Tisícileté dějiny české - VÁCLAV II. PŘEMYSLOVEC - Díl druhý

 Nejbohatší Přemyslovec

Král Václav II. podobně jako v milostné poezii a svatých knihách měl zálibu v okázalosti, vnějším lesku a kráse žen, které často vyhledával. Jeho dlouho odkládaná korunovace, při níž byli spolu se svou první manželkou Gutou Habsburskou korunován na krále a královnu, se uskutečnila v bazilice sv. Víta na Pražském hradě dne 2. července 1297. Václav II. a jeho žena tedy konečně přijali z rukou mohučského arcibiskupa Getharda odznaky královské moci. Samotná korunovace se odehrála na zhruba dnešním Andělu na Smíchově v Praze. Okázalá nádhera korunovační oslavy byla jen potvrzením mimořádného hospodářského rozmachu českého království. Patrně k němu pomohl i rozvoj těžby stříbra v Kutné Hoře a ražba pražských grošů, která Václava II. řadila mezi v té době nejbohatší panovníky celé Evropy.

  Necelé dva roky po Pražské korunovaci však královna Guta Habsburská zcela vyčerpána častými porody zemřela. Václav II. se zatím s podporou svého švagra římskoněmeckého krále Albrechta Habsburského zaměřil na získání polské koruny. Mělo to ale podmínku, polská strana žádala, aby se čerstvý vdovec Václav II. oženil s dcerou Přemysla Velkopolského a posledního Piastovce Eliškou Rejčkou. V tomoto krátkém manželství se Václavovi II. narodila jen dcera Anežka. V srpnu 1300 král Václav II. vytáhl se silným vojskem do Polska, porazil knížete Vladislava Lokýtka, který mu ještě stál v cestě za polskou korunou. Válka nebyla nikterak dlouhá, jelikož o necelé tři měsíce později byl český král Václav II. ve Hnězdně korunován polským králem.

  Počátkem následujícího roku vymřela Ondřejem III. i uherská dynastie Arpádovců. Část uherských magnátů nabídlo svatoštěpánskou korunu mladičkému synovi Václava II. Václavovi III. Podmínkou bylo, že při korunovaci. která nakonec proběhla ve Stoličném Bělehradě, Václav III. přijme, jako uherský král jméno Ladislav V. Ve střední Evropě tak vzniklo pod žezlem Přemyslovců mohutné soustátí, které prakticky překonalo i dobu Přemysla Otakara II. Jejich moc byla ale již trnem v oku zejména Habsburkům.

  Tato mohutná a bohatá říše, která byla pod zprávou Čech, byla ale velmi křehká. Na uherský trůn si dělal nároky i další příbuzný Arpádovců-Karel Robert z Anjou a podpořil ho i Václavův někdejší spojenec římský král Albrecht Habsburský. Václav II. musel v létě roku 1304 svého jediného syna doslova vojensky vyprostit z nepřátelských Uher. Zároveň ale sebou odvezl uherské korunovační klenoty, na které měl podle Václava II. právo jen jeho syn Václav III. Na podzim roku 1304 vpadl do Čech římský král Albrecht Habsburský. Zamířil rovnou do Kutné Hory, neboť věděl, že tam tkví bohatství celého českého království. Václav II. a ani jeho syn však neměli po uherském tažení dost silné vojsko, aby se Albrechtovi postavili. Jako zázrakem se ale město Kutná Hora sama Habsburskému nájezdu ubránila. Po přečtení všech kronik na Horách Kutných jsem zjistil, že Albrechtovo silné vojsko stihla epidemie úplavice, a tak zdecimovaná armáda nakonec musela ustoupit a dokonce i utéct před nájezdem zejména bojovníků pánů z Růže, kteří vojsku Albrechta Habsburského způsobovali těžké ztráty.

  Na jaře následujícího roku propukla u krále Václava II. tuberkulóza, která předtím zabila i jeho matku Kunhutu Uherskou. Protože královský palác Pražského hradu krátce předtím vyhořel, stonal král Václav II. v domě zlatníka Konráda na Starém Městě pražském. Ke konci ho trápila vysoká horečka, blouznění a kruté bolesti. Zemřel ve věku 34 let dne 21. června 1305. Pohřben byl v královské hrobce v cisterciáckém klášteře Na Zbraslavi, který sám prakticky založil. Po jeho smrti byl o rok později zákeřně zabit i jeho jediný syn Václav III. Tímto vymřel po meči rod Přemyslovců, jenž v české kotlině panoval nepřetržitě od konce 9. století.