To se to diskutuje, když není oponentura…

  V době, kdy ekonomika jela na plný plyn a země mohla bohatnout, se dozvídáme o obrovském dvoumiliardovém úspěchu. Znalec přemýšlí, jak kdo k uvedenému číslu došel a obsahuje li výpočet všechna potřebná kritéria. Všichni totiž víme, jakou paseku v číslech umí Babiš udělat. Laik se naopak při uvědomění si některých skutečností diví, proč se někdo takto chvástá, když silnice jsou děravé, počet úředníků stoupá a kredit České republiky v zahraničí klesá. To nikoliv díky prezidentovi Zemanovi, ale především kvůli zaprodanosti některých lidí pokukujících po kdysi progresivním Západu a bezcharakternosti většiny našich zástupců v orgánech EU. Jsou ušetřené miliardy úspěchem, nebo je to pouhé cucání t prstu a propaganda? Skutečný stav státních financí zná asi málokdo a Andrej Babiš je mistr optimalizací odvodů daní ve svém soukromém podnikání, takže lze očekávat, že podobně šikovně umí pracovat i s čísly hovořícími o státním hospodaření. Navíc je třeba si připomenou nepořádek na Ministerstvu financí po jeho odchodu z pozice ministra, kde zůstal  údajně nevysvětlen minus ve výšce 220 miliónů korun. A v neposlední řadě se musíme zamyslet i nad tím, nedalo li by se ušetřit mnohem více?

  Projíst zisky budoucí naši politici umí. V době neskutečné jízdy naší ekonomiky nikdo neměl snahu postavit rozpočet s přebytkem, přičemž investice do budoucnosti zdaleka neodpovídají tomu, jak produktivní jsme byli. O dopravní infrastruktuře bylo napsáno mnohé, dé jednička je evropský unikát a klacky pod nohy házené pseudoochranáři přírody nové výstavbě jsou též raritou. Absolutní nekoncepčnost a neschopnost poradit si s problémem kolem nových silnic a opravy těch starých je důkazem nejen obrovského diletantství, ale i ukázkou plýtvání a arogance vůči uživatelům motorových vozidel odvádějících při používání aut a motocyklů několik druhů daní. Kam tyto jdou, to nelze asi dohledat. Podobný stav mají i další sítě. Mimo tragické silniční jsou na tom podobně vodohospodářské stavby, tedy rozvody vody a kanalizace. Ve většině měst včetně Prahy se pod zemí nachází skutečně historické skvosty, a nikoliv moderní zařízení. Nepořádek je i v polnohospodářství, kdy likvidaci mezí a odvodňovacích rýh dochází k odplavování půdy a v době dešťů i sucha k velkým škodám. Také naše lesy jsou ve stavu, kdy je řada z nich zdevastovaná. Ne, že by za to vše mohla vláda Babiše, ale nikde nevnímáme snahu v době rozkvětu napravovat staré škody. Místo toho se vydělané peníze prožírají a zbylé ztrácejí do zahraničí. Zvyšování důchodů a nejnižší hranice mezd je úlitbou národu, nicméně nevychází z reality. Na jedné straně je jejich ostudná úroveň, na druhé je neumění poradit si se zbytečnými ztrátami.

  Dalším nekonečným mrháním je financování neziskového sektoru. S výjimkou skutečně pro naše občany potřebných neziskovek je většina těch ostatních nejen neužitečná, ale zároveň nesmírně drahá, přičemž jejich průnik do státní správy, který za Babiše eskaluje, je vyloženě varující. Jde o novodobou mafii, která sice nezabíjí, ale už dávno její likvidace nepohodlných připomíná Havlovo  humánitární  bombardování Srbska a Kosova. Sociální sítě jsou plné udavačů z řad neziskovek a je otázkou času, kdy Policie ČR začne konat dle jejich informací o chování nás občanů, které je často pouze ideově rozdílné od představ těchto aktivistů, nikoliv však rasistické a xenofobní.

  V neposlední řadě dlouhodobě apelujeme na zvýšený dozor nad hospodařením nadnárodních společností vyvádějících z naší republiky obrovské zisky. Finanční správa si zasedla na české podnikatele a vysává je více, než si ostatní uvědomují. U velkých zahraničních společností mají však navrch politika, korupce a přivřené oči. Miliardové zisky obchodních řetězců, výrobních závodů a dalších podniků se ztrácí mimo náš rozpočet a napomáhají tak degradaci práce českých pracovníků. Způsobů k vyvedení peněz je mnoho druhů a skutečně se daří ožebračovat nejen naše podnikatele, ale i celý stát. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak pár politiků zázračně bohatne.

  Na Primě pro změnu zasedl k diskuznímu stolku exprezident Václav Klaus. Mnozí Češi by na něm nenechali niť suchou, a v mnohém právem. Nicméně i úvahy Klause se vyvíjí a je třeba říct, že za každým jeho slovem lze nyní vidět skutečnou perlu a nesouhlasit s ním mohou jen ti, kteří buď podlehli jistému EU-idealismu a hujerismu financovanému Sörösem, nebo naopak věří v čísla sypaná z rukávu Babišem.  Jistý nadhled Klause připomíná v mnohém myšlenky Miloše Zemana. Je možno konstatovat, že právě tito muži a kdysi nesmiřitelní rivalové schopní se i přesto dohodnout na spolupráci jsou posledními mohykány funkční  pravicové či levicové politiky. Přestože Klaus i Zeman jsou tváří divoké privatizace a mohutného úniku státního majetku, uplynulo od té doby 20 let a jejich momentální uvažování týkající se postavení ČR na evropské scéně patří k tomu lepšímu, co u nás máme. To i přesto, že Kavárna se může zbláznit, Kalousek se tváří jako by ho někdo bodnul a Pánek s neziskovým sektorem a Drahošem v zádech by se nejradši vydali na válečnou stezku. Posthavlisté by při kandidatuře Klause na prezidenta navlékli žluté vesty a Piráti by se radši sjeli marjánkou. Přesto to není vůbec špatný nápad.

J3.K