To je ale náhodička, praní špinavého prádla před volbami...

  Rakouskem zmítá aféra, které se zúčastnil předseda koaliční vládní a protiimigrantsky laděné strany FPÖ vicekancléř Strache.  Ten se sešel s imitátorkou členky bohaté ruské rodiny a dle videozáznamu z roku 2017 byl ochoten jednat o možné podpoře při odprodeji vlivného rakouského média Kronen Zeitung ruskému oligarchovi výměnou za pozdější propagaci vlastní strany. Celá kauza má několik zajímavých aspektů. Prvním je otázka, proč tento videozáznam nemorálního chování byl vytažen týden před volbami do Evropského parlamentu. Euroskeptická strana se stala terčem provokace a její předseda skočil na udičku. To není dobré, ale o systematičnosti této akce svědčí načasování, se kterým došlo k uveřejnění a rozpoutání vládní krize těsně před tím, než voliči vhodí své hlasovací lístky do volebních uren. Kdo stál skutečně za natočením videa, to je otázka, kterou je třeba si položit a zároveň se nad odpovědí zamyslet. Pokud to byla akce lidí podobných naší Kavárně, pak je vcelku jasné, o co šlo. Opatřit si materiál vhodný k použití ve chvíli, kdy by měla diskreditace nepřítele nejvyšší dopad. Před parlamentními vnitrostátními volbami ještě organizátoři schůzky netušili, že se FPÖ dostanou do vlády, tak si dva roky počkali a záznam použili až nyní. Tvrdit, že za vším stojí jeden komik, je naivní nesmysl. 

  Druhým podstatným znakem akce je situace, kdy se Rusko neangažuje, takže se musí aspoň vymyslet. Kdo přicházel v té době v úvahu mimo Rusů? Mohl by to být někdo z blízkosti amerického prezidenta, ale to nebylo tolik aktuální. Možná by se v roli zájemce o deník mohl objevit movitý Maďar, Číňan, což by možná ještě prošlo, ale Rus byl nejvhodnější variantou. Kde se totiž děje něco jiného, než je předepsáno eurounijními elitami, je třeba nastrčit euročerta, kterým je oficiálně Rusko. Neustálé strašení moskevskou aktivitou se stalo jedním ze základních kamenů vnitrounijní politiky. Přestože existují mezinárodní sankce namířené proti největší a z velké části Slovany obývané zemi, jsou pro mnohé státy EU nadále vynikajícími obchodními partnery. Ne každému se však měří stejným metrem, takže někdo obchoduje více, jiný méně, naše společnosti nesmějí často vůbec. V politické sféře však existuje vůči Rusku nenávist. Je-li Vladimír Putin relativně na mezinárodní scéně v klidu a věnuje se především vnitropolitické stabilizaci včetně narovnání ekonomiky, doplacení veškerých zahraničních dluhů Ruska a zvýšení obranyschopnosti a plné potravinové samostatnosti, je to v rozporu s představami světovládců, kteří by chtěli vidět Rusy na kolenou s možností zplundrovat ze zahraničí místní nerostné a přírodní zdroje.

  Rusové jsou protikladem Evropské unie a zároveň jejím zrcadlem.  Změny prostředí, v nichž žijí obyvatelé pod hlavičkou EU a těch, kteří pobývají v Rusku, jsou protisměrné. Jestliže Rusko se dalo na cestu z hluboké totality, elitářství a politické jednotnosti, Evropa míří opačným směrem. Dalo by se říct, že obě cesty jsou dlouhé, nicméně opak je v jednom případu pravdou. Rusko má ke kdysi vyspělému kapitalistickému Západu ještě hodně daleko a opravdu jde o běh na dlouhou trať. Nicméně cesta, na kterou se vydalo, se zdá být nejen správná, ale i tím Západem nenáviděná. Naopak EU se mílovými kroky blíží k naprosté totalitě a zašlapání i sebemenších náznaků demokracie hluboko do země. Hospodářství RVHP bylo v mnoha aspektech daleko přirozenější, než se tváří to nynější unijní. Diktát Moskvy byl kdysi skutečně nepříjemný a ponižující, nicméně jeho bruselská obdoba je podstatně více devastující, a to doposud netrvá tak dlouho, abychom odhadli konečné katastrofální důsledky, které nás neminou. Snaha změnit náš život je všudypřítomná a obsahuje už všechny sféry života. Rusko má k vnitřní demokracii pořád daleko, ale už dávno to není tvrdými zákony a postihy proslulý Sovětský svaz. Putin vrací Rusům hrdost, svébytnost a zároveň se vrátil do hry o světovou rovnováhu. A to je to, co Západu tolik vadí. Navíc už všem možná došlo, že Rusové nepůjdou naší cestou, neotevřou se plně cizím nadnárodním společnostem a nepředají jim za pakatel svůj státní majetek a bohatství. Jsou schopní nejen expandovat do rozvojových zemí, ale především se dokážou bránit. A nenechají si do ničeho mluvit. Na rozdíl třeba od Švýcarů, kteří vyměkli a poddali se zbraňovým eurounijním směrnicím, přestože nejsou členy EU.

  Strache už stihnul být v Rakousku nahrazen dosavadním ministrem dopravy Hoferem. Nicméně Sebastian Kurz již vypověděl koaliční smlouvu a navrhnul předčasné volby, nejlépe na září. Jaký dopad bude mít aféra na volby do Evropského parlamentu, to se ukáže za týden. Scénka vytvořená na zakázku, a nyní uveřejněná, měla jednoznačně poškodit protiimigrační stranu a zároveň přiživit protiruskou atmosféru. Načasování je jasné a ukazuje na metody, kterými pracují prounijní evropští liberálové. Aby toho nebylo dost, Angličan a kandidát na zvolení do Evropského parlamentu, aktivista a bojovník proto islamizaci Velké Británie Tommy Robinson byl o víkendu pobodán při mítinku muslimským gangem. I to je ukázka toho, jak moc se nynější klika evropských vládců bojí ztráty vlastních zisků a moci. Blíží se evropské volby, napětí se stupňuje. Co se přihodí u nás? Co v Itálii, Maďarsku, Polsku a blízko dalších protiimigrantsky vystupujících  představitelů opozice? Možná nás čeká horký týden.

J3.K