Tisícileté dějiny české - PRAGA CAPUT REGNI (PRAHA HLAVA KRÁLOVSTVÍ)
www.inadhled.cz Autor: Aleš Hroník
ZA DOB PRVNÍCH LUCEMBURKŮ
Nápis Praha hlava království vytesali mistři cechu kamenického na jednom z oken Staroměstské radnice v době císaře římského a krále českého KARLA IV. Jak se vlastně žilo v našem hlavním městě v dobách prvních Lucemburků? Kolik měla Praha obyvatel a ulic?
Patrně tomu asi nebudete dnes věřit, ale Praha byla po Paříži druhým největším městem Evropy. Podle dnešních odhadů žilo začátkem vlády KARLA IV. jen na Starém Městě pražském dvanáct tisíc obyvatel. Pražané prakticky podléhali jen panovníkovi, který od nich požadoval poplatky (daně), které světe div, se nebyly nikterak závratné. Král, v tomto případě spíše KAREL IV., Pražanům svobody nikdy za celou dobu jeho vlády neomezoval, a to ani při různých epidemiích. Jak pro dnešek důležité!!!
Po neklidných letech 1306 až 1310, které řemeslu ani obchodu neprospívala, uvítala zejména Praha nastoupení krále Jana Lucemburského s velkou nadějí. Splnil je v tom smyslu, že po celou dobu jeho vlády nepronikla do Čech žádná cizí vojska. Praha od něho získala celou řadu výsad. V roce 1316 Praze Jan Lucemburský např. poskytl předkupní právo na dřevo plavené po Vltavě (přednost v nákupu). V roce 1329 zase nařízení, aby ungelt (clo) z prodeje vína byl určen na dláždění ulic. Král Jan Lucemburský využil bohatství vzkvétajících pražských měst nejen k vybírání pravidelných poplatků, ale často se k nim obracel s žádostí o vysoké půjčky.
Velkou, a stále nejčastější skupinu obyvatel v Praze, tvořili např. řemeslníci a kramáři prodávající zboží zejména na trhu. Nejchudší byli služebníci, domácí čeleď a nádeníci, kterých jako přespolních byla plná Praha. Dále zde žili chudí tovaryši, učni a samozřejmě lidé, kteří pracovat nemohli nebo nechtěli. V době Karla IV. vzrůstal i počet duchovních žijících v klášterech v srdci města.
Město potřebovalo spravovat a řídit jeho život, dohlížet na obchod, na pobyt cizinců, cizích kupců, kteří měli v prostorách Týnského kostela na Staroměstském náměstí odedávna vyhrazeno zvláštní místo, kde se museli co nejdříve ubytovat a hlavně zaplatit předepsané poplatky, zvané Ungelt. Tyto úkoly plnila rada dvanácti králem volených konšelů. V hodnosti purkmistra, který radě povětšinou předsedal, se střídali měšťané po čtyřech týdnech. Pro život města byla důležitá i pravidla, kterými se život řídil. Také proto Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem v roce 1341 povolil Starému Městu vydat zákoník, který se pak stal vzorem pro jiná města na území království českého.
NA PRAŽSKÝCH ULICÍCH
I když bylo v Praze mnoho kamenných domů z předcházejícího století, přece byla v době nástupu Jana Lucemburského většina staveb dřevěná. Velký požár ze dne 21. listopadu 1316, který zničil velkou část města, podnítil pak stavby domů, které by lépe odolávaly ohni. I původní dřevěné přístřešky před průčelími domů byly nahrazovány kamennými podloubími. Protože v přízemí byly krámy a dílny, stala se dlouhá souvislá podloubí místy rušného obchodu. Takovéto dochované domy dodnes můžeme vidět u Týnské školy na Staroměstském náměstí a na tržišti Havelského Města.
V neposlední řadě, jak to vypadalo v městských příbytcích v době Lucemburků? Ve 14. století byly povětšinou vnitřky bytů vybaveny dřevěným nábytkem, jehož podoba se např. vyskytuje v ilustrovaných knihách, kterých se zachovalo poměrně málo. K vaření na otevřeném ohni užívaly hospodyně keramické nádoby, nebo měděné či železné kotlíky. Maso povětšinou opékaly na rožni. V době Lucemburků se používaly poprvé i různé cedníky a naběračky, ale také osvědčené nože, misky, díže a vařečky. Na stůl se povětšinou dostávalo jídlo v dřevěných miskách. Nápoje ve džbáncích, bohatší ve skleněných pohárech. Život v době Jana Lucemburského a Karla IV. se od dob posledních Přemyslovců výrazně změnil a nutno dodat, že byl sice snesitelnějším, ale mnohem dražším.
