To nám to cinká, nebo jde o předvolební podfuk?
www.inadhled.cz Státní rozpočet by měl být jednou z jistot, o kterou se opírá nejen ministerstvo financí, ale zároveň hospodaření celé vlády. Čistě teoreticky by měl obsahovat pouze jasná čísla, ve kterých by se měl dostatečně vyznat každý vzdělaný ekonom. S realitou se samozřejmě rok po svém schválení může rozcházet, otázkou je, jak velký rozdíl je pochopitelný a jaký je podezřelý. Se schopností levicových vlád rozhazovat peníze určitým směrem jde spíše o zvláštní úkaz.
Vzhledem k tomu, že ministrem financí je člověk, který kouzlí se slovy, mění běžně názory v průběhu několika dní a státní pokladnu částečně považuje za svou firemní, navíc jsou již vidět blížící se volby, dal se očekávat nějaký matematický přemet. Včerejší rozradostnělý výraz Andreje Babiše dal odborníkům za pravdu. 61 miliard a 800milionů k tomu zůstávajících na účtech Ministerstva financí se rozchází s původně plánovaným schodkem národního rozpočtu na rok 2016 o pouhých cca 130 miliard. Za určitých okolností by se dalo říct, že to je dobrý vývar. Nedůvěřivci se však ptají, jak je možný tak špatný odhad u takového odborníka, za jakého se Babiš neustále vydává.
Kdysi se plánovalo na tzv. pětiletky. Sestavit dlouhodobý plán v oblasti hospodářství byl velmi náročný úkol, takže se běžně podhodnocovala produktivita jednotlivých odvětví i závodů. Splnit nastavené limity se tak dařilo téměř každému s určitým předstihem a výsledky rovnající se 105% z původních rozvrhů bývaly tak nějak normální a do očí ne moc bijící. Následovaly řády, odměny, hrdinou socialistické práce byl nejeden zasloužilý soudruh soustružník. Zní to nyní hrozně, o to více varující by měl být ,,nečekaný‘‘ úspěch ministra Babiše.
Možná by stálo za to upozornit na pár maličkostí. Především je třeba říct, že česká ekonomika poměrně solidně rostla, což není zdaleka zásluhou vlády. Lecos ovlivnily intervence ČNB, které brzy skončí. Tolik opěvovaný výběr daní má také své trhliny. Vzhledem k problémům s odpočty dph a chování Finančních úřadů při jejím vracení plno podnikatelských subjektů tlačí část dokladů před sebou s tím, že je použijí až ve chvíli, kdy by došlo k povinnosti hradit vyšší dph. Týká se to především stavebních společností. Někteří přesto o vratku dph žádají, ta jim je však většinou dlouho zadržována, což na přelomu roku může velmi účelově měnit výsledky státního rozpočtu. Navíc jsou pravidla nastavená tak, že si plno daňových poplatníků ani o oprávněné vratky neříká, vyhýbají se tak restrikcím a trestům vzešlých z nařízených kontrol finančáků, jejichž provádění je často za hranicí šikany. Oproti tomu se stále nikdo nezabývá neskutečně velkými penězi unikajícími ze sféry zdanění bankovních domů a nadnárodních korporací.
Zkreslujícím ukazatelem jsou také evropské dotace. Údajně se v roce 2016 zlepšil jejich výběr. Kam vede jejich existence, to nedávno ukázala partička severočeských politiků a majitel Čapího hnízda. Vzhledem k jejich solidnímu rozpouštění v mnohých kapsách je jasné, že ke svému předem počítanému účelu se z nich použije daleko méně, než jich z Bruselu někdo poslal. A opět vůbec není jasné, kolik peněz z našeho rozpočtu šlo opačným směrem. Nicméně v konečném účtování se mohou tyto částky stát tím, co mění konečný součet.
Dalším trikem jsou odborníky kritizované nedostatečné státní investice. Nevím jak Vy, ale tak rozbité silnice, jako byly letos, jsem už dlouho nezažil. Peníze však chybí v mnoha dalších oborech, zdravotnictví, sociální sféra, důchody, armáda, sport a školství skomírají. Je také třeba si uvědomit, jak velkou měrou se podílejí na financování právě školství rodiče, kteří jsou nuceni díky nedávné likvidaci jeslí a školek dávat často své potomky do soukromých a velmi drahých zařízení. Chybí kvalitní učební obory, naopak je plno zbytečných vysokých škol, z nichž navíc vychází často pro ekonomiku státu nepotřební absolventi. Máme zastaralou síť kanalizací, vodovodů, stát rozprodal vodárenské společnosti. Dalo by se pokračovat do nekonečna.
Dírou na peníze jsou poté dotační programy často narušující přirozený vývoj trhu, dále množství neziskových organizací a lehkoživek v nich předstírajících práci. Neustále se také i přes odporující prohlášení A.Babiše zvyšuje počet státních úředníků, přebujelý státní aparát tak spotřebovává stále větší krajíc společného chleba. O kolik miliard by byl skutečný rozpočet bohatší, kdyby se tyto finance nerozhazovali politici plnými hrstmi?
Sestavováním státního rozpočtu bývali pověřeni zkušení odborníci. Příprava toho na rok 2016 se pravděpodobně hrubě nepovedla, je však třeba se zamyslet nad tím, nebyl li to předem záměr samotného ministra financí. Jak už jsem upozornil, volební rok je tady a takový ,,úspěch‘‘ se prostě hodí. Jistě si každý dokáže představit billboardy s tváří Andreje Babiše a obrovským nápisem:,,Kdo jiný zajistil přebytkový rozpočet, než ANO?‘‘. Vyrovnaný rozpočet znamená ve zdravém státu vynikající práci vlády a ministra financí, přebytkový je poté skutečnou jejich pochvalou. Jenže tentokráte to opět smrdí opravdu velkým systematickým podfukem. A to není dobré pro nikoho s výjimkou Andreje Babiše.
J3.K