Tisícileté dějiny české - SMUTNÝ PŘÍBĚH KNÍŽETE JAROMÍRA

  Prostředním ze synů knížete Boleslava II. Přemyslovce Jaromír, jenž byl na příkaz svého staršího bratra Boleslava III. vykastrován (údajně celá tato zrůdnost byla v režii Vršovce Plevy), měl být podle některých pramenů povolán na knížecí stolec v Praze okamžitě po smrti Vladivoje, který byl dosazen Polákem Boleslavem Chrabrým snad v lednu LP 1004. V mezidobí LP 1003 až 1004 český stál prakticky zmizel z mapy Evropy a hrozil mu stejný osud, jaký postihl kdysi slavnou Velkomoravskou říši na počátku 10. století. Pánem Čech a Moravy se totiž stal na krátkou dobu polský kníže Boleslav Chrabrý a Pražský hrad okupovala polská vojenská posádka.

  Na počátku LP 1004, patrně v únoru po vyhnání Poláků, dosadil na knížecí stolec v Praze německý král Jindřich II. prostředního z bratrů Jaromíra a udělil mu Čechy v léno. To jest, že byl Jaromír sice pánem své země, ale prakticky podléhal římskému králi. Jaromír byl spolu s Jindřichem II. vítězem nad roztahující se Poláky na Motavě, ale i v Čechách. Kronikář Kosmas v souvislosti s Jaromírem uvádí příhodu, kdy Jaromíra na lovu napadli příslušníci rodu Vršovců a zajali ho. Ještě předtím však jako smyslu zbavení nad jeho nahým tělem skákali na koních. Jeden z knížecích služebníků, patrně Hovora, přivedl pomoc a knížete Jaromíra ležícího na zemi zcela nahého vysvobodili a odvezli jej patrně na Vyšehrad, kde se Jaromír několik měsíců zotavoval. Bohužel v Kosmově příběhu není zcela jasné, kde se tato zrůdná událost odehrála. Jiný kronikář ze severoitalské Mantovy líčí tento příběh podobně, až nato, že se dle jeho tvrzení měl odehrát přímo na Libici, která v té době patřila již Přemyslovcům.

  Jaromírova vláda v Čechách však byla až příliš slabá, ani se mu nepodařilo znovu přidružit Moravu ke knížecím Čechám. To prakticky učinil až jeho bratr Oldřich a definitivně Oldřichův syn Břetislav I. Někdy na počátku léta 1012 vstoupil na scénu Jaromírův mladší bratr, ambiciózní a všemi směry mazaný budoucí kníže Oldřich a svrhl s pomocí Vršovců a Municů Jaromíra z knížecího stolce v Praze. Jaromír posléze hledal útočiště u svého předchozího nepřítele Boleslava Chrabrého v Polsku, ten mu ale nehodlal nikterak pomoci, a naopak za jeho zradu proti němu knížete Jaromíra nechal nedaleko dnešní Opavy zajmout. Jaromír strávil ve vězení, patrně ve Hnězdně celých deset let.

  LP 1033 však nový císař a německý král Konrád II. po několika vojenských akcích, které se odehrály v Praze, sesadil Jaromírova mladšího bratra a v té době knížete Oldřicha, a místo něj v Praze dosadil v Polsku žalářovaného Jaromíra. Oldřich byl na příkaz císaře Konráda II. uvězněn v Bavorském Řezně. Údajně za nepřijetí Čechy v léno od císaře Konráda. Jaromír se tak již podruhé stal českým knížetem. Ihned po svém zvolení složil v Řezně císaři Konrádovi lenní slib, který v žádném případě nechtěl učinit jeho mladší bratr Oldřich.

  Netrvalo ani rok a Oldřich byl díky Vršovcům ze zajetí v Řezně vysvobozen. Okamžitě po příjezdu do Čech lstí vylákal knížete Jaromíra na své panství v Lysé nad Labem a spolu s Vršovci Jaromíra oslepil. Jaromír, který byl takto pokořen, sice svůj knížecí stolec na nějakou dobu i jako zcela slepý uhájil (ani ne za dva měsíce totiž Oldřich zemřel), ale tvrdý osud do jeho života zasáhl ještě jednou, kdy byl Kochanem, tedy vladykou rodu Vršovců na latríně zespoda kopím probodnut a tedy usmrcen. Stalo se dne 4. listopadu LP 1035.

  Nad jeho smrtí se dodnes vznáší velký otazník i vzhledem k tomu, že není zcela prokázáno, že to byli právě Vršovci, kteří na jeho smrti nesli největší podíl. Opíráme se tedy jen o jednu legendu psanou o více jak devadesát let později. Těsně po své smrti byl Jaromír pochován v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě a paradoxně hned vedle svého mladšího bratra Oldřicha. Novým českým knížetem se stal v té době jediný příslušník rodu Přemyslovců, Oldřichův syn Břetislav I.