnosti za něho vládla konference v čele s jeho strýce, arcivévodou Ludvíkem. Jejím členem byl i Ferdinandův přítel, kancléř Metternich a ministr financí Antonín Kolovrat. Zatímco uherským králem byl Ferdinand korunován ještě za otcova života, českým králem byl korunován dne 7. září 1836. A tak v chrámu sv. Víta proběhla poslední korunovace českého krále.

  Když v roce 1848 vypukla ve Vídni revoluce, musel se Ferdinand V. se svým dvorem uchýlit do Olomouce. Tady v arcibiskupském paláci na úřad rakouského císaře, českého a uherského krále pod nátlakem rezignoval. Pokračovatel Habsburků byl jeho synovec František Josef I. Po abdikaci se Ferdinand i se svou chotí odebral na Pražský hrad, kde, jak ve své knize píše, strávil krásná léta svého života. Zemřel dne 29. července LP 1875 v Praze na celkovou tělesnou slabost. V posledních letech svého dlouhého života se výhradně zdržoval na pojízdném vozíku, který si sám sestrojil. Pohřben je v kapucínské kryptě ve Vídni.